Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Upřednostní Zeman potupu ČSSD? Komentář Vratislava Dostála

Nejpozději od prezidentské volby v roce 2003 lze prakticky každý politický krok Miloše Zeman interpretovat tak, že se mstí sociálním demokratům za tehdejší propadák. Příkladů bychom mohli uvést bezpočet. V tuto chvíli je ale podstatnější, zda Zeman bude v tomto ohledu i v nejbližších dnech konzistentní, anebo zda překročí svůj stín a upřednostní při řešení politické krize nějakým způsobem vyvážené řešení, které nenaštve voliče stále ještě nejsilnější levicové strany v zemi, jejichž hlasy potřebuje ke svému znovuzvolení na Hrad začátkem příštího roku. Zároveň platí, že se už rozhoduje pouze o dvou základních variantách nového uspořádání. První je nějaká obdoba úřednické vlády, druhá počítá s pokračováním – byť v obměněném personálním složení – vlády složené na stávajícím půdorysu.

Hnutí ANO, lidovci i ČSSD odmítají předčasné volby. Babišova formace nechce opustit vládu, k odchodu naopak vyzývá Sobotku. ČSSD na oplátku tvrdí, že nadále nebude v jednom kabinetu s předsedou hnutí ANO, zároveň odmítá vznik úřednické vlády. Jediné, co nevíme, je, jak se zachová a co preferuje prezident Miloš Zeman. Prý svůj postup včas oznámí. Odpoledne vše probere s předsedou ANO Andrejem Babišem a prvním místopředsedou ČSSD Milanem Chovancem, kterého sociální demokraté s vědomím Sobotky na Hrad vyslali. Návštěva předsedy lidovců Pavla Bělobrádka u Zemana je naplánována na zítřek.

Škrtnout si v tuto chvíli můžeme předčasné volby, zrovna tak nic nenasvědčuje tomu, že by dokázali Sobotkův překvapivý tah uchopit s podobnou kreativitou také předsedové TOP 09 a ODS. Ve sněmovně tudíž žádná alternativní většina k té stávající nevznikne. A to přesto, že jde o většinu, která ve sněmovně prohlasovala usnesení, dle kterého měl Andrej Babiš do konce dubna věrohodně vysvětlit nákupy jednokorunových dluhopisů. Tak nějak se na to zapomíná, ale třeba lidovci v tomto ohledu zcela vypadli z role, přitom právě oni finální verzi dokumentu ve sněmovně prosadili.

Ale zpět k aktuální situaci. Miloš Zeman má v zásadě dvě možnosti: buď nějakým způsobem zopakuje scénář, který si vyzkoušel už po pádu Nečasovy vlády, anebo bude hledat něco, co by mohlo být ve veřejném prostoru interpretováno jako vyvážené řešení. Proti vzniku úřednické vlády mluví základní zkušenost s tehdejším experimentem: vláda Jiřího Rusnoka byla neúspěšná, nejlépe to lze ilustrovat na volebním výsledku Strany práv občanů (SPO), svůj hlas ji ve volbách 2013 dalo pouhých 1,51 % voličů. Což samozřejmě neznamená, že se o sestavení své vlády nepokusí Zeman znovu.

Avšak situace oproti roku 2013 je v jednom ohledu podstatně jiná: blíží se kromě sněmovních také prezidentské volby, Zemanův postup se bude proto primárně odvíjet od úvah, jak se dopracovat k obhajobě mandátu. Doposud to měl přitom rozehrané tak, že ho nakonec mohou podpořit obě nejsilnější strany, tedy ČSSD i hnutí ANO. O spojenectví prezidenta s předsedou hnutí ANO v této zemi nepochybuje nikdo a vše nasvědčuje tomu, že se ho Zeman prozatím nebude chtít vzdát. Nejzajímavější proto bude sledovat jeho počínání směrem k ČSSD.

Bude pokračovat ve své snaze sociální demokracii zničit, anebo bude chtít být vykreslován jako státník, který svým politickým umem umožnil nalézt všem aktérům důstojné východisko z krize? V takovém případě si lze představit pokračování stávající koalice v obměněném personálním složení. Tedy třeba bez Sobotky i Babiše a pod vedením Lubomíra Zaorálka nebo Milana Chovance. Dosavadní zkušenost se Zemanem nicméně hovoří jasnou řečí: msta za potupu, kterou musel podstoupit na Hradě při volbě prezidenta v roce 2003, má vždycky přednost.

Pozastavme se proto ještě u jednoho momentu: svou demisí Sobotka Zemana nepochybně zaskočil a vystavil ho situaci, na kterou nebyl připravený. Je to po dlouhé době poprvé, co se prezidentovi vzepřel. A není nejspíš náhodou, že se k něčemu podobnému rozhodl až v momentě, kdy má stranu zkonsolidovanou. Přesto koaliční krize opět obnažuje bídnou kondici ČSSD. Sobotka sice své finální rozhodnutí učinil téměř sám, přesto je s podivem, s jak slabou podporou mu sekundují jeho spolustraníci. Nemluvě o aparátu strany: její tiskové oddělení vydalo za posledních čtyřiadvacet hodin jen dvě tiskové zprávy, obě vznikly na vnitru a nesouvisí s demisí vlády.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek