Vláda zavádí evidenci prasečích ocásků. Problém se zvěří tím ale nevyřeší. Komentář Petra Havla

Petr Havel

Posedlost evidencemi všeho druhu v podání současné vládní garnitury expanduje už i do takových oblastí lidských činností, kde by to nečekal ani člověk s nejbujnější fantazií. Nejnověji se tak má stát v oblasti myslivosti. Novela zákona schválená vládou ukládá myslivcům zasílat jako důkaz ulovených divokých prasat jejich ocásky kontrolním orgánům.

Jedině tak prý bude zřejmé, že příslušný počet kusů této v našich lesích přemnožené zvěře byl skutečně uloven.To je však jen marginální problém novely, která především podpoří skanzen socialismu, respektive lidovou myslivost v našich zemích, projevující se růstem kompetencí myslivců na úkor celé společnosti.

Myslivci jsou totiž například iniciátoři zákazů vstupu do honiteb v době honů nebo v době hnízdění či odchovu mláďat. To má sice svou logiku, nemají ale způsob provedení. Novela totiž zvyšuje pokutu za porušení zákazu vstupu do lesa v době honů nebo z důvodu ochrany zvěře ze současných 10 000 korun na 30 000 korun, a to pro kohokoli, aniž by ovšem nějak řešila, jak se má občan o zákazu dozvědět.

Novela také trestá za přemnožení zvěře zemědělce – ti zase nesmějí pěstovat hospodářské plodiny jednoho druhu na více než 30 hektarech, což je sice pro žádoucí pestrost krajiny také tedy v zásadě správně, jenže pěstování monokultur by měl stanovovat úplně jiný zákon (nejspíše zákon o půdě). A navíc zemědělci nejsou primárním viníkem přemnožené zvěře, neboť tím jsou právě myslivci a způsob jejich mysliveckého hospodaření. Naopak zemědělcům způsobuje zvěř ročně mnohamiliónové škody. Regulovat její stavy je tedy samozřejmě nutné na začátku procesu, tedy u myslivců, a ne u těch, kteří na to doplácejí.

sinfin.digital