Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vratké tango Babiše a Zemana. Stručný průvodce politickým terénem Vratislava Dostála

Vratké tango Babiše a Zemana. Stručný průvodce politickým terénem Vratislava Dostála

Necelé dva týdny po volbách se politická situace jeví jasně a předvídatelně. Uzavřením volebních místností a vyhlášením výsledků voleb se těžiště dění přesunulo na Hrad. Kromě Miloše Zemana má otěže ve svých rukou z logiky volebních výsledků Andrej Babiš. A protože se vzájemně potřebují, vystupují v bloku. Babiš ale přese všechno nepochybně touží po vládě s důvěrou. Pouze se Zemanem si tedy nevystačí.

Přes výše napsané byl Babiš donucen k manévru, který není bez rizik: pro tuto chvíli vzdal možnost vzniku většinové koaliční vlády a ohlásil, že se pokusí sestavit jednobarevnou menšinovou vládu. Což neznamená, že se časem k variantě standardní koaliční většinové vlády nevrátí. Záviset to bude především na dynamice uvnitř ostatních politických subjektů. A ta je zatím v mlze. Předseda hnutí ANO se tím ale trápit zas tak nemusí, jeho pozice je v jistém ohledu mimořádně komfortní, vlastně nesrovnatelná s pozicí kohokoli z jeho předchůdců.

Zeman ho totiž nejen že pověřil vyjednáváním o vládě, navrch přidal několikero ujištění: nemíní mu nikterak překážet v jeho plánech, nebude od něj tak jako v minulosti požadovat podpisy 101 poslanců. A nejen to, Zeman předsedovi hnutí ANO také slíbil, že ho pověří sestavením vlády i v případě, že mu první pokus nevyjde. Navrch podporuje kandidáta hnutí do čela sněmovny. To v překladu znamená i třetí pokus pro Babiše. Zeman tak potvrdil jediné: ústavní zvyklosti jsou mu ukradené, vždy a za každých okolností jedná především tak, jak je to výhodné pro něj.

A v tuto chvíli Zemana nezajímá ani tak sestavování vlády, jako prezidentské volby a jeho znovuzvolení. Pravdu má politolog Lubomír Kopeček, který ve své nové knize za stěžejní a charakteristickou vlastnost Zemana označuje pragmatickou přizpůsobivost. Podobně se to má ale také s Andrejem Babišem. Pokud tedy hovoříme o bloku těchto dvou politiků, musíme mít na paměti, že se nejedná o ideové nebo strategické spojenectví, nýbrž o čistě účelovou a mocenskou alianci.

V momentě, kdy jeden z nich zjistí, že druhého nepotřebuje, začne jednat nezávisle na něm, anebo dokonce proti jeho zájmům. Ta situace může nastat velmi brzy. Zeman potřebuje, aby hnutí ANO nenominovalo nikoho do prezidentské volby, a registrace kandidátů končí za týden. V zájmu Babiše je zase co nejdříve sestavit vládu a pokud možno získat důvěru dolní komory. Jenom tak nebude jeho síla a moc odvozená od vůle a vrtochů nevyzpytatelného prezidenta.

Jinak řečeno, klíčem k budoucnosti české politiky je nejen ustavení vlády s důvěrou, což je věc, na kterou se v těchto dnech logicky upírá pozornost médií i veřejnosti, ale také – a možná především – výsledek historicky druhé přímé volby prezidenta. Pokud by totiž Zeman mandát na Hradě neobhájil, zásadně to ovlivní vyhlídky Andreje Babiše směrem k případnému druhému pokusu o sestavení vlády. I proto bude chtít předseda hnutí ANO uspět už napoprvé.

I proto je důležité, jak si v těchto kulisách počínají ostatní aktéři a jaké jsou jejich možnosti vývoj ovlivnit. Předně: je svým způsobem fascinující, jak všechny politické formace dávají postupně ruce pryč od prezidentské volby. Pokud Zeman neudělá zásadní chybu, má cestu ke druhému mandátu de facto umetenou. Největší šance jeho protivníků nyní spočívá snad v tom, že se nad stále viditelněji churavějícím starcem jeho voliči slitují a pošlou ho na zasloužený odpočinek.

Ale zpět k sestavování vlády a dění ve sněmovně. Navzdory oprávněným obavám lze pochybovat, že by nyní bylo v zájmu Babiše vládnout nepřiměřeně dlouho, tedy v řádu měsíců, s kabinetem bez důvěry. Ta úvaha je předčasná. Předseda hnutí ANO zcela jistě nechce, aby se o něm hovořilo jako o uzurpátorovi, který nedisponuje vládní legitimitou. Což nesnižuje hrozbu jeho monumentálního konfliktu zájmů, avšak zároveň se můžeme spolehnout, že udělá maximum pro to, aby se o něm hovořilo jako o premiérovi, který zemi spravuje s péčí řádného hospodáře a v zájmu veřejnosti. I proto slíbil, že první věc, kterou jeho vláda učiní, bude navýšení penzí.

Otázka nyní tedy je, komu nakonec povolí nervy a do vlády s Babišem – ať už skrytě nebo otevřeně – vleze. I když se to teď nezdá, někdo nakonec jeho vládu skoro jistě podpoří, pokud tedy rovnou nebude jejím přímým účastníkem. Krátce po volbách v roce 2006 také nikdo nepočítal s tím, že by mohl tehdejší předseda lidovců Miroslav Kalousek o několik týdnů později kývnout na alianci s ČSSD s tichou podporou komunistů, anebo že nakonec vznikne vláda opřená o dva přeběhlíky. A je jisté, že Babiš pracuje s několika scénáři a nakonec upřednostní ten pro něj nejvýhodnější.

A pokud Babiš vzdal koaliční projekt, jako nejpravděpodobnější se v tuto chvíli jeví varianta, kterou jsme zde před volbami označili za „protestní“ koalici. Předseda komunistů Vojtěch Filip opakovaně připustil, že jeho strana může vládu za jistých okolností podpořit. Ohání se stabilitou republiky, hlavní motivací mu je ale nejspíš zanechat po sobě stranu, kterou se mu podaří po osmadvaceti letech vyvést z politické izolace. A pokud Babiš slíbí Okamurovi programové ústupky, a ten na oplátku se svými poslanci opustí při hlasování o důvěře sál, bude mít hnutí ANO s KSČM vcelku pohodlnou většinu třiadevadesáti mandátů ze 178.

Přesto stále platí, že by Babiš raději vznik středolevé nebo středopravé koalice. Tedy buď s ODS, anebo s ČSSD a někým třetím. Občanští demokraté podobné úvahy ale zatím rezolutně odmítají a ČSSD má síly tak akorát na to, aby se zabývala sama sebou a příčinami historického volebního debaklu. Přesto nelze vyloučit, že v obou formacích postupem času – řekněme někdy v únoru nebo březnu - začne převažovat vstřícnější pohled na případné vládní angažmá. Zkrátka řečeno: čas má – obzvlášť pokud Zeman obhájí svůj mandát na Hradě – na své straně Babiš.

Dilema, před kterým všechny formace stojí, popsal přesně předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro Hospodářské noviny: „Demokratický politik ví, že pro stát je nežádoucí vláda jedné strany. Za současné situace asi musí demokratičtí politici cítit, že v jisté fázi je jejich povinností zabránit vzniku jednobarevné vlády, a nějakým způsobem tedy do koalice vstoupit. Ale to je odpovědnost vůči státu. Oni mají vedle toho odpovědnost vůči členům své strany, svým voličům, kterým něco slibovali. A také zkušenost s tím, jak v posledním funkčním období skončili jiní partneři ANO.“

Týkat se to ale zcela jistě nebude Starostů a TOP 09. Oba subjekty účast v Babišově vládě kategoricky vylučují. A přestože se ve sněmovně hovoří o tom, kterak budou obě formace ještě s lidovci vystupovat v jednom bloku, včerejší sólo akce předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska s plánem zablokovat sněmovnu spíše naznačuje, že jde o zbožné přání. Zbývají Piráti, jejichž pozice je zatím pevná. Přestože ohlásili odchod do opozice, vyjednávají o programu s každým, kdo o to stojí. Zároveň si bedlivě střeží, aby neskočili na lep tu kmotrům, onde oligarchům.

Na autoritativnější závěry, pokud jde o budoucí vývoj české politiky, je zatím čas. O jejím charakteru leccos napoví nejen hlasování o důvěře nové vládě, ale především to, jak se sněmovna zachová v situaci, kdy ji policie znovu požádá o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo.

Vše o prezidentských volbách čtěte zde.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek