Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Z práskačů elitou národa. Zemanův Srp chce dohlížet na studium totalit. Komentář Z. Šarapatky

Z práskačů elitou národa. Zemanův Srp chce dohlížet na studium totalit. Komentář Z. Šarapatky

Vyhodili ho dveřmi a vrátil se oknem. Výstižnější přirovnání, které by na chlup stejně pojmenovalo sžíravou touhu Zemanova milce Karla Srpa po vysoké funkci, bychom hledali marně. Kontroverzní předseda Jazzové sekce po ni prahne jako lačná slípka po čemkoliv, co uspokojí její apetit bez ohledu na obsah. Když Hrad před časem narazil s výsadkem svého Srpa do etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje u samotného premiéra, zkouší teď Zeman trpělivost parlamentu jinak; chlápka s pověstí disidenta a zároveň fízla tlačí ausgerechnet do rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Že Hudebník, jak si Srpa bez valné fantazie pojmenovala komunistická státní bezpečnost, hrál na obě strany, tu dnes nepochybují hlavně ti, kteří se o sobě dočetli celé litanie v estébáckých archívech. O lidech z branže prý Srp mluvil dost rád a často.

Kdo má prezidentovu snahu dosadit Karla Srpa do rad a komisí, které se zabývají minulým režimem, jen za stařeckou urputnost či odvěký egoismus s kořeny v mamánkovském mládí, míří vedle. Nebo mu slábne paměť. Miloš Zeman totiž sází na kontroverzní figury komunistického režimu a estébácké pohůnky už dobrých dvacet let. Bývalé kádry v čele s hlavounem SSM i komunistické partaje Šloufem coby premiérským šéfporadcem, Zemanovým tajemníkem Heřmanem opentleným tituly z Vysoké školy politické ÚV KSČ a historií okresního tajemníka strany nebo v Moskvě zocelené propagandisty komunistického aparátu a špičky někdejší pohraniční stráže, měl Zeman po boku už ve Strakově akademii. Včetně Srpa. S udavačskou historií svého fraucimoru si přitom nedělal hlavu už tenkrát a netrápí ho dodnes. Právě naopak, sedmadvacet let po listopadové revoluci ji má zjevně za přednost. Navíc je věrný tradici; za zády mu pro změnu stojí Putinova pátá kolona s minulostí, z níž by měl mít právě Srp, který se rád ohání měsíci v komunistickém vězení a disidentskou snídaní s prezidentem Mitterrandem, přinejmenším osypky. Nemá, je s ní jedna ruka.

Senát se chce zabývat radou ÚSTR už v nejbližších dnech. A prezident jej netestuje nadarmo. Víc, než o Srpa, notoricky bažícího po poctách a Zemanových metálech nebo hradních recepcích u tlačenky s Velebou a ochotného prezidentovi bez uzardění dosvědčit třeba i první řadu mezi studenty na Národní třídě, mu jde totiž o předvolební kampaň a ukázku autoritářské převahy nad demokratickým parlamentním systémem. A především o dobytí institucí, jež jsou protivným zrcadlem jeho vlastní kolaborace s Kremlem v čele s důstojníkem KGB, a ostudné spolupráce s lidmi, kteří jsou živou připomínkou temných metod totalitního režimu. Právě Etická komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje a Ústav pro studium totalitních režimů Zemanovi v gumování historie zdatně brání. Mít uvnitř svého Srpa by proto bylo fajn.

Co by následovalo po personálním rozložení systému, který bdí nad českou minulostí, hradními favority, si lze lehce domyslet. Na piedestal republiky by se časem vrátil Zemanův jurský park a jeho politbyro bez lustrací, zato s ozbrojenou pěstí hradní politiky: s nadrženou domobranou a uřvanými nácky. Strach by byl cítit všude na sto honů a nostalgici by u pípy jásali nad comebackem starých pořádků. Prezidentská noha by tu byla jednou provždy státním tajemstvím. I kdyby skončila v chirurgickém koši, v cenzurovaných médiích by se povinně psalo o ladném valčíku s první dámou. A z Hradu by si řády za zásluhy o český stát odnášeli spolu s místními bonzáky i Noční vlci a Alexandrovci. Přicházejí horší časy. Bez očistce nám tu nejspíš bude už brzy vládnout agent se soudním verdiktem, opřeným jen o pofidérní tvrzení (sic!) estébáckých důstojníků. Fakta a svědectví o zničených osudech tu už nic neznamenají, z prevítů je teď elita národa.

Psi štěkají a karavana jde dál. Místní soudy se u donášení státní bezpečnosti točí leda na ověření podpisu. S jídlem navíc roste chuť. Teprve mizerná sledovanost a rozruch v Radě České televize před časem ukončily (sic!) veřejnoprávní talk show komunistického rozvědčíka Jana Mühlfeita. Název Skrytý potenciál tu byl, doufejme, jen kouzlem nechtěného. Příklady táhnou, minulá selhání a donášení STB jsou pro prezidenta republiky, až na výjimky, s nimiž má nevyřízené účty, jen marginálií a vstupenkou mezi jeho „vlastence“. Od bývalých pohraničníků se zářezy nevinných mrtvých na pažbě, po komunistické fízly ve sněmovních lavicích, v exekutivě i v justici. A v kultuře. Senát, který teď Zeman všude pomlouvá a rád by jej s Babišem zrušil, dělá Hradu vrásky. Staví se na zadní a prakticky dokazuje, proč je pojistkou demokracie, z níž oběma naskakují pupínky. Ani urážky o vyžírkách tu už nezabírají; vyhlídky Srpa u senátorů jsou zatím mizerné. Ti z nich, kteří by Hudebníka přesto poslali dohlížet na studium totality, si ještě mohou zalistovat v archívech. „ Během dosavadního styku předal řadu poznatků o konkrétní negativní činnosti osob. Současně byla přes jeho osobu (…) prováděna preventivní i represivní opatření. Při předávání informací sdělil vždy konkrétní místa a veškeré skutečnosti,“ pochvaluje si tam Srpa STB. Jak říkává hlava státu, jen marginálie….

Autor je komentátorem Info.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek