Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zemanova iniciativa přišla pozdě, víc než průtahy nepřinese. Komentář Vratislava Dostála

Zemanova iniciativa přišla pozdě, víc než průtahy nepřinese. Komentář Vratislava Dostála

Řešení vládní krize je i po středeční schůzi sněmovny a především po večerní schůzce prezidenta Miloše Zemana se zástupci koaličních stran v nedohlednu. Sociální demokraté a lidovci trvají na odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí, hnutí ANO požaduje v takovém případě po sociálních demokratech, aby vypověděli koaliční smlouvu, to ale odmítá jejich předseda a premiér Bohuslav Sobotka. Andrej Babiš včera ve sněmovně zopakoval, že důvody pro jeho odchod z vlády neexistují a že jde o koordinovanou akci všech jeho protivníků, jejímž cílem je, aby skončil v politice. Prostor, ve kterém může manévrovat, se přitom zmenšuje.

Předseda hnutí ANO má za sebou kromě své strany pouze prezidenta, který včera svolal schůzku koalice právě ve chvíli, kdy Sobotka odlétal mimo republiku. Můžeme se jen dohadovat, do jaké míry jde o další naschvál. Jasno v tom má také stále větší část veřejnosti, včerejší protesty jsou toho jasným dokladem. Pravdou je ale také to, že Zeman znechucení těchto lidí „v centru“ ignoruje, jeho pevné jádro voličů je totiž jinde, na periferii.

Ohlasy na pražskou demonstraci hovoří v tomto ohledu jasnou řečí: vystupující se často nezmohli na víc, než přízemní moralizování a sentimentální vzpomínky na sametovou revoluci. Zeman podle nich na Hrad nepatří, neboť je hulvát a alkoholik, Babiš to zase schytal za údajnou spolupráci s StB a angažmá v předlistopadové KSČ. Městskému dobře zaopatřenému voliči vlastně dodnes nedošlo, v jaké sociální realitě vězí příčiny vzestupu populistických a antisystémových sil.

Je to dokonale absurdní, ale jeho převládající obava spočívá ještě pořád v návratu komunistů k moci, jako by si nedokázal představit jiné společenské uspořádání a politický provoz, než jaké se tu uhnízdily po listopadu 1989. Bez pochopení hlubších příčin politické krize se tak nezmůže na víc, než apelovat na slušnost a kritiku povrchových vlastností prezidenta, který nám beztak jen připomíná, že tu přespříliš alkoholu pijeme tak nějak všichni.

Přitom je to jednoduché: oprávněná frustrace většiny lidí nevězí v poměrech před listopadem, nýbrž v pocitu nespravedlnosti, který v nich vyhloubila, a nebojme se to říct, polistopadová verze českého kapitalismu. Václav Havel ji už v roce 1997 označil za mafiánskou a Ludvík Vaculík kdysi napsal, že komunismus sice skončil, avšak příčiny jeho vzniku, ty že tu máme zpět. Zkrátka, stále dominantnějším konfliktem, jehož jsme svědky, není konflikt na ose pravice vs. levice, nýbrž konflikt centrum vs. periferie. A lidé mimo velká města mají už dlouho oprávněný dojem, že je v politice nikdo nezastupuje, že nikdo nehájí jejich zájmy, určitě ne tradiční politické strany. Proto volí Zemana a Babiše.

Především Zeman ze střetu těchto dvou světů mistrovsky těží a v přiměřených dávkách ho pravidelně přiživuje: na společenské elity kašle, promlouvá k lidu. Podobně jako Babiš včera ve sněmovně. Tím se dostáváme zpět k aktuální politické krizi: otázka totiž je, zda si především Zeman nezačíná počínat nepřijatelně také pro své pevné jádro voličů. Průzkumy a data k tomu ještě nemáme, ale ostudný incident z minulého týdne na Hradě byl možná právě tím momentem, kdy i řadě jeho příznivců došlo, že tu není něco v pořádku. Proto také Sobotka a celá ČSSD, stejně jako lidovci, trvají od pátku především na tom, že se prezident musí zachovat v souladu s Ústavou. Řeči o tom, kterak návrh na odvolání ministra financí porušuje koaliční smlouvu, jsou v tomto ohledu zcela irelevantní.

Také včerejší iniciativa Zemana přišla opožděně: požadovat vyvolání předčasných voleb je s každým dalším dnem méně realistické. Stejně jako návrh na rezignaci Babiše i Sobotky, který je podle všeho druhou, „tajemnou“ variantou, se kterou hlava státu seznámila koaliční lídry na prazvláštní středeční schůzce nad šunkou a plátky sýra v libereckém hotelu.

Poté, co předseda sociálních demokratů ustál Zemanův výpad na Hradě a reagoval na něj návrhem na odvolání Babiše, navíc v situaci, kdy má na své straně – jak potvrdila včerejší mimořádná schůze – de facto skoro celou sněmovnu a také čím dál větší část aktivní veřejnosti, která mu spontánně vyjadřuje podporu, nemá proč a hlavně kam ustupovat. Zeman tak sice bude odvolání Babiše několik dnů odkládat, bude se Sobotky tázat, kým ho ve vládě nahradí, a jak kabinet dovládne, avšak na nic víc, než na politickou přetlačovanou, se nezmůže.

Prezident tahá za kratší konec a musí ve svých úvahách pracovat s tím, že mu případná ústavní žaloba nebo kompetenční spor u Ústavního soudu odláká zase několik procent voličů. Pro úplnost dodejme, že se jako nereálná jeví v tuto chvíli také varianta, o které od dnešního rána spekulují média: menšinová koalice ČSSD a KDU-ČSL. Důvod je prostý: kromě toho, že nemá Sobotka důvod ustupovat, jde pro něj o strategicky, tedy směrem k podzimním volbám, o zcela nevýhodný tah. Menšinový kabinet by se musel totiž ve sněmovně spoléhat na nějakou formu podpory TOP 09 a ODS, což by byla přesně ta konstelace, která by Babišovi i Zemanovi vrátila do náruče váhavé a vlažné voliče.

Závěrem je potřeba zdůraznit toto: kromě politických šachů je v tuto chvíli zásadní ústavní rovina. A jediný relevantní akt, ke kterému k dnešnímu dni došlo, je premiérův návrh na odvolání ministra financí. Vše ostatní je irelevantní. I proto tak nejspíš Babiš nakonec na rezignaci kývne. Ani on, stejně jako Zeman, nepotřebuje být osočován z toho, že nerespektuje Ústavu.

Sociální demokraté a lidovci ale musí najít způsob, který bude pro předsedu hnutí ANO aspoň trochu důstojnou prohrou, tak aby odešel se ctí a neztratil tvář. Zahnaný do kouta a v situaci, kdy po něm jdou prakticky všichni, možností pro podobný odchod středem mnoho nemá.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek