Českým dovolenkářům sice ještě nezvoní hrana, ale už za pár týdnů se vrátí do drsné reality. Že půjde o víc než trudnou adaptaci je téměř jisté; esenci světových dálav totiž vystřídají ze dne na den východní poměry, nejvyšší zlodějny a autoritářské manýry. Kdo by chtěl ve vzpomínkách přesto pobýt v sezónní euforii, nebude mít šanci. Sklíčenost nad vlastí se dostaví hned při konfrontaci s tvářemi, které tu s námi hrají vabank o vliv a moc. Servítky si přitom neberou, ve skutečnosti je nezajímáme. Dva měsíce před volbami potřebují jenom ovce, které je vynesou na vrchol, žádné persony, šťouraly nebo opozici. Vyhněte se despocii Zemana a Babiše, mohli bychom se už za rok dočíst v průvodcích cizích cestovek. Zemi, kterou by nejraději s Okamurou, Čunkem a natěšeným bizárem z KSČM vrátili o čtvrtstoletí zpátky, by se kdekdo vyhnul obloukem.
Že přituhuje i v létě je poznat i bez univerzála Cílka, oligarcha Babiš se tu teď on-line rve za budoucnost. Za svoji, ne za naši; buď skončí ve Strakově akademii, nebo na celá léta za mřížemi. Dráždil totiž hada bosou nohou; provokativní ryk ze svatebního mejdanu v Čapím hnízdě, podezřelém z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie, už nemohli oslyšet ani ti, kteří si za vyšetřování do ztracena slibovali od šéfa ANO po volbách extra pašalíky na nových státních zastupitelstvích a v policii, včetně triumfiálního comebacku z nudné celní kanceláře rovnou do pracovny příštího ministra vnitra. A s nimi Zemanovu a Babišovu Čechii coby prokurátorský a policejní stát, kde by se zas zatýkalo na ukázání prstem nebo jen za výkřik, že prezident je ožrala.