Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Tomio Okamura. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Tomio Okamura. Komentář Petra Holce

„Tomíček“ Okamura neměl nejlepší týden, jak ví „celá republika“. Nejdřív se jako obvykle bez většího zamyšlení rozpovídal o romském koncentráku v Letech, který podle něj byl spíš letním pionýrským táborem bez plotu a s volným programem, za což se záhy téměř omluvil. Za Lety Okamuru i jeho spoluparťáka z SPD Miloslava Roznera stihlo trestní oznámení. Načež premiér v demisi a šéf ANO Andrej Babiš řekl, že se ohledně vlády obejde bez SPD.  

Logicky. Opřít jakoukoli vládu o Okamuru a strašidelnou partu, co ve Sněmovně táhne za sebou, by nejspíš skončilo úplně stejně jako jeho dosavadní sněmovní působení: velkou politickou prázdnotou a trestními oznámeními. Okamura je naprosto nevyzpytatelný, i předpověď počasí je spolehlivější než jeho slova. A zvlášť když mu je v hospodě u piva píše Jaroslav „Večerníček“ Novák. Po jednom pivu byly Lety pionýrský tábor, po dvou pivech romský festival a po třech a zelené šlo vlastně o dovolenou s plnou penzí.

Okamurova politická cena klesá s tím, jak se do vlády začíná před svým volebním sjezdem hlásit ČSSD a naopak po svém sjezdu i ODS, jejíž vedení to pak ale mezi sebou pro jistotu dementuje, aby nebylo zbytečně jasno. Jak víme nejen z jeho milionových faktur za vlastní služby, umí Okamura přinejmenším počítat, takže jistě ví, že je pro Babiše až úplně poslední v záloze – a možná ani to ne. I nemálo hlavounů ANO včetně ministrů veřejně říká, že s Okamurou ve vládě nechtějí mít nic společného, i na ně je moc. Pro Babiše by tak nakonec mohly být levnější i lepší předčasné volby, než se „mazat“ o toxického Okamuru. 

A že je „Moravák z Tokia“ toxičtější než arzenál rakeťáka Kima. Ohledně Letů se klidně odvolal na neexistující knihu (že by se inspiroval Milošem Zemanem a jeho neexistujícími články Peroutky?), načež se v téměř omluvě pro změnu odvolal na „celou republiku“. Ani se nedivím, že se na tiskovce, na níž stáli vedle něj, Helena Válková fakt zle trápila, zatímco se Vojtěch Filip tajemně usmíval jak nějaký agent. „Bylo mi tak špatně a tak jsem se potil a jako byl jsem tak nadopovaný práškama, což věděla celá republika…,“ omlouval Okamura svou další myšlenkovou inkontinenci.

Fakt celá republika? Jak skromné! Všichni určitě bedlivě sledujeme, kolik ukazuje Tomíčkův teploměr. Mnohem spíš ale celá republika kromě jeho voličů o Okamurovi prostě ví, že se mu nedá věřit ani slovo. Jedno bych mu ale přece jen věřil: kvůli vlastnímu politickému účelu klidně vyvede Česko z EU, načež zmizí někde v Tokiu. Šéf SPD chce referendum o našem členství v EU a následné vystoupení ne proto, že by tomu sám opravdu věřil, nic takového nezná; slíbil ho prostě jen proto, že ucítil, že mu to přinese volební hlasy. V tom se mimochodem nespletl.  

Což je ironie, jíž je Okamura tradičně plný. Šéf SPD ve volbách na billboardech totiž sliboval, že nás z EU vyvede „po anglicku“. Nelze po něm samozřejmě chtít, aby o odchodu Velké Británie (ano, fakt neodchází jen Anglie) z EU cokoli věděl, zabývá se „vyššími“ věcmi. Takže jen pro jistotu: jestli odchod „po anglicku“ zatím něco ukazuje, tak hlavně to, že Velká Británie čím dál víc zjišťuje, že především kvůli vlastním ekonomickým zájmům potřebuje z EU a jejího lukrativního trhu odejít co nejméně.

A to Británie není na EU ekonomicky tak zoufale závislá jako my, kteří jsme spíš rozšířenou ekonomickou zónou Německa než hospodářsky suverénní zemí. Nechci vůbec zpochybňovat referendum o našem vystoupení z EU. Je logicky stejně legitimní, jako bylo legitimní referendum o našem vstupu do EU. O to ale Okamurovi nejde. Když vstupoval do politiky, chtěl k nám vozit migranty na práci a v rámci multi-kulti jezdil i do mešit.

Ano, dnes už je to neuvěřitelná historie, ale i řvoun Okamura začínal jako politicky überkorektní člověk. Pak ale zjistil, že strach prodává mnohem líp a úplně otočil: z migrantů se stalo největší zlo, u mešit by venčil prasata a EU jen šlape po naší prosperitě. Takže ven z ní, když to přinese aspoň pár volebních hlasů navíc. A pak klidně potopa. A třeba i Okamura na Hrad, jak se šéf SPD nechal znovu slyšet, a tam se voda hned tak nedostane.

I když: „Také bych chtěl být kosmonautem, šéfem Microsoftu nebo prezidentem republiky, ale mé schopnosti sráží takové sny na zem,“ píše Okamura ve svém knižním opusu Umění vládnout, s nímž mu také pomáhal „Večerníček“. Vidíte, zrovna tohle bych mu věřil. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek