Hlad, tma a místo koled píseň o sádle. Před sto lety Praha přežila drsné válečné Vánoce

Karel Knobloch

Vánoce 1917, v pořadí už čtvrté válečné svátky, byly všechno jen ne šťastné a veselé. Pražané na ně po letech vzpomínali jako na Vánoce temné a hladové. Město bylo před sto lety na pokraji kolapsu, docházely základní potraviny, advent lidé trávili ve frontách. Těsně před Štědrým dnem se navíc Praha i s předměstími ponořila do tmy. Projděte se s námi Prahou první světové války a přestanete nadávat na nával na poštách.

Je to horší než za Václava IV., to v ulicích svítily alespoň louče, reptali Pražané, když se plynárny rozhodly zhasínat celé město už v devět večer. Chybělo uhlí, ze kterého se svítiplyn vyráběl, a navíc mnoho zaměstnanců bylo na frontě. Radikální krok plynaři udělali jen pár dní před začátkem svátků, poprvé světla zhasla v pátek 21. prosince 1917. „Praha si k Ježíšku vybrala tmu. Odbije sotva devátá a v celé Praze nezablikne nikdež ničeho, jen nějaká ta bludička,“ glosoval to fejetonista deníku Národní politika. Opatření se netýkalo pouze Prahy samotné, ale i pozdější Prahy Velké, tedy Vinohrad, Smíchova, Žižkova a dalších tehdejších předměstí.

Na výpravu nočním městem se hned během prvního temného víkendu vypravil i redaktor konkurenčních Národních listů, Ladislav Tůma. Na Václavském náměstí to ještě šlo, osvětlovaly ho Křižíkovy elektrické obloukové lampy, nahoře za Čelakovského sady (Tůma byl mimochodem vnukem slavného básníka, po němž park dostal své jméno), kde začínalo osvětlení plynové, se už ale člověk musel začít řídit heslem: „Posviť si sám!“ Tůma píšící pod pseudonymem Zevloun humoristicky popsal svou pouť na Královské Vinohrady: V Mezibranské se jako opilec musel přidržovat zábradlí, před Demínkou mu na cestu posvítil oheň u stánku s horkými párky a na dnešní Anglické ulici, tehdy Palackého, narazil do kandelábru.

Dejvické divadlo zrekonstruovalo vraždu ruského agenta Litviněnka. Je to událost roku

sinfin.digital