Hledají se lípy republiky. V Sudetech je káceli Němci, v Praze je ničí sucho i houstnoucí provoz

Karel Knobloch

Na pohled nemají tyhle dvě lípy mnoho společného. První z nich živoří na nádvoří Klementina, druhá, mnohem košatější, si užívá volnosti na úpatí Petřína. Oba stromy přitom byly zasazeny téměř ve stejný den, na podzim roku 68, kdy si Československo připomínalo padesáté jubileum svého vzniku. Kde všude rostou takzvané lípy republiky, se v letošním osmičkovém roce pokouší zmapovat projekt pražského dendrologa Aleše Rudla.

Lípa – národní strom. Jeho zasazení, stejně tak jako pokácení nebo poničení, bývalo všeobecně srozumitelným politickým gestem. V dobovém tisku narazíme na zprávy o pokácených lípách republiky v Sudetech po Hitlerově nástupu i na krátkou reportáž ze sázení lípy opentlené trikolorou Edvardem Benešem v jeho britském azylu. V podkrkonošské Úpici měli dokonce za druhé světové války vesničané strom, který Němci rozkázali pokácet, vytrhnout z kořenů za pomoci autobusu a znovu tajně zasadit na dvorku místní pekárny.

Lípy republiky (někdy také lípy svobody) se začaly ve velkém sázet už bezprostředně po 28. říjnu 1918. Z pohledu vegetačního cyklu stromů byl rozpad Rakouska-Uherska dokonale načasován. „Je to pravda, podzim je nevhodnějším obdobím k výsadbě, většinou se ale čekalo až na ten následující. Nej­ví­c slavnostního sázení pro­běhlo v říj­nu 1919 k prv­ní­mu výro­čí vzni­ku repub­liky, k desátému výro­čí v roce 1928 a rov­něž k padesátému výročí v roce 1968,“ vyjmenovává Aleš Rudl. Zmapovat všechny lípy republiky ho napadlo už před pěti lety, kdy se dozvěděl, že mezi ně patří i mohutný, nijak neoznačený listnáč pod Petřínem. Počkal si na kulatý rok 2018 a na jeho začátku spustil web www.lipyrepubliky.cz, na němž se mu postupně scházejí medailonky stromů z celého Česka.

Plácnutí si v Rusku nad vodkou nám nepomáhá, politici hází lidská práva na smetiště, tvrdí Pánek

sinfin.digital