„Nechtěl jsem udělat depresivní knihu,“ říká autor Humans of Prague Tomáš Princ

Adéla Gálová

370 stran portrétů „hříšných lidí města pražského“ – taková je základní koncepce publikace Tomáše Prince Humans of Prague. Grafickou stránku obou jazykových variant – české a anglické – dostal na starost tandem úspěšných mladých designerů Matějě Hanauera a Petry Roubalové a výsledkem je luxusně působící, bezmála kilo a půl vážící celobarevná kniha, představující jakési „best of“ stejnojmenného blogu Tomáše Prince, na němž se do dnešního dne objevilo více než 1400 příběhů lidí „z ulice“.  S autorem knihy jsem se setkala v jedné pražské kavárně – právě proti „pražské kavárně“ v jejím aktuálním symbolickém významu však Tomáš Princ staví svoji práci, když tvrdí, že nechtěl vytvořit knihu pro elity, ale dát hlas širokému společenskému spektru lidí a zároveň se vymknout vlastní sociální bublině. 

Vznikaly příběhy Humans of Prague spíše jako dialog? Nebo jste dal „zadání“, a dostal zpátky příběh?

Souvisle vyprávět zvládne málokdo. Příběhy, které mi někdo odvyprávěl „v jednom bloku“ jsou v knize asi jen dva, většina vznikla tak, že jsem kladl doplňující, stimulační otázky. Často jsem se třeba na úvod zeptal „o čem teď hodně přemýšlíte?“, a dostával hodně obecné odpovědi, jako „o mezilidských vztazích“, „o práci“ a podobně. Až posléze jsem v tom našel zajímavou linku, na kterou jsem se pak zaměřil konkrétněji.

Příběhy „obyčejných lidí“ jsou vděčné téma. V době sociálních sítí se ostatně o ten svůj dělí každý druhý aktivní uživatel a někdy to může působit až otravně. Měl jste dojem, že je ten správný čas vydat další soubor individuálních příběhů?

Sebeprezentaci na sociálních sítích vnímám jinak. Mně například každý týden chodí žádost, jestli bych někoho nevyfotil a nenahrál, případně se mě lidé ptají, kam mají svůj příběh poslat. Je ale rozdíl dát prostor někomu, kdo se chce sám prezentovat, nebo mít k dispozici druhou osobu, která se ptá a může si z příběhu vybrat to, co ji zajímá, někam ten dialog směřovat a ještě text nakonec editovat.

Zapomenutý Smíchov. 44 fotografií z míst, kde minulost záhy ustoupí nové čtvrti

sinfin.digital