Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tma je nedostatkovým zbožím. Před pražským světelným smogem se neschováte ani v Brdech, varují astronomové

Tma je nedostatkovým zbožím. Před pražským světelným smogem se neschováte ani v Brdech, varují astronomové

Když člověk zvedne oči k noční obloze v nejtemnějších koutech Česka, uvidí nějaké dvě tisícovky hvězd. V menších městech už jich kvůli světelnému smogu napočítá maximálně stovky a tady na Spořilově, kde má své pražské sídlo Astronomický ústav Akademie věd, jen pár desítek. S astronomem Pavlem Suchanem jsme si dali sraz nahoře u pozorovací kopule a pak vyrazili do ulic hledat ty nejnesmyslnější zdroje světelného znečištění. Ve FOTOGALERII naleznete špatně a správně osvětlená místa v Praze. 

„Tak vy chcete psát o tmě v Praze, to bude hodně krátký článek,“ hlásí Suchan hned ve dveřích. Moc dobře ví, o čem mluví, dlouhá léta působil přímo v centru města, na petřínské hvězdárně, a od roku 2004 sleduje, jak nové a nové světelné zdroje přibývají tady na Spořilově. Určitě nejsme první novináři, které Suchan tímto bonmotem vítá, je dlouholetým tiskovým tajemníkem ústavu a zároveň neúnavným lobbistou za návrat tmy. Po hodině strávené v jeho společnosti, člověk začne o světle ve městě uvažovat jinak než dřív – víc si všímá jednotlivých typů pouličních lamp, opuštěných rozsvícených kanceláří a světelných kuželů namířených bezdůvodně pánubohu do oken.

Čím začít? Na horizontu se rýsuje křivka Pražského hradu, tak proč ne právě jím. „Památky? To je plivnutí do moře,“ říká Suchan a ukazuje zářící hradbu pankráckého Manhattanu: „Tohle je dnes mnohem větší problém.“ Cihly a panely nahradilo sklo a světlo stále víc uniká z budov ven. I památky samozřejmě ke světelnému smogu v Praze přispívají, část z nich, včetně Hradu, alespoň nesvítí celou noc. „Zakazovat nasvěcování památek je nesmysl. Problém je spíš v tom, že u nás se často osvěcuje špatně – že je ve vesnici osvětlený kostel, poznáme na třicet kilometrů daleko, jsou tu obrovské světelné přesahy. Třeba ve třinácti italských regionech mají pravidlo, že budovy smí být zespoda nasvíceny reflektory pouze po horní římsu. Střechu si nasvítit mohou také, ale jen seshora,“ popisuje zahraniční praxi Suchan.

Astronomové jsou na dobrých pozorovacích podmínkách závislí, nepřekvapí tak, že právě oni jako první upozornili, že se ze tmy stává nedostatková komodita. O světelném znečištění se poprvé začalo mluvit v USA šedesátých let, kdy se města doplazila až k do té doby izolovaným observatořím. Pro astronomy to byla katastrofa. Podobný příklad ostatně máme i ve středních Čechách – Ondřejov, kde má Astronomický ústav AVČR své hlavní pracoviště, sice leží nějakých patnáct kilometrů od hranic metropole, ta ale svou září oblohu nad ondřejovskou hvězdárnou osvětluje. Přitom výrobce dalekohledů a zakladatel hvězdárny Josef Jan Frič sem v roce 1898 utekl z přesvětlené Prahy právě kvůli dokonalé tmě.

Pražský světelný smog škodí také vloni vyhlášené CHKO Brdy, která neuspěla s žádostí o zápis mezi certifikované oblasti temné oblohy – v lesích bývalého vojenského újezdu je sice tma tmoucí, při pohledu na nebe se ale pozná blízkost Prahy a Příbrami. Světlo se šíří desítky i stovky kilometrů a to pražské likviduje tmu v širokém okolí. Na hvězdnou oblohu tak mohou v Česku turisty oficiálně lákat pouze tři regiony – Jizerské hory, Beskydy a Manětínsko.

Zpátky na Spořilov. Obloha je dnes zatažená, a tak můžeme pozorovat paradox známý ze všech přesvětlených oblastí. Zatímco v přírodě s mraky přichází i větší tma, ve městě je to naopak. Světlo se od mraků odráží a dál se v ovzduší rozptyluje, například kvůli prachovým částicícm. Vedle Prahy je proto nejhorší situace v Ostravě, kde tmu ničí průmyslové areály. Hlavní město má zas obchodní centra. „Snad každý před časem sledoval kauzu polských skleníků, ze kterých šla přes hranice stejná záře jako ze stotisícového Liberce, my tady na Spořilově podobně válčíme s nedalekým Centrem Chodov. Ještě nejsem schopen posoudit, jak se situace změnila s letošním rozšířením centra, ale v době, kdy se otevřelo, byl nárůst světelného smogu obrovský. Pojďte se sami podívat,“ říká Suchan a vede nás na druhou stranu vyhlídkové terasy. Není to zrovna oslňující záře, ale rozdíl oproti mihotavým světýlkům jihoměstských paneláků tu je.

Situace se každým rokem zhoršuje. „Máme k dispozici srovnávací snímky z jedné celooblohové kamery v rozpětí 27 let do roku 2004 a ten rozdíl je nebetyčný,“ vypráví Suchan. Celosvětově se podle něj světelné znečištění zvyšuje každým rokem v průměru o 6 %. Hvězdárnám ve velkých městech dnes už zbývá hlavně funkce osvětová, pražská obloha je tak světlá, že tu lze pozorovat jen ty nejjasnější objekty. Když Suchan pracoval v petřínské hvězdárně a lidé před ní v roce 1986 stáli frontu na Halleyovu kometu, říkal jim: Frontu si klidně vystůjte, ale kdybyste si vzali obyčejný triedr a vyjeli si někam za Prahu, viděli byste ji lépe.

Astronomům dnes v boji proti světelnému smogu přibývá spojenců. O důležitosti tmy stále víc hovoří lékaři, ochránci přírody nebo část dopravních expertů a policistů. „Billboardy mohou oslňovat řidiče a neexistuje ani žádný jasný důkaz, že čím víc se svítí, tím méně je kriminality. Někteří policisté vám naopak řeknou: Dřív si zloděj musel na místě činu svítit baterkou, tak bylo snadnější ho lapnout,“ upozorňuje Suchan. Objevil se i další překvapivý spojenec – ministerstvo vnitra, které řeší otázku nočního klidu. „Všichni ten pojem vnímáme tak, že se nemá dělat rámus, ale znamená to taky nesvítit lidem v noci do oken.“

Posledním důležitým zdrojem světelného smogu, na který nás Suchan upozorňuje, jsou pouliční lampy. V Česku je jich zhruba 1 400 000 a odhaduje se, že čtyřicet procent jejich světla se vysvítí zbytečně, do špatných směrů. Lampy mají mířit lidem pod nohy, ne do oken nebo do nebe. „Teď stojíme poměrně vysoko nad městem, na lampy koukáme svrchu, takže teoreticky bychom zdroj světla vůbec vidět neměli. Je to ale přesně naopak,“ mrzí Suchana používání skleněných koulí nebo lamp s polovypouklými kryty.

Na dohled však máme i jeden pozitivní příklad – nově instalované lampy u železniční zastávky na Kačerově. Kvůli rovným spodním krytům jsou z nich vidět jen osvětlené sloupky, horní část lampy se schovává ve tmě. Tohle si musíme nafotit, rozhodujeme se a vyrážíme na krátký prohlídkový okruh po okolí ústavu. Na „dekapitované“ lampy na Kačerově je fantastický pohled i zblízka, v kontextu okolí ale zásadní význam nehrají. Cestou sem míjíme přesvětlené nebo špatně nasvícené billboardy, hned na magistrále nad železniční zastávkou jsou klasické lampy. Osvětlení, které potěší oko astronomovo, je podle Suchana v Praze třeba i u O2 Areny, na Radlické ulici, na Václavském náměstí nebo v záběhlickém sportovním areálu Hamr. Také ten se Suchanem prozkoumáme. Krom použití lamp s plochým krytem tu světelnému smogu předcházejí i jinak - dřevěná lávka přes Botič je nasvícena tak, aby chodci viděli pod nohy, ale nad hlavami měli tmu, a to samé platí i o nedaleké průchozí pergole. Jen kdyby areál neozařovaly halogeny ze sousedního hřiště na malý fotbal!

Nějaký ten lux navíc by se naopak ztratil v okolí již zmiňovaného chodovského chrámu konzumu, který je naší poslední zastávkou. I před Centrem Chodov člověk narazí na decentně svítící zábradlí, ale celkově tu architekti světlem nešetřili. „A vzniká lavinový efekt. Kvůli tomu, že lidi venku oslňuje obchoďák, je potřeba trochu přisvítit chodníky a ulice a už to jede,“ přemýšlí Suchan a upozorňuje na nadužívání agresivního bílého světla na úkor přirozeného světla oranžového či červeného. V Praze jsou astronomové bezmocní, ale například v okolí ondřejovské hvězdárny mohou ve spolupráci s tamním stavebním úřadem alespoň částečně držet světelný smog na uzdě. A to i teď na konci roku, kdy v souvislosti s vánoční výzdobou světelných bodů lehce přibývá. „Lidé se dokonce někdy ozvou sami. Jeden pán ze sousední vesnice nám napsal, že si chce instalovat vánoční výzdobu, a jestli nám to nevadí. Bohužel to bylo výrazné bílé světlo a navíc na horizontu, tak jsme ho požádali, zda by to nějak neupravil. Byl ochotný a domluvili jsme se, slušní lidé, se kterými je řeč, pořád existují. Možná zafungovalo i kouzlo Vánoc,“ směje se Suchan, když se loučíme před rozzářeným obchodním centrem.

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek