Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Získají roboti právo volit? Musíme to řešit, říká právní talent roku Linda Kolaříková

Získají roboti právo volit? Musíme to řešit, říká právní talent roku Linda Kolaříková

Česká republika možná brzy přijme speciální úpravu spojenou s umělou inteligencí, zjednodušeně zákon o robotech. Podle advokátky Lindy Kolaříkové, která se stala na konci ledna právním talentem roku 2017, totiž nemůže dlouhodobě obstát jen občanský zákoník. Kolaříková však varuje před tím, aby byla robotům v budoucnu přiznána vlastní práva. „Robot by měl zůstat strojem, jinak bychom se museli bavit o celém katalogu práv. Nejde jen o volební právo, ale třeba i o právo na odpočinek či socializaci. Také o pracovní ocenění, roboti by pak měli majetek,“ upozorňuje advokátka pracující pro KPMG Legal v rozhovoru pro INFO.CZ.

Odborná práce, za kterou jste byla oceněna v rámci žebříčku Právník roku, nese název Odpovědnost (za) robota. Měli by v budoucnu odpovídat za své jednání přímo roboti?

Pokud robotům přiznáme odpovědnost, dostaneme se k dalším problémům. Bude například nejasné, kdo má odpovídat za náhradu škody, kterou způsobí. Když uznáme, že roboti mají určitou elektronickou osobnost, musíme nejspíše počítat rovněž s tresty, podobně jako v případě fyzických i právnických osob. Zatím je ale vývoj vždy zaměřen jen na jednu oblast, například na samořízené automobily, komplexní umělou inteligenci si nyní ani nedovedeme představit.

Přikláníte se tedy k tomu, že za robota má vždy odpovídat firma, která jej vyrobila?

Ano, jsem v tomto konzervativní, alespoň v dohledné době by měl odpovídat výrobce případně jiná předem určená právnická či fyzická osoba. Za rozumný do budoucna považuji systém povinného pojištění. Dokumenty připravované Evropskou unií však počítají s časovým horizontem deseti či patnácti let a delší časové období je už těžko předvídatelné. Kdysi se mluvilo o tom, že dnes budou fungovat létající automobily. Ale není tomu tak, vývoj se vydal jiným směrem. Nikdo dnes neodhadne, nakolik se u robotů rozvine autonomie jednání. Nechci mluvit přímo o sebeuvědomění, ale způsob jejich uvažování se stále vyvíjí. Revize právního rámce fungování robotů je ale každopádně nutná v řádu jednotek, nikoliv desítek let.

 

Názor, že si v případě robotů vystačíme jen s občanským zákoníkem a dalšími obecnými právními předpisy tedy podle vás nemůže obstát?

Může obstát dnes, ne ale do budoucna. Čím sofistikovanější stroje budou, tím bude nutnější speciální úprava. Byla by také škoda, kdyby právě právo brzdilo technologický vývoj.

Zjednodušeně řečeno, bude tedy v příštích letech i v českém prostředí přijat zákon o robotech?

Nevím, zda přímo o robotech, ale minimálně na poli autonomní dopravy funguje zvláštní platforma pod ministerstvem dopravy. Tam se můžeme inspirovat například Německem, které podobný zákon rovněž přijímá a umožňuje testovat samořízená vozidla a související technologie. Za tyto automobily v současnosti vždy odpovídá člověk. Například v USA, v případě automobilů Tesla, musí být za jejich volantem vždy řidič, který má, pokud dojde k problému, zasáhnout a převzít řízení. V Německu ale nyní umožní i testování zcela autonomních vozidel bez řidiče, za ty bude odpovídat výrobce. Teoreticky se ale v obou případech samozřejmě ještě počítá s možnou závadou automobilu, s jeho mechanickou či softwarovou poruchou.

V automobilech tak musí být černá skříňka kvůli pozdější možnosti získat informace o průběhu celého incidentu. Podobný případ je i povinná registrace robotů, musíme vědět, odkud stroj pochází.

Jaké otázky se v této souvislosti ještě řeší?

Například zákaz diskriminace v případě nehody, stroj se nesmí rozhodovat na základě věku, pohlaví či rasy. To vyplývá už ze současných zákonů. Nemyslím si ale, že někdy bude stroj schopen všechny souvislosti nehody vyhodnotit bez toho, aniž by ho to naučil člověk. V USA se přitom objevil problém se systémy, které soudci a policisté používali k vyhodnocení rizika, zda se dotyčný znovu dopustí trestné činnosti. Chovali se předpojatě, rasisticky.

Ten program totiž vždy vychází z dat, která mu poskytl člověk. A pokud bude tento postup předpojatý, přístroj se to jinak nenaučí. Může si vše statisticky vyhodnotit, ale zatím není schopen úvahy, na základě které zvolí jiný přístup.

Pokud jde o právní souvislosti, je nejpalčivější je vyřešit právě v případě samořízených automobilů?

V automobilech se očekává největší boom a pro většinu lidí jde o nejpředstavitelnější oblast, která může zasáhnout do jejich životů. V Jižní Koreji ale třeba vidíme snahu o zapojení umělé inteligence do zdravotnictví, do péče o nemocné. Řeší se rovněž využití robotů ve válkách, je to sice obrovské nebezpečí, ale mám pocit, že tam zatím není ta míra samostatnosti. Tady se bavíme o robotech jako o prodloužené ruce člověka, což je právně celkem vyřešené, robota zde chápeme jako věc a odpovědnost má vždy ten, kdo tuto věc ovládá. Například drony nemají svou vůli, i když je ovládá někdo na druhém konci světa. Rozhodování je jen na člověku.

Když skutečně vzniknou roboti, kteří se budou schopni rozhodovat zcela samostatně, co to všechno může z hlediska práva znamenat? Mohli by například dostat volební právo?

Z dnešního pohledu to považuji za zcestné. Neměli bychom se odprostit od toho, že to jsou neživé stroje. I když v Asii se již mluví o tom, že by v budoucnu mohly existovat tři kategorie existence: neživé, živé bytosti a právě roboti. Tato třetí kategorie by mohla reagovat i na takzvané hybridní roboty, obsahující prvky živých organismů. Myslím si ale, že robot by měl zůstat strojem, jinak bychom se museli bavit nejen o právu na majetek a jemu odpovídající povinnosti k náhradě škody, ale o celém katalogu práv. Nejde jen o volební právo, ale třeba i o právo na odpočinek či socializaci. Také o pracovní ocenění, pokud by roboti měli mít majetek. I ekonomicky by to ale bylo zvláštní, z čeho by pak pramenila motivace zaměstnávat roboty? Také tyto otázky ale budeme muset v souvislosti s vývojem promýšlet.

Čistě hypoteticky, mohl by pak třeba být člověk stíhaný za trestný čin vůči robotovi?

Bylo by to spíše nešťastné. Lidská práva jsou jasná, práva mají rovněž zvířata, i to jsou živé bytosti, které vnímají bolest nebo nepohodlí. Pokud by se ale robotům neimplementovaly určité umělé senzory bolesti či již zmíněné živé buňky ve skutečně zásadní míře, vycházelo by to jen z případného sebeuvědomění.

Neovlivní chystaná přísná právní úprava ochrany osobních dat, nařízení GDPR, vývoj robotů?

Určitě ovlivní. Mluví se o datové suverenitě a o tom, zda člověk dobrovolně poskytne svá data. Přechod na nová pravidla je samozřejmě bolestivý a drahý, jde ale také o příležitost vše vytřídit. V robotice s tím mohou a musí počítat dopředu a tomuto problému se přizpůsobit. Pokud si někdo pamatuje všechno, co vidí, nikdo ho za to postihovat nemůže, ale pokud to robot nahrává na kameru, jde o jinou situaci a s tím se musí právě vývoj vyrovnat. Naopak, pokud vývoj pokročí, bude mu časem nutné přizpůsobit i toto nařízení a zákony.

Jde o otázku národní či evropské legislativy, nebo by tato pravidla měla spíše vznikat ještě na vyšší úrovni?

Evropská rovina je minimum. S ohledem na konkurenceschopnost, směrem k Americe či k Asii, by jen národní úprava byla nešťastná. Máme také poměrně otevřené hranice, každý tak může robota do Evropy dovézt z jiné země, i na to by měla regulace pamatovat. Koneckonců Evropský parlament již před rokem představil usnesení, které má být východiskem k plánovaným předpisům o robotice.

Obáváte se vy sama, že vás jednou v advokátní kanceláři nahradí robot?

(smích) Spoléhám na to, že ten časový horizont bude delší, než si dnes představujeme. Navíc doufám, že si co nejdéle zachovám vůli po studiu a po přizpůsobení se situaci. Vidím oblasti, kde i advokátům mohou roboti hodně pomoci, jde o rešerše, přípravy jednodušších podání či smluv. Zatím ale vidím lidskou roli jako nutnou, i když se možná změní skladba práce. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek