Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Český hokej na kolenou. Vidím kus práce, který nikdo neumí prodat, děti nezvládají pohyb, říká expert

Český hokej na kolenou. Vidím kus práce, který nikdo neumí prodat, děti nezvládají pohyb, říká expert

Když čeští hokejisté odjížděli do Paříže na světový šampionát, mluvilo se o medaili. Trenér Josef Jandač sestavil tým plný velkých jmen. Z NHL přijeli Plekanec, Voráček nebo nejproduktivnější Čech Pastrňák. Přesto se hokejisté vrátili s prázdnýma rukama a po prohře ve čtvrtfinále protáhli čekání na úspěch. Poslední cenný kov vybojovali v roce 2012. Mluví se o velké krizi českého hokeje. Někdejší reprezentant Josef Zajíc, který nyní pracuje jako sportovní manažer HK Kralupy nad Vltavou, však pesimismus nesdílí. „Věřím, že medaile za čas opět přijdou,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jaká pozitiva jste na turnaji viděl?

Viděl jsem spoustu pozitiv. Byl jsem nadšený, jak se mužstvo prezentovalo. Jaký zápal, jakou touhu hrát dopředu mělo. Fascinovalo mě, že když jsme dostávali soupeře pod tlak, naši hráči byli ve správném postavení. Líbila se mi obětavost. To je dnes nedílná součást hry. Viděl jsem příklad, co předávat malým hokejistům.

Kde byl naopak problém?

Chyběla nám koncovka. To bylo hlavní, co vnímám. Orientace v prostoru před brankou, rychlejší zakončení. To je problém českého hokeje. Na tom musíme pracovat.

Chybí Česku podle vás rozdílový hráč, jakým byl v minulosti Jaromír Jágr?

Souhlasím, že Jaromír Jágr byl rozdílový hráč. Druhá věc ale je, že Pastrňák měl skvělou produktivitu v NHL. Takže rozdíloví hráči tam byli. Kovář, Červenka, to jsou hokejisté, kteří tuhle roli mají v klubech. Bohužel jim to nesedlo na turnaji. Tam je to o okamžitém rozhodnutí.

Před turnajem se i vzhledem k počtu posil z NHL mluvilo o medaili. Byla to přehnaná očekávání?

Vůbec ne. Věřil jsem, že Rusové po prohře s USA nebudou sebevědomí. A kdyby nám to tam spadlo v prvních deseti minutách, zápas vypadal úplně jinak. Bohužel jim v pravou chvíli vyšla přesilovka a 2:0 je v dnešním hokeji velký náskok. Poté už si věřili.

Na medaili se čeká pět let, na titul od roku 2010. Vy mluvíte optimisticky, ale proč to českému týmu tak dlouho nevychází?

Je tam osm kvalitních týmů. Švýcaři, Dánové, Norové… Klišé, že je špička úzká, už není pravda. Na velkých turnajích může každý porazit každého. Je těžké říct, čím to je, že to nevychází. Kdybychom věděli, kam otočit branku, budeme pořád vyhrávat. My často hodnotíme neúspěchy, ale já z toho chci vytáhnout ty dobré věci, dál je rozvíjet a věřím, že nám to medaile za čas opět přinese.

Jaromír Jágr po olympiádě ve Vancouveru říkal, že pokud se v českém hokeji nic nezmění, bude Česko na titul z velké akce čekat dalších deset let. On sice přišel hned na následujícím MS, ale od té doby nic. Změnilo se něco třeba ve výchově mládeže?

Jsem přesvědčený, že od doby, kdy nastoupil Slavomír Lener (jako šéftrenér Českého svazu ledního hokeje, pozn. redakce), dostal český hokej obrovský impuls. To, co v téhle fázi svaz dělá pro trenéry i hráče, je správná cesta. Udělali velký kus práce. Jen je škoda, že nemají někoho, kdo by úspěchy prodával a ukázal je rodičům.

Jak jsou na tom vlastně současné děti s pohybem a se zájmem o hokej?

Je těžká doba. Když přijdou na nábor, musíme je učit základy atletiky. Popobíhat po špičkách, běžet pravým bokem dopředu, zapojovat ruce. To děti bohužel neumí. Je to dobou. Po škole jdou domu, sáhnou po elektronice. Pak nepřelezou ani zeď. S tím se musíme naučit pracovat. Po revoluci se tyhle možnosti rychle otevřely a nyní se děti budou dlouho učit vracet k pohybu. Stejně jako dospělí, kteří jsou čím dál obéznější.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek