Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

GALERIE: Před 70 lety vybojovali českoslovenští hokejisté první titul mistrů světa

GALERIE: Před 70 lety vybojovali českoslovenští hokejisté první titul mistrů světa

Radost, zklamání i nadšení před 70 lety postupně prožili fanoušci v Praze či u rozhlasových přijímačů po celé zemi v mrazivých únorových dnech, kdy se na stadionu na Štvanici uskutečnilo první poválečné mistrovství světa v ledním hokeji. Po porážce se Švédy se zdálo, že premiérový titul hráčům se lvíčkem na prsou unikne, avšak díky nečekanému zaváhání Seveřanů a výhře domácích nad USA zachvátila 23. února 1947 Československo zlatá horečka. Z kádru, který se o historický úspěch zasloužil, žije již jen Vladimír Zábrodský.

Původně měl světový šampionát s pořadovým číslem 14 hostit Londýn, avšak když bylo zřejmé, že kvůli neshodám s Mezinárodní ligou ledního hokeje (dnešní IIHF) nepřijede favorizovaná Kanada, podstoupili Britové pořadatelství Praze. Čs. organizátoři po krátkém zvažování nabídku přijali.

Protože vedle absence Kanaďanů dlouho nebyla jistá ani účast celku USA, hrozilo, že se turnaj bude hrát jen jako mistrovství Evropy. Američané ale nakonec dorazili, spolu s nimi vyjelo při slavnostním zahájení na led štvanického nekrytého stadionu dalších sedm mužstev.

Během následujících devíti dnů se střetl každý s každým, nejlépe si podle očekávání vedli Čechoslováci a Švédové. Domácí celek vedený koučem Matějem Bucknou postupně bez problémů zdolal Rumunsko, Rakousko, Polsko, Švýcarsko a Belgii (Rumunům a Belgičanům dokonce nadělil „dvacítku"). O titulu tak měl rozhodnout předposlední duel s rovněž neporaženým Švédskem.

K prasknutí našlapaná Štvanice byla svědkem tuhého boje. K velkému zklamání více než 13.000 přítomných diváků, mezi nimiž byl i prezident Edvard Beneš, pomohla Švédům obleva k vítězství 2:1. Po tomto utkání většina místních deníků prohlásila tým "Tre kronor" za mistry světa, přestože Švédsko mělo před sebou ještě závěrečný zápas.

Seveřané však duel s podceňovanými Rakušany nezvládli. „Staří páni z Vídně" v čele s výtečným brankářem Wurmem udrželi vedení 2:1 až do konce a zajistili si bronzové medaile. Hráči Československa se nečekané příležitosti nezalekli a po jednoznačné výhře 6:1 nad Američany se nakonec přece jen mohli radovat z premiérového titulu mistrů světa.

„Vím, že jsme plakali štěstím, ale žádné velké oslavy nebyly zvykem. Hokej se hrál pro radost, nemysleli jsme na žádné peníze, a tak jsme šli domů za svými rodiči a přítelkyněmi," vzpomínal s odstupem půl století útočník Jaroslav Drobný, pozdější wimbledonský vítěz v tenisu.

Nejvýraznější postavou zlatého týmu byl střední útočník Zábrodský, jenž v sedmi utkáních zaznamenal 29 gólů a stal se suverénně nejlepším střelcem šampionátu. V útoku mu zdatně sekundovali především autoři 14 branek Drobný a Stanislav Konopásek, obraně až do svého zranění ve střetnutí s Belgií šéfoval kapitán František Pácalt. Velkou oporou byl i spolehlivý brankář Bohumil Modrý.

Prakticky stejný kádr vybojoval o rok později na olympiádě ve Svatém Mořici stříbrné medaile, na prvenství na MS ve Stockholmu se v roce 1949 podílelo šest mistrů světa z Prahy. Mezitím však pět hráčů ze zlatého týmu zahynulo při leteckém neštěstí, tragický osud prvních světových šampionů završil vykonstruovaný soudní proces v roce 1950, při němž bylo 11 hokejistů včetně Modrého, Konopáska a Václava Roziňáka odsouzeno k více než 70 letům vězení.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek