Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hokej ve stínu voleb a obav. Fanzóna v Paříži neexistuje, Češi si ji navzdory puškám udělali sami

360p240p

Paříž si v souvislosti s hokejem vybaví asi málokdo. Mistrovství světa se ve francouzské metropoli naposledy konalo v roce 1951 a místní tým “Modrých” tehdy patřil do béčkové skupiny. Letos si Francouzi zahrají hlavní show, na první pohled to ale ve městě vůbec patrné není. V době, kdy se země rozhoduje mezi dvěma prezidentskými kandidáty, kteří by snad ani nemohli být víc odlišní, a stále ve vzduchu visí otázka bezpečnosti po útoku na policisty před prvním kolem voleb, je hokej na posledním místě.

První skupinky Čechů jsem potkala už na letišti. Jsou oblečení v dresech, šalách, v barvách národního týmu. Měli jste kvůli teroristickým útokům v Paříži před cestou obavy, ptám se otce a syna z Prahy, kteří čekají v Berlíně na přestup. “Nějaká nervozita tam je, ale zase mě to určitě neovlivnilo tak, že bych neletěl,” říká Michal Lukaštík. Zároveň ale připouští, že pokud by se první zápas českého týmu konal v Kolíně nad Rýnem a ne v Paříži, byl by klidnější.

“Tam bych se bál míň asi, i když já se nebojím. To je jenom takový nějaký divný pocit, že se to děje a že se to stát může, hlavně ty letiště. Myslím si, že hala a tohle, to bude všechno v pohodě, někde v centru do nějaké zavřené dlouhé ulice mezi baráky taky nepůjdu.”

 

Češi ve FranciiČeši ve Franciiautor: Radka Zítková

Francie už dopředu avizovala, že bezpečnostní opatření na místě budou nebývale silná. Stejně jako v případě hokejové atmosféry to ale není znát až do momentu, než se bezprostředně přiblížíte hale. Uzavřené jsou jen těsně navazující ulice, zaparkovat v nich můžou jen majitelé rezidenčních karet. Na promenádu barů a restaurací podél stadionu dohlíží hned několik policejních aut, na každém rohu stojí dvojice až trojice strážníků s poloautomatickými puškami. Mezi nimi prochazí skupiny Čechů, který křičí: “My jsme tady doma”, případně začíná skandovat “Kdo neskáče, není Čech.”

“Bál jsem se”, říká mi Zdeněk z Rakovníka, který do Paříže i na mistrovství světa přijel vůbec poprvé. Rozhodl se schválně neletět letadlem, připlatil si za vyšší pojištění. “Překvapilo mě, že policisté ve městě nevěděli, že se nějaký hokej vůbec hraje. Těch policistů mi tu celkově připadá poměrně málo, čekal jsem jich víc,” dodává s tím, že je stále trochu nervózní. “Obavy mám i tady, přímo před stadionem, klidně tady můžou islamisti zaútočit.”

Češi ve FranciiČeši ve Franciiautor: Radka Zítková

Jeho názor je spíše ojedinělý, tak velké obavy většina Čechů nemá. Většinou se spíš obávají, co můžou a nemůžou pronést dovnitř. Žádné tekutiny, jen malé tašky, žádá zavazadla. Stěžují si hlavně na to, že v oblasti není fanzóna, nemají si kde koupit suvenýry jako třeba puky. Organizátoři ji pár dnů před začátkem šampionátu preventivně zrušili. “Měli učinit větší bezpečnostní opatření, ale fanzóna měla být, to český fanoušek očekává.”

Češi se proto rozhodli si udělat svoji vlastní fanzónu. Těsně před zápasem s Kanadou v okolí nebylo téměř vidět jiný než národní dres, slyšet byla jen čeština. “Jinak bychom museli zůstat doma, kdybychom se báli až moc,” říká skupinka z Mikulova.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek