Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

EU si posvítí na YouTube i Netflix. Děláme první krok k narovnání pravidel, říká pro INFO.CZ europoslankyně

EU si posvítí na YouTube i Netflix. Děláme první krok k narovnání pravidel, říká pro INFO.CZ europoslankyně

Evropským parlamentem prošel důležitý návrh nové audiovizuální směrnice, která má upravovat prostředí audiovizuálních mediálních služeb v reakci na vývoj nových technologií. Nová pravidla, která musí ještě schválit členské státy, počítají s řadou novinek v čele s omezováním reklamy v televizním vysílání, ochranou nezletilých před nevhodným obsahem nebo zavedením povinných kvót na evropská díla v nabídce služeb, jako je Netflix, HBO Go nebo Google Play. „Jsem přesvědčena, že regulace audiovizuálních služeb je oblast, kde regulace přísluší EU. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, kam až by v tom měla zajít,“ řekla v rozhovoru česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která problematiku ohledně směrnice sleduje v Evropském parlamentu. Jaké další změny nová pravidla slibují a kdy je reálné, že vstoupí v platnost? Čtěte rozhovor. 

Výbor Evropského parlamentu (CULT) schválil důležitý návrh nové audiovizuální směrnice. Proč je novela potřebná a jak schválený návrh hodnotíte?

Návrh, který Evropská komise představila loni v květnu, vznikl jako reakce na nové technologie, které se ve světě médií používají a dosud nebyly nijak regulovány. Stávající legislativa je z roku 2008 a určitě už nestačí. Podle vysokého počtu pozměňovacích návrhů, které europoslanci předložili (téměř 1000; pozn. redakce), by to mohlo vypadat, že návrh příliš dokonalý není. Myslím si ale, že každý návrh, se kterým by Komise přišla, by měl problém vyhovovat všem státům v EU. Nicméně je dobře, že tu je, protože změny byly potřeba, a z tohoto pohledu návrh určitě splnil původní očekávání.

Do jaké míry by měla být tato oblast regulována na celoevropské úrovni?

Jsem přesvědčena, že regulace audiovizuálních služeb je určitě oblast, kde regulace přísluší EU. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, kam až by v tom měla zajít, protože každá země EU má svá specifika. Zároveň si proto myslím, že by členské státy měly mít určitý prostor, aby si mohly upravovat specifické detaily tak, aby to vyhovovalo jejich podmínkám. Společná pravidla a zásady jsou ale nesmírně důležité.

V čem spočívají největší změny, s nimiž nová směrnice počítá?

V první řadě je třeba považovat směrnici za důležitý krok k vyvážení povinností, které dnes mají poskytovatelé klasického televizního vysílání a poskytovatelé, kteří umožňují sledovat videa na vyžádání – například Netflix, nebo platformy pro sdílená videa na internetu v čele s YouTube. To se týká především oblasti reklamy, kde došlo k určitému uvolnění pravidel pro poskytovatele vysílání, nebo podpory evropských děl. Poskytovatelé videí na vyžádání bude nově muset naplňovat 30% kvótu na evropská díla.

V jiných oblastech, jako je ochrana dětí a mladistvých, došlo k rozšíření stávající směrnice na oblast sdílených videí.

Jakou změnu to přineslo?

Jednoznačně to zvýší ochranu dětí a mladistvých a také ochranu proti šíření nenávistných zpráv a zpráv podněcující násilí a terorismus ve videích na internetu. Chtěla bych zdůraznit, že Komise s tímto původně nepočítala. Je to iniciativa evropských poslanců a osobně to považuji za hlavní přínos celé směrnice. Něco takového tu dosud chybělo, přitom na internetu se šíření takových zpráv nesmírně daří.

Jak to bude probíhat a jak se bude něco takového vymáhat?

Poskytovatelé platforem sdíleného videa, tedy místa, kam lidé nahrávají svá videa, ponesou zodpovědnost za to, že se jejich prostřednictvím nebude šířit škodlivý obsah. Poskytovatel ale nebude penalizovaný za to, že obsah videí nezkontroloval předem, ale za to, že jej neodhalil a neodstranil. Bude samozřejmě velmi záležet na tom, jak se to promítne do národní legislativy, ale dáváme tím možnost vzniku reálného nástroje, který zajistí, že internet bude poskytovat alespoň základní ochranu. Je to minimum, co se podařilo prosadit, protože to naráželo na odpor poskytovatelů, ale jsem za to ráda.

Nezavání to tak trochu cenzurou?

Výpady vedené v tomto duchu, tedy že se jedná o zavádění cenzury, se už objevily, avšak jsem přesvědčena, že většina občanů s tím souhlasí, protože nechce, aby bylo možné v internetovém prostředí volně a bez problému šířit násilné projevy. V Evropském parlamentu jsme o tom hodně dlouho mluvili.

O jakých dalších aspektech nové směrnice se v rámci Evropského parlamentu diskutovalo?

Hodně se mluvilo o zpřístupňování obsahu pro zdravotně postižené spoluobčany. Evropská komise to do původního návrhu směrnice nezahrnula, ale Evropský parlament trval na tom, aby to tam bylo. Nakonec jsme prosadili, aby tam bylo napsáno, že členské státy o to budou společně s poskytovateli usilovat a budou se snažit to zvládnout do roku 2027. Zdůrazňuji termín usilovat, protože si všichni uvědomují, že nejde o levnou a lehkou záležitost, a to zejména pro komerční televize.

Jakou další změnu považujete za přínos směrnice?

Především to, že jsme se dokázali shodnout, že směrnice obecně je důležitá a potřebná. Z tří desítek poslanců, kteří zasedají ve výboru pro kulturu, pro ni hlasovala většina. Opozice byla na straně francouzské Národní fronty, která se tradičně staví proti všemu, a částečně u liberálů, kteří nechtějí omezovat internet, a také konzervativců. Tyto frakce byly vnitřně rozdělené, vidíte tedy, že nešlo o žádný ideologický boj.

Za další pak zcela určitě jako pozitivní vítám úpravu, která počítá s tím, že poskytovatelé nesmí nabízet obsah, který by mohl narušit fyzický, psychický a mravní vývoj dítěte a mladistvých. Slovo „mravní“ v původním návrhu nebylo.

Kde naopak spatřujete možná rizika do budoucna?

První problém spočívá v definicích. Třeba u videa na vyžádání není stále jasné, co přesně se do něj zahrnuje, například zda tam patří i sociální sítě. Potíže mohou způsobit také překlady z angličtiny, kde něco funguje jako zavedený termín, ale po překladu do češtiny to může být nejasné nebo zavádějící. Za druhý problém považuji to, že se někde jde až do přílišných detailů. Mělo se to nechat na členských státech, aby si to nastavily podle sebe. Příkladem je nastavení délky hlavního vysílacího času v televizním vysílání, které by podle mě mělo zůstat v kompetencích členských států.

K návrhu Evropské komise se už vyjadřoval klíčový výbor Evropského parlamentu, avšak zatím nikoliv členské státy včetně České republiky. Kde očekáváte možné komplikace?

Od začátku jednání o směrnici jsem v kontaktu s českým ministerstvem kultury. Národní legislativa upravující oblast médií je velmi citlivá záležitost, a ministerstvo proto nebylo z novely směrnice nijak nadšeno. Zaujalo k tomu spíše rezervovaný postoj, a to hlavně kvůli zkušenostem s prosazováním nového národního zákona. Lidé na ministerstvu se přirozeně obávají, aby nedošlo ke zhoršení situace, a myslím si, že se báli i toho, co s návrhem udělá Evropský parlament. Pokud ale nyní uvidí, že poslanci k tomu přistupovali rozumně, tak to už nebude takový problém. Podobně k tomu budou pravděpodobně přistupovat i další státy. Nečekám tedy, že by kladly nějaký velký odpor. Budou řešit technické detaily především v souvislosti s převodem směrnice do národních právních řádů.

Jaký bude další postup na evropské úrovni?

Na dnešním výboru jsme směrnici poslali rovnou do tzv. trialogu, tedy jednání, kterého se účastní všechny tři instituce EU: Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU, tedy členské státy. Hotovo by mohlo být ještě před začátkem parlamentních prázdnin v létě. Jakmile směrnice vstoupí v platnost, tak budou mít státy dva roky na to, aby ji zavedly do svých právních řádů. Začít platit se vším všudy by mohla v roce 2020.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek