Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Iluze ztratil po pěti měsících práce pro ruskou propagandu. Nyní popisuje zákulisí

Iluze ztratil po pěti měsících práce pro ruskou propagandu. Nyní popisuje zákulisí

Trvalo přesně pět měsíců, než ruské propagandistické internetové stránky Sputnik zničily iluze Andrewa Feinberga. Ten se do společnosti rozhodnul nastoupit jako novinář, věřil, že si dokáže zachovat svou morální integritu. „Od prvních dní v agentuře coby zpravodaj v Bílém domě jsem věřil, že dokážu odvádět kvalitní novinářskou práci. Vše, co k tomu potřebuji, je jednat v souladu s etikou,“ vzpomíná nyní novinář na začátky svého spojení s ruským médiem. Necelý půlrok poté, co prvně vstoupil do dveří mediálního kolosu, však přiznává: byly to naprosto marné naděje. 

Pravidla v názorovém webu Sputniku jsou poměrně jednoduchá, zjišťuje na začátku Feinberg. Stačí se řídit mottem společnosti: Vyprávíme nevyřčené. Jenže v tomto případě, jak Andrew velmi rychle zjistí, to znamená u všech článků akcentovat ruskou stranu jako tu jedinou správnou, nezpochybnitelnou.

První střety s novinářskou etikou na sebe nenechají dlouho čekat. Tři měsíce po nástupu do Sputniku, v polovině března, se Feinberg dostává do hledáčku kamer: jako zpravodaj v Bílém domě je vybrán, aby během tiskové konference položil otázku prezidentovi. Chtěl vědět, proč Donald Trump odmítnul poslat vojenskou pomoc na východní Ukrajinu, kde země bojovala s ruskou agresí.

„Tehdy jsem to ještě netušil, ale porušil jsem jedno ze základních pravidel Sputniku,“ vypráví nyní novinář ve zpovědi publikované na serveru Politico. Reakce jeho nadřízených editorů na sebe nenechala dlouho čekat. Další pracovní den mu nakázali, aby pro příště své otázky nejdříve konzultoval s nadřízenými. 

Od té doby tak Feinberg potupně posílal každé ráno své otázky, které ten den plánoval položit, editorům ke schválení. Ti mu je téměř vždy zadupali do země a obratem poslali otázky nové, pro potřeby Sputniku lepší.

Postupem času si Feinberg začal uvědomovat, o co skutečně jde. „Začínalo mi být jasné, že mise Sputniku není ani tak přinášet zprávy, ale přinášet vlastní příběh. Ten by měl buď zasadit zrnka pochybností do zpráv, které jsou pro Rusko nelichotivé, nebo poškodit reputaci USA a jejích spojenců,“ tvrdí žurnalista. Ten byl nyní svými nadřízenými nucen pokládat na tiskových konferencích sugestivní otázky, jejichž účel nebyl ani tak nebyl získat odpověď, ale být viděn a položením otázky ovlivnit úsudek veřejnosti.

Zatímco zprvu Feinberg věřil, že pokud si zachová svou morální integritu, bude schopný odvádět kvalitní novinářskou práci, později musel na tuto myšlenku rezignovat. „Do doby, co budu psát do Sputniku, tak budu přispívat k šíření propagandy a dezinformací, i kdybych je sám aktivně nešířil,“ uvědomil si.

Bod zlomu přišel, když Feinberg porušil další pravidlo ruské propagandy. Novináři, kteří vytvářejí obsah na Sputniku, se totiž pod své články téměř zásadně nepodepisují. Feinberg však byl jako zpravodaj v Bílém domě identifikován a nadřízení opět dali najevo svou frustraci. Novinář proto dostal jeden z dalších nepříjemných úkolů, měl zpracovat článek podložený čirými fabulacemi a konspiračními úvahami. Když odmítnul, byl vyhozen.

„Řekl jsem jim, že nejsem spokojený s pokládáním takových otázek a psaním článků, které nemají absolutně žádný faktický podklad. Odpověděli: ´V tom případě jste na hodinu vyhozen.´“

V tu chvíli si Feinberg uvědomil, že motto "Vyprávíme nevyřčené" odkazuje nikoliv na druhou stranu legitimního názoru, ale na účelovou lež, kterou ostatní média nepublikují zkrátka proto, že to není pravda. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek