Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Jsme v propagandistické válce,“ říká expert na média Jan Jirák

„Jsme v propagandistické válce,“ říká expert na média Jan Jirák

„Jsme v propagandistické válce,“ říká k růstu fenoménu takzvaných falešných zpráv mediální teoretik Jan Jirák. Server INFO.cz si s expertem povídal i o tom, jak se takové propagandě můžeme bránit, jak internet likviduje názorovou pluralitu či jak se ze zahlcení informacemi nezbláznit. 

Jak se mění vaši studenti? Pokud ty je porovnáte s těmi, které jste učil před deseti lety – kde vidíte největší proměnu?

Řekl bych, že je mnohem méně zajímají informace z masových médií. Užívají sice síťová média, ale myslím, že spíše kvůli tomu, že je tam zajímá mnohem více sociální kontakt než to, co souvisí se získáváním informací o veřejném dění. Mám pocit, že přibývá studentů, které nezajímá, co se děje v české politice, ve světové politice. Ve světě obecně.

Dá se z toho vyvodit, zda a jak se mění média, která nás obklopují?

Já bych z toho spíše vyvodil, že je to projekce poznání, že na těch informacích zase až do té míry nezáleží. Současná mediální zpravodajská produkce nám servíruje informace, které nijak významně nepřispívají k pochopení světa, ve kterém žijeme. A mám pocit, že takovýchto zpráv přibývá a rozlišovat je od těch podstatných zpráv je čím dál tím těžší.

Informace typu propuštění Jiřího Kajínka?

Ano, to je vhodný příklad. To mi přišlo již naprosto šílené. A jsem přesvědčen, že už by se konečně mělo říci nahlas: Novináři, přestaňte blbnout. Vážení a milí, když jste ochotni trávit několik dní před věznicí a grilovat si tam proto, abyste viděli vteřinu, kdy opustí usvědčený vrah brány věznice a pak to online nabízeli v hlavních zpravodajských relacích televizí a titulkách novin, tak je to známka zoufalé degenerace novinářské profese, médií i celé společnosti.

Jenomže novináři, kteří by u té věznice neseděli, by proti svým kolegům ztratili konkurenční výhodu.

Já vím, že ta média jsou v tomhle ohledu ve špatné situaci. Jakmile to udělá jedno médium, tak ty ostatní to musí udělat také. Tomu rozumím. Na druhé straně bychom se neměli bát o tom mluvit jako o něčem, co považujeme za hloupé.

Myslíte, že se tato míra hlouposti v médiích se zvyšuje?

Myslím, že ano, že se ta spirála prohlubuje a zrychluje. Nevidím z toho však východisko.

Co říkáte novým mediálním trendům, třeba YouTube. Mnoho mladých Čechů se nyní živí jako profesionální youtubeři. Myslíte, že tento trend vydrží?

Já na trendu YouTube nevidím nic nelogického. Myslím, že tato digitální sociální sféra je již do velké míry součástí života mladých lidí. Youtubeři se tam nyní rekrutují stejně, jako se za mých mladých let generovali karikaturisti v časopisech. Oni mají Jirku Krále, my jsme měli Jiránka a Renčína.

Jaký vliv má na jejich fanoušky to, že více sledují video, místo toho, aby si četli vašeho Jiránka nebo moje Bravíčko?

Myslím, že na způsob konzumování médií to určitě vliv má – už jenom proto, že ten čas strávený před monitorem či displejem telefonu je čas, který někde jinde chybí. Přeci jen máme jenom těch 24 hodin, ze kterých něco prospíme a projíme, nějaký čas zabere škola nebo práce. To podle mne hraje velkou roli a zdá se, že v této věkové kategorii dětí a mladých lidí je nejvýraznější odklon od sledování televize.

Místo televize tedy sledují YouTube? A čtou ještě vůbec nějaký tisk?

Ano, a myslím, že odklon této generace od tištěného obsahu již bude naprosto zřejmý. Je však otázka, zda se mladí lidé místo čtení novin přikloní k video obsahu, nebo zda to bude i příklon k digitálnímu textu.

Co to pro noviny a časopisy bude znamenat? Přežijí, zkrachují, nebo se budou muset změnit?

Řekl bych, že papír jako nosič média bude sice ztrácet na významu, v nějaké formě bude však přesto zachováván. Myslím, že to bude záležitost spíše u časopisů než denního tisku. Myslím však, že není důležitý ten nosič – ta papírovost, ten tisk, ale že je důležité, zda a v jaké podobě zůstane zachována žurnalistika. A já doufám, že ano.

Zatím je však tisk součástí našich každodenní reality. Vy, když se vrátíte z dovolené, jaké noviny si koupíte?

Kdyby to bylo po delším čase, tak nejspíše Lidové noviny a Právo. Myslím, že oba tyto tituly jsou hodnotově dostatečně čitelné, Právo si navíc zachovává jistou tradici běžného zpravodajství. A to oceňuji. Lidovky jsou pak dobré ve zpracovávání obecnějších témat.

Nedávno český mediální rybníček rozvířila takzvaná kauza Přibil – tedy že redaktor Mladé Fronty Dnes (MFD) psal tak, jak mu vicepremiér Babiš diktoval. Jak celou tu záležitost vnímáte?

Já myslím, že Mladá fronta Dnes přišla bez vlastního přičinění, v podstatě omylem, k image velmi mocného média. Všichni tiše přijali předpoklad, že když někdo dokáže ovlivňovat obsah Mf Dnes, tak tím ovlivňuje veřejné mínění. To je ale nesmysl. Mladá fronta je poměrně čtený deník ale už dávno nemá ten charakter, který by zásadně ovlivňoval veřejné mínění. Mezi důvody patří i to, že její kvalita je více než pochybná.

Jak ty zásahy tehdejšího vicepremiéra Andreje Babiše do jeho novin vnímáte?

Víte, já si neumím si představit majitele, který by se nepokusil ovlivňovat obsah toho, co mu patří. Myslím si, že to je normální.

Pan Babiš však byl ve střetu zájmů, navíc se zavázal, že to dělat nebude.

A rovněž neznám majitele, který by prohlašoval, že to dělat bude. Ale nechápejte mě špatně, já tímto nechci hájit pana Babiše. Jen nehodlám akceptovat onu novinářsky zjednodušenou hru na zlého Babiše. Ovlivňování chodu média je normální chování jeho vlastníka, na tom trvám. Ptejme se spíše, proč nás to děsí právě dnes? Jenom proto, že jsme se shodli, že nemáme rádi Babiše?

To ale přeci není jen případ pana Babiše, ekonomičtí vlastníci zase skrze svá média promítají své zájmy. Změnila by něco regulace médií?

No dobrá, ale co pak uděláme s těmi hlasy, které říkají, že internet se regulovat nedá? Já jsem ale nyní v trochu schizofrenní situaci. Na jednu stranu si myslím, že ideální trh má být regulovaný a že intervence probíhat mají, dokonce i ty státní. A najednou popírám sám sebe, když říkám – když vám ten stav doteď nevadil, proč vám to nyní vadí? Média a deníkový trh se koncentrují posledních 25 let, po celou dobu existence České republiky. My přeci nemůžeme měnit pravidla jenom proto, že přes politickou scénu přeběhl nějaký Babiš.

Co tedy podle vás za současnou stigmatizací Babiše vězí?

Já za tím vidím účelovou tematizaci té situace za jiným účelem, než za účelem podpory plurality – třeba kvůli likvidaci jednoho z těch vlastníků.

Míra plurality médií je tedy podle vás v Čechách dostatečná? Je trh férový?

Ale trh nemůže být férový pro všechny. Každý, kdo něco vlastní, je v určité výhodě: Majitel pekárny je ve výhodě na trhu s pečivem, protože bába, která peče 4 housky v troubě, mu nemůže konkurovat. Smiřme se s tím, že nerovnost je zakomponovaná do systému, ve kterém žijeme. Vůči komu neférové? Vůči těm, kteří si nic nestačili koupit, ale mají na to. No dobrá, tak ti si to tehdy měli koupit.

Co třeba vůči čtenářům?

Vůči nim to bude neférové vždycky.

Mají čtenáři možnost bránit se takzvaným falešným zprávám, které mimo jiné měly pomoci rozhodnout americké prezidentské volby? Jsou opravdu fake news tak mocné?

Myslím, že s distribucí moci vždy souvisí určitá míra manipulace, jistá forma ovlivňování je zde vždy a je těžké se tomu vyhnout. Souvisí to s tím, že o procesech rozdělení politické moci stále výrazněji rozhoduje politický marketing. A jakmile se dostaneme na pole politického marketingu, tak rozdíl mezi termíny fake a news ztrácí smysl. Rozhodující je to, co je účinné, nikoliv to, co není fake.

Jenže to je, když se strany hašteří mezi sebou. Co když se do toho zamíchá nějaká další velká entita, třeba ruský stát?

Musíme si uvědomit, že nyní žijeme v éře globalizace. Pojďme na chvilku zkusit zapomenout na kategorie dobrý a špatný, na představu, že tady jsme my, skvělý demokratický západ a tam za tou čarou v písku je zlé Rusko, které nás chce ovlivňovat výrobou nějakých zpráv. Já si myslím, že jsme v regulérní propagandistické válce. A Rusko v rámci této války nikdy neřekne, že ovlivňuje falešnými zprávami jisté procesy. Překvapilo by mě, pokud by to bylo jinak, že v této válce i naše strana využívá komunikačních možností k pokusům o ovlivnění druhé strany.

Co to pro nás znamená?

Myslím, že si stále musíme připomínat fakt, že jsme jedna strana v propagandistickém boji. A pokud nám někdo říká, že druhá strana na nás útočí nějakými fake news, tak to, že nám to říká, je rovněž součást toho boje. Problém není to, že my jsme dobří a oni jsou zlí, problém je uvědomit si, že stojíme na této straně. Princip propagandistické války je donutit lidi k hodnocení druhé strany.

Jak se proti takové propagandě můžeme bránit?

Podle mě nemůžeme.

Myslíte, že fenomén fake news ovlivní i české volby?

Spíše bych řekl, že těm velkým farmám na výrobu fake news na výsledku českých prezidentských voleb zase tolik nezáleží. My si v českém prostředí stačíme s vlastními fake news, vždyť i my si přece umíme vést takové lokální propagandistické války v jednom kuse.

Co máte na mysli?

Například minulou prezidentskou volbu.

Nemyslíte, že internet se v poslední době monopolizuje či duopolizuje do rukou Googlu a Facebooku?

Raná ideologie internetu o rovné soutěži a uplatnění každého byla užitečná strategie, jak urychlit rozšíření internetu. Ale ta doba je již pryč a je třeba si přiznat, že přirozenou vlastností kapitalismu je likvidace konkurentů. Díky té rané ideologii se internet vyvinul jako neregulované prostředí a nyní tak směřuje k rychlé monopolizaci. Tudíž na případu monopolizace Googlu nevidím nic divného.

Neohrožuje podle vás tento vývoj názorovou pluralitu internetu?

Ale tam žádná názorová pluralita není. Specifikem internetu je fakt, že tu názor ztratil jakýkoliv smysl. A to z jednoho prostého důvodu – internet je založený, metaforicky řečeno, na dramatickém rozvoji nabídky, kterému nemůže žádným způsobem odpovídat po dobu rostoucí poptávky. Jinými slovy na internetu je toho čím dál tím víc, ale den má jenom 24 hodin a my nestačíme všechno to, co nám internet nabízí, vstřebat. To, co se děje na internetu, tak vlastně není ani důležité.

Internet tedy likviduje pluralitu?

Ano, ale zvláštním způsobem. Internet ji neničí tím, že by ji likvidoval, ale tím, že ji činí bezvýznamnou. V kyberprostoru si zkrátka můžete říkat, co chcete, ale fakticky si vás tam nikdo neslyší.

Jisté zprávy si publikum přeci jen najdou.

Ano, ale to je ale pomíjivé. Pozornost je získána jenom na tu chviličku, na těch třicet vteřin slávy, kdy se projeví. A pak se všechno vrátí do normálu.

Protože jsme zahlceni informacemi?

Jsme zahlceni něčím, čemu říkáme informace. Takovým zvláštním balastem.

Jak tedy můžeme ty informace, které pro nás mají smysl, nalézt?

Základem je položit si otázku, které informace k životu vlastně potřebujeme. Myslím, že v této situaci je otázka ‚co potřebuji‘ strašně důležitá. Mně připomíná současné konzumování mediálních produktů návštěvu obchodního centra. Když člověku dojde chleba, tak si dojde do konzumu na rohu a koupí si čtvrtku chleba - ví, že jí potřebuje. Když ale vleze do obchodního centra tak se začne rozhlížet, zapomene, co potřebuje a kouká na to, co ho zaujme, všechno zkoumá, probírá, nakonec si mnoho z toho koupí. A s informacemi je to stejné. My nevíme, k čemu nám jsou, ale bereme je do ruky, tu Kajínka, tu něco jiného.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek