Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mladí Filipínci přebírají náš digitální odpad. Ničí jim to mysl, říká Moritz Riesewick

Mladí Filipínci přebírají náš digitální odpad. Ničí jim to mysl, říká Moritz Riesewick

Mark Zuckerberg chtěl vytvořit sociální síť, která umožní komukoli sdílet cokoli. Kdo si ale myslí, že se jeho sliby naplnily, ten se hluboce plete. Společnosti jako Facebook, Google nebo Twitter najímají skrze řetězec dalších společností přes deset tisíc „moderátorů obsahu”, jejichž úkolem je mazat závadný obsah z internetu. Dokument Čističi režisérů Moritze Riesewiecka a Hanse Blocka odhaluje děsivé taje online světa a vyzdvihuje vážné dopady cenzury. „Celé dny se hrabou v digitálním odpadu hlavně ze Západu, a to je může dohnat až k sebevraždě,” říká Riesewick o těchto čističích sociálních sítí.

Kde se nacházejí moderátoři obsahu a co přesně dělají?

Pracují ve filipínské Manile a nikomu nesmí sdělit, kdo je najímá. Denně zhlédnou hodiny krvavých videí a posoudí okolo 25 tisíc hrůzných fotek. Někteří se specializují na dětskou pornografii, jiní na terorismus, vraždy, sebepoškozování. Během dvou tří vteřin se musí rozhodnout, co z webu odstraní a co tam ponechají. Probírají snímky nahlášené uživateli sociálních platforem nebo obsah, který vybere počítačový algoritmus, a v rozhodnutí mohou udělat maximálně tři chyby za měsíc, jinak je propustí.

Proč Filipíny?

Jsou tam levnou pracovní silou, za hodinu si vydělají jen dva až tři dolary, ale na filipínské poměry jsou placeni nadprůměrně. Dalším údajným důvodem je, že po stovky let byly Filipíny kolonií Španělska a Spojených států. Proto prý tamější obyvatelé rozumí západním hodnotám lépe než třeba Indové nebo jiní „nenákladní” zaměstnanci. Argumentovat tím, že ostrovy byly kolonizované, a tak teď mohou přebírat náš digitální odpad, je opravdu smutný. Ostrovy jsou kromě toho digitálního odpadu zahlceni i tím skutečným, který tam byl po dlouhá léta ze Západu vyvážen.


Jak jste čističe našel, vzhledem k tomu, že pracují v utajení?

Bylo to velmi obtížné. Ještě před natáčením jsme na Filipínách strávili osm měsíců a snažili se proniknout do zcela utajené problematiky cenzury internetu. Složitou cestou jsme kontaktovali asi 40 lidí. Z toho nám tři odpověděli, že jsou ochotni o svém zaměstnání mluvit před kamerou. Dalších několik lidí s námi komunikovalo pouze přes textové zprávy a zbytek nereagoval. Čističi nesmí o své práci vůbec s nikým mluvit, jinak mohou přijít o místo, které pro ně znamená obživu leckdy celé rodiny.

Celý rozhovor si můžete přečíst na E15.cz