Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Temná historie Googlu. Na svět mu pomohly tajné služby

Temná historie Googlu. Na svět mu pomohly tajné služby

Před dvaceti lety tajné americké služby vytipovaly několik vývojářů ze Silicon Valley. Nabídly jim finanční pomoc, pokud na oplátku vyjdou vstříc vládním požadavkům na zjišťování informací o uživatelích internetu. Mezi vizionáři, kteří na nabídku kývli, byli i Sergey Brin a Larry Page, zakladatelé Googlu.

Americké zpravodajské služby na konci minulého století dospěly k názoru, že prudce se rozvíjející online prostředí může být výtečným místem pro shromažďování informací o lidech. Jak se dnes ukazuje, byla to přesná úvaha. Tajné služby kolem roku 1996 začaly systematicky oslovovat vývojáře, jejichž nápady měly potenciál. Někteří internetoví vizionáři vábení odolali. Jiní nikoliv. Třeba Sergey Brin a Larry Page, kteří tehdy pracovali na projektu jménem Google.

„Byl tu předpoklad, že díky informacím, které o sobě lidé budou nechávat na Googlu, bude možné získat netušeně obšírný přehled o jejich životě. A to až do nejmenších podrobností,“ tvrdí Jeff Nesbit, bývalý šéf právního odboru americké Národní vědecké rady (NSF).

Podle Nesbita lze pozoruhodný hlad Googlu po informacích všeho druhu vysvětlit právě zadáním od agentur, které touží po tom zjistit si kdykoliv o komkoliv cokoliv, a to jakýmkoliv způsobem. „Šmírování je zakódováno v DNA Googlu,“ konstatuje Nesbit. 

V devadesátých letech si vládní vědecké a zpravodajské agentury uvědomily, že časy, kdy zpravodajské služby získávaly informace napřímo mezi lidmi a od lidí, spějí k závěru. Pochopily, že se stále víc událostí bude odehrávat mimo přímý dosah vládní moci, v kyberprostoru. Proto se zaměřily na elektronickou stopu, kterou po sobě každý člověk na internetu zanechává. Podle Jeffa Nesbita tajné služby od zakladatelů Googlu přímo chtěly, aby vytvořili ekosystém, jehož účelem bude právě zanechávání stop.

Spolupráce mezi tajnými službami a Sillicon Valley není nic nového pod sluncem. Americké administrativy uměly nadané vědce vždycky velmi dobře zapojit do vlastních cílů. Stačí se podívat na projekt Manhattan, který vedl k vývoji atomové zbraně, nebo na projekt Apollo, na jehož konci stála slavná slova Neila Armstronga o malém kroku pro člověka, ale velkém skoku pro lidstvo.

V devadesátých letech vládní agentury včetně tajných služeb spustily projekt masového sběru dat, neboli MDSS (Massive Digital Data Systems). Kromě lidí ze Sillicon Valley do něj přišly špičkové mozky z technologických pracovišť špičkových institucí, například Stanfordu, CalTechu, MIT, Carnegie Mellonu či Harvardu.

„Zpravodajská komunita musí proniknout do čtvrtého rozměru, tedy do počítačové sítě,“ stojí v dokumentech projektu MDSS. Nejsnazším způsobem, jak toho dosáhnout, bylo právě financování nadějných výzkumníků. Podle někdejšího šéfa právního oddělení agentury NSA Jeffa Nesbita byl u rozjezdu velkých firem jako Symantec nebo Qualcomm přítomen z 90 procent vládní kapitál. V rámci projektu MDSS byl podpořen také vývoj optických vláken, na kterých dnes běží byznys firem jako je Amazon nebo AT&T či Verizon.