Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Triáda sociálních sítí přináší dary autoregulace. Nechce dopadnout jako v Německu

Triáda sociálních sítí přináší dary autoregulace. Nechce dopadnout jako v Německu

Jakoby Facebook tento týden balancoval mezi dvěma extrémy. Zatímco na východním pobřeží grilovaly sociální síť v americkém Kongresu dvě nezávislé komise kvůli ruským zásahům do prezidentských voleb, na pobřeží západním měl Mark Zuckerberg mnohem povznesenější náladu. Oznamoval totiž, že mu jeho sociální síť vydělala ve třetím čtvrtletí 4,7 miliardy dolarů, o závratných 80 procent více, než o rok dříve. Jenže i tomuto technokratovi je nyní nejspíše jasné, že pravidla hry na jeho hřišti se budou měnit a pokud nechce být jen lístkem v podzimní větrné smršti, musí veřejnosti přinést dary autoregulace. Alternativa by totiž pro něj byla značně neveselá. 

Snad nejlépe současnou situaci triády sociálních médií Facebook – Twitter – Google popsala senátorka Dianne Feinsteinová. „Buďto to budete vy sami, kdo učiní přítrž zneužívání vašich platforem, anebo to budeme my politici,“ řekla během slyšení se zástupci těchto mediálních mogulů senátorka.

Argumenty pro zásah vůči těmto hegemonům jsou pádné. Google během týdne přiznal, že lidé napojení na Kreml nahráli na jeho server YouTube přes tisícovku videí s rasovým, náboženským a politickým obsahem, které měly rozštěpit americkou společnost. Tato čísla však Facebook trumfnul hravě. Před komisí uvedl, že ruské kampani bylo na jeho modrých stránkách vystaveno asi 150 milionů amerických občanů, více než dvě pětiny americké populace. A Twitter nestál dlouho v koutě a dodal, že odhalil necelé tři tisícovky účtů napojených na Rusko, které minulý podzim vyprodukovaly asi 130 tisíc tweetů.

Do jaké míry tato čísla americké volby skutečně ovlivnila, zřejmé není, analytici umí argumentovat na obě strany. Jedni tvrdí, že Rusové na nákup reklamy na Facebooku vynaložili jen 100 tisíc dolarů oproti 81 milionům dolarů, které na této sociální síti v kampani utratil Donald Trump společně s Hillary Clintonovou, na straně druhé však převažuje nepopiratelná efektivita ruských facebookových příspěvků, které dokázaly vhodně cílit na vybrané skupiny lidí a zaměřovaly se především na nerozhodnuté státy, kde Donald Trump nakonec vyhrál jen o pouhých pár tisíc hlasů.

Američtí zákonodárci i jejich evropští protějšci však mají v jednom jasno. Pokud to bude v jejich silách, byly toto poslední americké (a následně francouzské a německé) volby, které se cizí mocnosti přes sociální sítě snažily takto ostentativně ovlivnit. Další volby zkrátka musejí být od zahraniční propagandy oproštěné, varují zákonodárci.

Nyní se tak hraje o to, jakým způsobem lze očištění sociálních sítí dosáhnout. Facebook s Twitterem, a do značné míry i Google, nyní rudnou a klopí oči. Vědí, že mají máslo na hlavě, že jejich kritika je oprávněná. I jim je jasné, že pravidla hry, kterou hrají, se brzy změní, záleží jim však na tom, kdo nová pravidla prosadí. Zda to budou ony sami, nebo zda budou muset zasáhnout zákonodárné orgány. Proto se sociálně-mediální triáda snaží změny pravidel dosáhnout kontrolovaně z vlastní iniciativy. Aby nemusel zasahovat Kongres, který by mohl přinést mnohem výraznější restrikce, než by druhé straně byly milé.

I proto se tyto mediální moguly v poslední době snaží dávat na odiv svůj boj s falešnými zprávami a proklamované posilování kontrolních mechanismů. Proto přicházejí s dary transparence svých reklamních zadavatelů. Vědí, že pokud se něco nezmění opravdu rychle, může být zle.

Třeba jako v Německu. Tam začal na začátku října platit zákon, kterému jen málokdo řekne jinak, než „protifacebookový.“ Podle této legislativy mohou být sociální média s více než dvěma miliony uživateli pokutována částkou až 50 milionů eur za včasné neodstranění nevhodných příspěvků.

„Je to konec internetové džungle,“ věří ministr spravedlnosti Heiko Maas.

A sociální média se právem obávají, aby podobný přístup nebyl patrný i v USA. Zatím se tak nestalo i díky kulturním odlišnostem. Zatímco první dodatek americké Ústavy přiznává lidem svobodu projevu, první článek německé Ústavy hovoří o lidské důstojnosti. „Důstojnost člověka je nedotknutelná. Dbát jí a chránit ji je povinností veškeré státní moci,“ tvrdí Ústava. V Německu hrají zkrátka prim jiné hodnoty, svobodě projevu v tamním základním zákoně náleží až pátý článek.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek