5 zemí, kterým by prospěl 17. listopad

5 zemí, kterým by prospěl 17. listopad

Události 17. listopadu před 27 lety v tehdejším Československu otevřely cestu ke svobodě. Nebyla a není bez chyb, ve světě je ale mnoho zemí, jejichž obyvatelé by hned měnili. V současnosti je na planetě kolem 50 diktatur, pojďme se na některé podívat blíže.  

1. Rudá dynastie

Vůdce KLDR Kim Čong-un na inspekci farmy 1116Vůdce KLDR Kim Čong-un na inspekci farmy 1116autor: KCNA/Reuters

Jeden z nejuzavřenějších a nejtajemnějších států světa – Severní Korea. Komunisti, respektive rudá dynastie Kimů, tu vládnou nepřetržitě od roku 1948. Dvacet tři milionů obyvatel země má všechno, co takový totalitní stát dokáže nabídnout – popravy, čistky, koncentrační tábory, bídu, hladomor a všudypřítomnou kontrolu.

Všeobecný úpadek dovedně skrytý za největší Potěmkinovu vesnici na světě, tedy hlavní město Pchjongjang, je v ostrém kontrastu s poměrně vyspělým jaderným programem. V posledních letech se země přece jenom trochu otevírá zahraničním turistům a jejich penězům. Režim také toleruje prvky tržní ekonomiky, kterou kompenzuje neschopnost úřadů. 

Pravděpodobnost změny: malá, současný diktátor Kim Čong-un má zemi podle všeho pevně v rukou a pravidelně likviduje stranickou opozici, přičemž se nezastavil ani před vlastním strýcem. Naprostá většina severních Korejců navíc v životě jiný systém nepoznala. 

2. Peklo na zemi

Eritreji, která si teprve v roce 1993 vydobyla nezávislost na Etiopii, se přezdívá „africká Severní Korea“. Formálně jde o demokracii, ústava přijatá před 19 lety je ale jen pověstný cár papíru. V zemi vládne strana prezidenta Isaiase Afewerkiho tak důrazně, že nemá potřebu zdržovat se něčím natolik zbytečným, jako jsou volby.

Kdyby s tím náhodou někdo nesouhlasil, může o tom přemýšlet v jednom ze 36 eritrejských koncentračních táborů. S mizivou možností přežití. V zemi navíc podle Organizace spojených národů žije 400 tisíc lidí v otroctví. Oficiálně jde o povinnou vojenskou službu, trvá ovšem celý život.

Lidé, kteří se znelíbí vládnoucí Lidové frontě za demokracii a spravedlnost, mizí beze stopy, jsou zavražděni, mučeni anebo znásilněni. Jak se na správnou diktaturu sluší, v zemi nejsou žádné demokratické instituce ani funkční justice. Není divu, že Eritrea je největším africkým zdrojem uprchlíků do Evropy.

Pravděpodobnost změny: bez vojenského puče anebo zásahu zvenčí mizivá

3. Pouštní otrokáři za volantem

Saúdská Arábie chce vybudovat města, kde budou pracovat jen ženySaúdská Arábie chce vybudovat města, kde budou pracovat jen ženyautor: profimedia.cz

Bičování, mrzačení a popravy jak na běžícím pásu. Vítejte v Saúdské Arábii, zemi kde vládne konzervativní islám. Pouštní monarchii, kde si životem můžou být jistí jenom ti, kdo se nebouří a nijak nevybočují. Pokud je člověk homosexuál, volá po náboženské svobodě, anebo dokonce demokracii, má prakticky jistý trest smrti. Ženy čelí otevřené diskriminaci. Saúdská Arábie je mimo jiné jedinou zemí na světě, kde nesmějí řídit auto.

Při vyšetřování se běžně používá mučení, soudní procesy se nezřídka odehrávají v utajení a věznění se nedozvědí, proč byli zatčeni. V zemi není výjimečné otroctví zahraničních pracovníků včetně sexuálního.

Některé kruhy v Súdské Arábii navíc aktivně do celého světa šíří svoji wahhábistickou ideologii a podporují zahraniční islamistické teroristy. Zároveň ale tu a tam, aby se neřeklo, zasednou v čele komise OSN pro lidská práva.

Pravděpodobnost změny: otevřená. Země v poslední době naznačuje mírnou liberalizaci, potýká se ale s výpadkem příjmů z ropy, což by v ní mohlo zesílit sociální napětí. Zároveň je pevným spojencem Západu, který porušování lidských práv často přehlíží, a pomáhá tak udržovat status quo.

4. Bavlnový teror

Uzbecký prezident Islam KarimovUzbecký prezident Islam Karimovautor: reuters

Volby jsou zdrojem chaosu a disidenty je nejlepší uvařit zaživa. Režim letos zesnulého uzbeckého diktátora Islama Karimova se se svými obyvateli rozhodně nemazlil. V zemi vládne tvrdá cenzura, svoboda vyznání i pohybu je velmi omezená a politická opozice tvrdě pronásledovaná. Když v roce 2005 proti režimu ve městě Adižan vypukly protesty, nechal Karimov postřílet několik stovek až tisícovek lidí.

Nejméně oblíbeným měsícem v Uzbekistánu je nepochybně září. Začíná sklizeň bavlny, která je pro zemi klíčovou exportní surovinou. Na plantáže musí skoro každý, kdo má ruce a nohy – učitelé, dělníci z továren i doktoři. Nucených prací se v příšerných podmínkách účastní kolem milionu lidí.

Pravděpodobnost změny: záblesk naděje. Po zářijové smrti Karimova prozatímní prezident země Šavkat Mirzijojev vyzval obyvatele Uzbekistánu, aby mu po internetu zasílali stížnosti – ještě nedávno něco nevídaného. Zda zemi ale skutečně čekají větší změny, zatím není jasné. 

5. Věčný prezident

Prezident Zimbabwe Robert Gabriel MugabePrezident Zimbabwe Robert Gabriel Mugabeautor: Profimedia.cz

Když už člověk stojí v čele země od roku 1980 a celou tu dobu utahuje šrouby, má jako diktátor zkušenosti jako málokdo. A prezident Zimbabwe Robert Mugabe opakovaně ukázal, že v rozletu ho omezuje jen nebe. Není pro něj problém falšovat volby, brutálně zastrašovat opozici a likvidovat politické konkurenty.

Země si pod jeho vládou vyzkoušela hyperinflaci, během které to dotáhla až k bankovkám s nominální hodnotou 100 miliard, i volný pád ekonomiky po vyvlastnění farem bílých farmářů a účasti ve válečném konfliktu v sousedním Kongu.

Mugabe ale vše ve zdraví přestál, stejně jako mezinárodní nátlak a pokusy odstavit ho od moci. Zatímco jeho spoluobčané se v průměru dožívají 58 let, on letos oslavil 92. narozeniny. Spekulace o svém zdraví nedávno odrazil slovy, že zemřel a byl vzkříšen.

Pravděpodobnost změny: v rukou přírody. Robert Mugabe se ukázal jako natolik schopný praktik moci, že uvolnění do Zimbabwe zřejmě může přinést jenom jeho odchod přirozenou cestou.