„Američané se můžou od Poláků učit.“ S Pawlem Zerkou o vládě konzervativců a Donaldu Trumpovi

„Američané se můžou od Poláků učit.“ S Pawlem Zerkou o vládě konzervativců a Donaldu Trumpovi

Uplynul rok od chvíle, kdy v Polsku zformovala vládu strana Právo a spravedlnost a země se vydala na cestu „návratu ke kořenům“. Kontroverzní personální změny v ústavním soudu vedly až ke sporu Varšavy s Bruselem. Z polské zkušenosti si můžou vzít zkušenost i USA, které si zvolily Donalda Trumpa. Na co se mají připravit? A co čeká Polsko samotné? Odpovídá polský politolog a ekonom z organizace WiseEuropa Pawel Zerka.

Co říkáte na výhru Donalda Trumpa v prezidentských volbách? The Washington Post už před několika měsíci vyzýval, aby se Američané poučili právě z polské zkušenosti.

Pawel Zerka
Polský ekonom a politolog. Působí v thinktanku WiseEurope. Zaměřuje se především na zahraniční politiku EU a Polska.

Poté, co strana Právo a spravedlnost loni vyhrála parlamentní volby v Polsku, vyprovokovala několik kontroverzí kvůli „reformě“ ústavního soudu nebo zákonům o policii, boji s terorismem a veřejných médiích. Přispěl k tomu i její politický jazyk. Vně Polska to bylo vnímáno jako příklad trendu, který postihl střední a východní Evropu. Pro některé západní Evropany bylo v tu chvíli jednoduché a užitečné ukazovat na Polsko, Maďarsko a obyvatele našeho regionu jako na poloviční demokraty, kteří nikdy nepřestali patřit mentálně na východ. Myslím, že Trumpovo vítězství tento obrázek výrazně mění. Už nemůžeme dál říkat, že neliberální tendence jsou jen na východě. Vidíme je také minimálně v Nizozemsku, Rakousku nebo Francii. Projevily se také v referendu o brexitu. A nyní máme přímý důkaz, že existují také ve Spojených státech, a ne jen jako pomíjivý politický fenomén. To ukazuje, že žádný demokratický systém není odolný vůči riziku populismu – fenoménu, který často provází nacionalismus, xenofobie nebo takzvaná post-pravdivá politika.

Polsko má s vládou strany Právo a spravedlnost roční zkušenost. Jaká je?

Podpora této vlády i politické strany je silná a celkem stabilní. Často se mě lidé ptají, jaké jsou hlavní hrozby pro vládu. Co by mohlo vyvolat úbytek jejích podporovatelů. A já vidím dvě hlavní rizika, která by mohla jednoho dne vyústit v politickou změnu. Tím prvním je hypotetický velký ekonomický propad. Vláda dnes vydává velké peníze na sociální programy a reformy. Plánuje ambiciózní investice. Navrhuje také reformy – například školského systému, které mohou vyjít velmi draze. Loňské převzetí moci bylo navíc doplněné o vlaštovky ekonomického nacionalismu. A to už se promítlo do zhoršení pozice Polska na mezinárodních trzích. K tomu všemu se přidávají vnější podmínky jako brexit nebo triumf Donalda Trumpa ve Spojených státech. A to není moc příznivé – zvyšuje to úroveň nejistoty.

„Přijímáme od EU velký balík peněz, který má být utracen za infrastrukturu a další projekty. Pokud ale uprostřed evropského rozpočtového období vyměníte množství lidí na ministerstvech a v institucích, tak si umím představit, že to může způsobit problémy finance adekvátně utratit.“

A ten druhý možný scénář?

Polsko dnes zažívá masivní výměnu elit, například na ministerstvech, ve veřejné správě a v různých institucích včetně podniků, které kontroluje stát. Jedná se o mnoho lidí a je otázkou, zda jsou všichni dostatečně kvalifikováni. Nebo se alespoň mohou naučit potřebné dovednosti dostatečně rychle. Už se vyskytují případy, které ukazují, že lidé bez kvalifikace byli zvoleni do vysokých pozic často jen proto, že jsou napojeni na vládnoucí stranu. To se děje často, pokud někde dojde k tak velké politické změně. Hrozí ale, že rozsah tohoto fenoménu bude v tomto případě tak velký, že to bude mít přímé ekonomické důsledky. Přijímáme miliardy euro z Evropské unie, které mají být utraceny za infrastrukturu a další projekty. A abyste tyto peníze mohli efektivně využít, potřebujete kvalifikované lidi. Bez nich hrozí plýtvání. A to by opět mohlo vést k umenšení podpory vlády. Pokud ovšem vláda neuspěje ve využívání několika dalších nástrojů, které ji prozatím pomáhají udržovat popularitu.

Co má za sebou vláda Práva a spravedlnosti?
Právo a spravedlnost (PiS) je polská sociálně konzervativní strana. Hlavní slovo má její předseda Jarosław Kaczyński. V uskupení působil i jeho bratr Lech, někdejší polský prezident, který zemřel před šesti lety při letecké havárii u Smolenska. V parlamentních volbách v říjnu 2015 strana drtivě zvítězila. Jako první od pádu komunismu získala absolutní většinu v Sejmu i Senátu. Hlásí se k tradičním hodnotám a silné roli katolické církve například v zákazu interrupcí.

Jaké myslíte?

Třeba sociální programy. Například v rámci jednoho vláda nabízí benefit na každé druhé dítě v rodině vyplácený až do jeho osmnácti let. To očividně posiluje pozici vlády nehledě na to, zda se jedná o dobrou nebo špatnou politiku. A pak jsou tu změny politických a výkonných elit doplněné o rozšiřování spektra institucí, v nichž je stát přímo zapojen. To vede k rozšiřování počtu lidí, kteří jsou na něm závislí, aproto mohou více inklinovat k tomu podporovat vládu.

Před rokem se vláda Práva a spravedlnosti dostala na titulky novin, když přišla s několika kontroverzními kroky, jako byly personální změny v ústavním soudu nebo rychle předložená novela zákona o něm. Jaký je další vývoj? Přiostřuje se vládní linie, nebo se spíše „normalizuje“?

Žádná z kontroverzí nebyla vyřešena. Krize kolem ústavního soudu pokračuje. To vede k ještě většímu napětí ve vztahu Varšavy a Bruselu. Veřejnost si na tyto krize bohužel zvyká. V případě krize ohledně ústavního soudu bylo zpočátku celkem jednoduché mobilizovat lidi k protestu. Ale když následuje mnoho dalších vládních kontroverzí a když vidíte, že v žádné z nich vláda nehodlá ustoupit, tak můžete rezignovat a situaci prostě přijmout.

Pawel ZerkaPawel Zerkaautor: Hynek Glos

Co vůbec vedlo k vítězství strany Právo a spravedlnost? Proč se polští voliči rozhodli pro změnu, vždyť za vlády Občanské platformy se polské ekonomice dařilo.

Jde především o úspěšnou mobilizaci voličů. Nemyslím si, že mnoho lidí změnilo své politické preference. Právo a spravedlnost ale zmobilizovala voličskou základnu, která tu vždy byla. Strana zvládla přesvědčit lidi z venkovských a konzervativnějších částí země, aby ji šli volit. Na druhou stranu bylo mnoho z voličů Občanské platformy zklamáno posledními lety vlády. Částečně kvůli skandálům, ale také kvůli tomu, že se strana snažila vyrovnat se vzestupem Práva a spravedlnosti. A to vedlo k tomu, že se začala chovat nekonzistentně. 

„V případě krize ohledně ústavního soudu bylo zpočátku celkem jednoduché mobilizovat lidi k protestu. Ale když následuje mnoho dalších vládních kontroverzí a když vidíte, že v žádné z nich vláda nehodlá ustoupit, tak můžete rezignovat a situaci prostě přijmout.“

Co znamená zvolení Donalda Trumpa pro Polsko a střední Evropu?

Můj osobní názor je ten, že svět se stane méně liberálním. A to je špatná zpráva. Nevím, jestli se toto riziko vyplní. Jedna věc je totiž politická kampaň a druhá je být prezidentem světové velmoci. Optimisté tak říkají, že ve chvíli, kdy se Donald Trump stane prezidentem, narazí na silné kontroly politického systému, které mu nedovolí udělat věci, které sliboval během kampaně. Jako třeba postavit zeď na americko-mexické hranici nebo úplně změnit mezinárodní obchodní politiku Spojených států. Přesto samotný fakt, že byl Trump schopný překročit v politické debatě tolik hranic, je varovné. Vidím ho jako reprezentanta takzvané post-pravdivé politiky, kdy už nemusíte zakládat své argumenty na důvěryhodných základech, ale spíše říkáte něco, co pravdivě jen zní. Neměli bychom mít žádné iluze: politický styl, který Trump reprezentuje, se velmi podepíše na tom, jak bude vypadat politika v dalších místech světa.

A co jeho vztah s Ruskem?

Uvidíme. Je ovšem fakt, že Spojené státy se mohou mnohem více izolovat, co se týče vojenského zapojení. Pro Polsko a středoevropské státy NATO vždy představovalo zásadní prvek bezpečnosti. Aliance ale neexistuje bez silného zapojení USA. Když tedy nyní Trump říká, že další členské státy musí přispět a nespoléhat tolik na americkou pomoc, tak je to možná znakem toho, že USA pod jeho vedením nebudou chtít sloužit jako zachránce ostatních států. To může vést k uspíšení diskusí o evropské integraci v oblasti obrany a bezpečnosti.

„Je fakt, že Spojené státy se mohou mnohem více izolovat, co se týče vojenského zapojení.“

Druhým překvapením letošního roku byl brexit. Velká Británie byla pro Polsko velkým spojencem uvnitř Evropské unie. Co pro Polsko odchod Britů z unie znamená?

Pro Polsko je otázkou především to, co bude s 800 tisíci Poláky v Británii. Za druhé je pro nás Británie důležitým obchodním a investičním partnerem. A za třetí Velká Británie byla stranou PiS prezentovaná jako náš hlavní politický partner uvnitř unie. Pokud se už Varšava nebude moct spoléhat na Velkou Británii ve vnitřní debatě EU tak se naše politická moc uvnitř EU může výrazně zmenšit.

Pawel ZerkaPawel Zerkaautor: Hynek Glos

Bude mít brexit i další dopady na pozici Polska uvnitř unie?

Polsko je společně s Británií součástí skupiny zemí, které nejsou v eurozóně. S Británií představovala tato skupina téměř 30 procent HDP unie. Bez Britů je to ale jen 14 procent. Pokud tedy k brexitu dojde, může se stá hlavním těžištěm evropské integrace eurozóna. Politická síla zemí, které neplánují do ní vstoupit, se zmenší. Za současné polské vlády je přitom velmi nepravděpodobné, že bychom euro v blízké době přijali. Za prvé je proti tomuto scénáři většina obyvatel. A neexistují téměř žádní politici, kteří by přijetí otevřeně podporovali. Pro současnou vládu je navíc klíčová národní identita a nezávislost. Národní měna je proto zásadním zdrojem hrdosti. Nemyslím, že v příštích patnácti letech do eurozóny vstoupíme. A to – společně s dalšími politickými kontroverzemi ohledně současné vlády – může výrazně limitovat naši politickou moc v rámci Evropské unie.