Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Desítky milionů mrtvých, o kterých se nemluví. Čínský souboj s křesťanstvím pokračuje

ANALÝZA: Desítky milionů mrtvých, o kterých se nemluví. Čínský souboj s křesťanstvím pokračuje

Poslední kolo represí vůči čínským křesťanům souvisí nejen s velmocenským tažením čínského prezidenta, ale i s Evropany zapomenutou katastrofou. Nejhorší občanský konflikt dějin přitom stál víc životů než celá 1. světová válka. Jeho roznětka? „Mladší bratr Ježíše Krista“.

Co je to za zemi? Žije v ní podle některých odhadů 60 milionů, podle jiných až 130 milionů křesťanů. Těch, co chodí do kostela, je možná víc než v celé Evropě. Biblí se tu tiskne nejvíc na planetě.

Odpověď zní: Čína. V zemi Konfucia, taoismu a budhismu zažívá křesťanství obrovský boom. Z hlediska historie to ale není poprvé a nové nejsou ani problémy, kterým vlna konvertitů čelí ze strany na rudo přetřených dědiců dračího trůnu.

Na začátku roku napochodovalo policejní komando vyzbrojené dynamitem do obří stavby na severu Číny. Kostel, který sloužil kongregaci 50 tisíc protestantů, srazily k zemi exploze. Podle oficiálního zdůvodnění teatrální akce šlo o černou stavbu, kolaudovanou jako obchodní centrum.

Pravda je, že kostel byl dílem skupiny protestantů, která se nenechala vládně registrovat – v očích Pekingu zásadní přečin. Jen pár dní předtím šel ale ve stejné provincii k zemi i kostel řádně registrovaného katolického sboru. Vedle toho se množí také zprávy o policistech, kteří obcházejí rodiny chudých křesťanů a naléhají, aby vyměnily obrazy Ježíše za portréty úřadujícího prezident Si Ťin-pchinga.

Právě ambice tohoto muže, který v minulých letech vedl úspěšné tažení za absolutní mocí, zřejmě stojí za zásahy vůči křesťanům. Oficiálně ateistická nomenklatura oficiálně uznává svobodu vyznání. Cítí ale, že právě křesťanství by jednou mohlo otřást jejím mocenským monopolem. A má přitom před očima jednu velkou historickou lekci.

Válka, která zlomila moc císařů

Nejpozději po roce 635 se v jižní Číně objevili misionáři z řad Nestoriánů, křesťanů z dnešní Sýrie, považovaných v Evropě za heretiky. První katolický kostel vyrostl v Číně v roce 1299.  Císaři věrozvěsty střídavě vítali, střídavě vykazovali z říše a tvrdě pronásledovali jejich ovečky.

K drastickému finále staletého dramatu se začalo schylovat v první polovině 19. století. Tehdy začali do Číny pronikat britští misionáři.  Z hlediska císařské správy byl však dopad jejich činnosti srovnatelný s dalším importem z britské říše – s opiem, jehož masové zneužívání v Číně britský trůn s ohledem na závratné zisky svých poddaných podporoval i silou zbraní. Přitom to byla právě zahanbující porážka císařových vojsk v tzv. první opiové válce v roce 1842, co prohloubilo krizi čínské společnosti a otevřelo dveře nečekané křesťanské vlně tsunami.

Císařský trůn tehdy zakázal přestoupení ke křesťanství pod trestem smrti. Odůvodnění? Toto náboženství prý „neuctívá ani duchy, ani předky, což odporuje každému zdravému učení. Jak se liší lid, který tento nesmysl následuje, od tlupy povstalců?“

Vizionářské zhodnocení. Jen několik let po vydání tohoto verdiktu utopilo povstání pod znamením kříže velkou část Číny v krvi.

Mladší bratr Krista

Začalo to studijním neúspěchem a svými důsledky to až příliš důvěrně připomíná Hitlerovy neúspěšné pokusy o přijetí na vídeňskou výtvarnou akademii.

Pro běžného Číňana byl jedinou cestou, jak v mandarínské Číně proniknout do státní správy, fascinující systém do posledního detailu propracovaných příjímacích zkoušek. Ten fungoval téměř bez přestávek neuvěřitelných 1300 let.

Instituce to byla svým způsobem demokratická a jejím účelem bylo mimo jiné pouštět mezi vysoké úředníky novou krev nadaných plebejců. To, čím si předtím museli projít, ale připomíná studentské peklo.

Tři dny a dvě noci byli uchazeči uzavřeni, každý zvlášť, v malém přístěnku. Jejich úkolem bylo zpaměti citovat několik základních konfuciánských knih a sepsat politickou „osminohou“ esej, úvahu svázanou změtí formálních pravidel až po úroveň jednotlivých slov. Její účel byl opačný než v případě esejů dnešních studentů – zájemce o úřednický stav se v žádném případě nesměl dopustit vlastní myšlenky, kreativita se trestala. Historické paralely byly přípustné jen z období před 289 př. n. l. Uspělo často jen jedno procento zkoušených, chyba v citaci byť jen jediného znaku mohla znamenat neúspěch. O tlaku na uchazeče vypovídá zvyk ty z nich, kteří vypětí nezvládli a během zkoušky zemřeli, jednoduše zabalit do rohože a vyhodit za plot. Psychické zhroucení po několikadenním vypětí bylo časté.

Přesně to se přihodilo i Chungu Siou-čchüanovi. Mladík z jižní provincie Kuang-tung prošel v roce 1843 kolapsem po svém čtvrtém pokusu uspět v císařských zkouškách. Těžké zotavování doprovázely živé a děsivé sny.

Když se Chung seznámil s letáky křesťanských misionářů, domníval se, že pochopil smysl svých vizí. Prohlásil se za mladšího bratra Ježíše Krista, pověřeného úkolem zbavit zemi démonů za pomocí meče a ohně.

Chungovo blouznění, které začalo ničením Buddhových a Konfuciových soch, padlo na úrodnou půdu. S náboženským zápalem se spojila sociální i rasová frustrace. Čína právě procházela hospodářským úpadkem a trpěla epidemií korupce. Chuang pocházel z menšiny Hakků, etnika, ke kterému se ještě dnes hlásí na 80 milionů lidí. Na jeho příslušníky dopadla krize obzvlášť těžce a zbídačení rolníci z jejich řad se ochotně přidávali k hnutí, které vedle království nebeského nabízelo pomstu za pozemské nespravedlnosti. Vzbouřenecké bojůvky se změnily v armádu. Ve stopách jejích tažení, doprovázených zcela v rozporu s Kristovým učením hromadnými masakry, vyrostl stát. V čele tzv. Nebeské říše velkého míru vládl Chung až 30 milionům poddaných podle přísných zákonů po celých 11 let. Nechybělo přitom mnoho, aby jeho vojáci zcela zlomili moc čínského císaře.

V kritickou chvíli zasáhly do hry křesťanské mocnosti Západu – na překvapivé straně. Čínský císař a jeho říše byla sice tehdy v očích Evropanů pohrdaným symbolem úpadku a korupce. Zejména pro Velkou Británii byla ale Čína klíčové odbytiště, které rozhodně nemohlo nahradit Chungovo panství, ovládané asketickými pravidly, mimo jiné zakazujícími užívaní opia. Velká Británie proto Pekingu v boji proti povstalcům poskytla nejen zbraně, ale i výcvik a důstojníky.

Dny křesťanského království se začaly chýlit ke konci. „Kristův bratr“ Chung podlehl v roce 1864 otravě, podle některých verzí spáchal sebevraždu. Jeho mrtvolu nechali císařští důstojníci spálit a popel vystřelit z děla, aby se z místa jeho posledního odpočinku nestal poutní cíl. Pád Chungova sídelního města Nankingu provázeli do té doby nevídané masakry. Příslušníky národa Hakka většinoví Hanové vraždili tempem až třiceti tisíc obětí za den, což si nezadá s nejhroznějšími okamžiky moderních genocid. Čína navíc trpěla až do roku 1870, kdy poslední oddíly křesťanských povstalců vybila vládní vojska. Celkem během povstání zahynulo na obou stranách 20 až 30 milionů lidí. Válka o království nebeské v Číně se tak v počtu obětí řadí na třetí místo v lidských dějinách, hned za obě světové války. Císař svou moc sice uhájil, jeho říše se ale z utrpěných ran už nikdy nevzpamatovala. Od křesťanského povstání vede přímá linie k pádu císařství v roce 1912 a sérii revolučních zvratů, které skončily komunistickým triumfem.

Memento historie

I to byl důvod, proč byli v komunistické Číně křesťanští povstalci často vydáváni za předchůdce Mao Ce-tunga. Tato doba už ale minula. Velebení revolucionářů se v dnešním Pekingu nenosí a křesťané jsou opět napůl trpěnou, napůl obávanou silou.

Silou, která navíc den za dnem roste. Stejně jako v dobách před Chungovým povstáním získávají na popularitě zejména protestantské církve. Je to dáno i drsnými poměry dravě se rozvíjejícího čínského kapitalismu. Za situace, kdy na právní stát není spolehnutí a vlčí morálka eroduje tradiční společenské hodnoty, přináší členství v kongregaci nezanedbatelný společenský kapitál. Křesťan si v kostele nachází partnery, kterým může věřit v byznysu, zaměstnance, kteří ho neokradou, ženy, které mu neutečou s věnem.

Z hlediska centrální vlády ale důvěra není na místě. Vzpomínka na masakry 19. století je živější, než by se mohlo zdát ze západního hlediska, píše americký historik Stephen R. Platt. A dodává: stejně jako v případě hnutí Falun Gong bude čínská vláda i do budoucna dávat přednost drobné perzekuci na místní úrovni před rizikem, že by čelila opakování nábožensky motivované vzpoury ve velkém.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek