Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

"Angola je nesmírně úrodná země. Na vlastní pěst v ní ale nepodnikejte." Rozhovor s diplomatem EU Tomášem Uličným

"Angola je nesmírně úrodná země. Na vlastní pěst v ní ale nepodnikejte." Rozhovor s diplomatem EU Tomášem Uličným

Jihoafrická Angola, která je po Nigérii druhým největším producentem ropy na kontinentu, zažila po ekonomickém boomu díky vysokým cenám „černého zlata“ propad, z něhož se nyní pozvolna vzpamatovává. Její trh je proto otevřen zahraničním podnikatelům. Podle Tomáše Uličného, který v Angole vede Delegaci EU, skýtá nejvíce příležitostí zemědělství, v kurzu jsou ale také minipivovary a zbrojařský průmysl.

Bývalá portugalská kolonie Angola má za sebou dlouhotrvající občanskou válku, která stála život více než 500 tisíc lidí. Mírová dohoda byla uzavřena v roce 2002 a od té doby je země víceméně stabilní. Jak se Angola dokázala vypořádat s válečným dědictvím?

Občanská válka dostala zemi na kolena. Během mírového procesu se podařilo jednu z válčících stran zapojit do vlády, což je na africké poměry rarita. Strana UNITA nyní zasedá v parlamentu a bude se účastnit demokratických voleb. Země má za sebou období ekonomické prosperity, její hospodářský růst byl po několik let dvouciferný. Angola je druhým největším producentem ropy po Nigérii v subsaharské Africe, a těžila tak z vysoké ceny barelu.

Kdo je Tomáš Uličný?
Tomáš Uličný je bývalý český diplomat se zkušeností s prací ve strukturách OSN ve Vídni a Ženevě a humanitární misi v Iráku. Po nástupu na české ministerstvo zahraničních věcí působil v Bruselu na Stálém zastoupení ČR při EU. V roce 2006 se stal velvyslancem ČR v Sýrii a v roce 2011 uspěl ve výběrovém řízení na funkci vedoucího Delegace EU v Súdánu. Delegaci EU v Angole vede od roku 2016. Spolu s Janou Hybáškovou je jediným takto vysoce postaveným Čechem v diplomacii EU.

V roce 2014 ale ceny ropy poklesly a země, která je z 90 procent závislá na příjmech z ropy, se propadla do ekonomické krize. I tak je to pořád třetí největší ekonomika regionu v poměru HDP na hlavu. Krize však měla vliv na státní rozpočet, který se smrštil o polovinu. Spousta projektů hlavně v dopravě a bytové infrastruktuře se zastavila.

Podařilo se angolské vládě využít ropný boom?

Zapracovalo se hodně na infrastruktuře a Angola se během deseti let dostala na špičku mezi africkými zeměmi. Můžeme samozřejmě vést debaty, zda to nešlo udělat lépe, protože země si příliš zvykla na příjmy z cen ropy. Lze také diskutovat nad tím, jestli se peníze nepromrhaly nebo nedošlo k jejich zpronevěře, jako se to stalo v podobných zemích. V Angole navíc stále existují obrovské sociální rozdíly, které se ještě více prohloubily kvůli bohatství, které sem přišlo zejména od ropných společností z USA nebo Francie. Americký Chevron a ExxonMobil a francouzský Total jsou největšími investory v zemi v této oblasti.

Jaké problémy Angola momentálně řeší?

Hlavní problém je nedostatek zahraničních devíz. Vláda nemá kvůli snížení objemu rozpočtu dostatečnou finanční rezervu, aby ufinancovala projekty a platila zahraničním partnerům v dolarech nebo eurech. Přístup tuzemských bank na dolarový trh se ještě v minulém roce ztížil, když se ukázalo, že angolské banky neplní americké standardy vůči praní špinavých peněz a nízké transparentnosti. Angolské banky se proto snaží o spolupráci s Evropskou centrální bankou.

Dalším problémem je zdravotnictví. Programy mají málo financí a potřebují zahraniční pomoc. Angola je pořád na prvním místě, co se týče úmrtnosti dětí.

EU procházela v roce 2009 hlubokou hospodářskou krizí, která silně rezonovala hlavně v jihoevropských zemích a způsobila tam obrovskou nezaměstnanost mladých lidí. Mladí Portugalci proto začali ve velkém odcházet do bývalých portugalských kolonií včetně Angoly, kde se usazovali a začali podnikat. Hovoří se o tom, že takto odešlo 200–300 tisíc Portugalců. Trvá ještě tento trend? Jak se promítl do tamní společnosti a prostředí?

Tento trend začal už v roce 2007 a silně pokračoval v roce 2009, kdy se dařilo angolskému hospodářství. Nyní se to otočilo a tito lidé se zase vrací zpátky domů, protože domácí ekonomika se začíná vzpamatovávat a naopak ta angolská prochází krizí. Portugalská komunita pomohla především v sektoru služeb a v oblasti malého a středního podnikání, které tu prakticky neexistovalo.

„Angolu musíme podporovat ve stabilizaci regionu. V sousedním Kongu žije osmdesát milionů lidí, a pokud by tamní nepokoje pokračovaly, mohlo by to způsobit obrovskou vlnu migrace i do Evropy.“
Tomáš Uličný, diplomat

Angola je v tomto specifická. Je to africká země, ale s velmi silným koloniálním vlivem Portugalska. Obě země jsou dodnes úzce spojeny. Jedním z nejvlivnějších investorů v Evropě v poslední době je i dcera angolského prezidenta Isabel dos Santos, která podniká v Portugalsku. Akvizice tam samozřejmě získala během hospodářské krize v Portugalsku.

Jaké možnosti nabízí Angola zahraničním exportérům, především těm z Česka?

Velký potenciál vidím v zemědělství. Země je nesmírně úrodná a dá se tu vypěstovat celá řada plodin, které pak lze prodat na místním trhu nebo je vyvézt do Evropy. Angola je závislá na dovozu potravin ze zemí EU. Pokud jdete do obchodu, tak tam narazíte na to, že 80 procent zboží je portugalského původu.

Čím si ve druhé polovině 20. století prošla Angola?
V roce 1975 Angola získala nezávislost na Portugalsku, ale téměř ihned upadla do občanské války, v níž zahynulo přes 500 tisíc lidí. V roce 1994 začal mírový proces, avšak klid zbraní ustal až o osm let později. Od té doby je situace v zemi stabilní. Česká ambasáda byla v zemi zavřena v roce 2011. V zemi nepůsobí ani honorární konzul, který zatím nebyl jmenován.

O příležitosti v zemědělství a potravinářství se tu v poslední době začali zajímat například Maďaři, ale i další země střední Evropy včetně Česka. Stabilně tu působí italské, španělské a izraelské firmy, které tu mají farmy a zaměstnávají místní obyvatele. Svědčí to o tom, že tu příležitosti rozhodně jsou. Snazší situaci mají země z bývalého komunistického bloku, protože místní vládní strana se komunistické ideologie zřekla teprve v roce 1991 a dnes je součástí socialistické internacionály.

V jakých dalších oblastech by se mohl uchytit český byznys?

Zaznamenal jsem projekty na výstavbu minipivovarů, dodávky zařízení pro zemědělskou výrobu nebo náhradní díly do petrolejářského průmyslu. Příležitosti jsou i v obranném průmyslu. V minulosti dodávalo výcvikovou výzbroj angolské armádě bývalé Československo.

Na jaké překážky mohou v Angole podnikatelé narazit?

Prostředí je jako v jiných podobných afrických zemí, například míra byrokracie je srovnatelná. Pro podnikatele, který tu chce dělat byznys, je naprosto klíčové najít si místního partnera, který ví, jak to tu chodí, a dokáže se byrokracii co nejvíce vyhnout. Asi bych české firmě nedoporučil, aby sem přišla a sama na vlastní pěst se pokoušela dělat průzkum místního trhu.

Za velký problém považuji neschopnost hlavně angolské privátní sféry včas splácet své závazky. Neplatí to ale pro vládou garantované kredity. Ty jsou dle našich informací spláceny podle splátkových kalendářů.

Jaké jsou vlastně zájmy EU v Angole?

Naším hlavním úkolem tady je koordinovat aktivity členských zemí EU vůči angolským partnerům. Snažíme se vysvětlovat, jak funguje EU a že není pouze poskytovatelem humanitární pomoci, ale také samostatnou politickou entitou. Nyní například intenzivně vysvětlujeme, co bude pro EU znamenat odchod Spojeného království. Angolské partnery ujišťujeme, že integrace bude v Evropě pokračovat dál.

Jaká témata tedy patří mezi prioritní ve vzájemné spolupráci?

Je to hlavně zemědělství, energetika, obchod a životní prostředí.

Jak může EU pomoct Angole?

Snažíme se Angolu podporovat v tom, co dělá pro stabilitu v africkém regionu Velkých jezer, kam patří Rwanda, Burundi, Uganda a částečně také Demokratické Kongo, Tanzanie a Keňa. Odvrácení vnitřního konfliktu v sousedním Kongu, který si mohl vyžádat mnoho lidských životů (koncem roku se vládě a opozici podařilo uzavřít dohodu, která zabraňuje prezidentovi, aby se protiústavně ucházel o další prezidentský mandát; pozn. red.), je z velké části zásluhou právě Angoly. Je důležité tohle říkat, protože v Kongu žije osmdesát milionů lidí, a pokud by nepokoje pokračovaly, mohlo by to způsobit obrovskou vlnu migrace lidí, kteří by hledali útočiště nejen v sousedních afrických zemích, ale i v Evropě.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek