Boty pro ni byly oknem do duše, vesničanům je brala přímo z nohou. Vzpomínka na Sonju Baťovou

Radka Zítková

Byl to jeden z rozhovorů, na které nezapomenu. Sešly jsme se v „jejím“ muzeu obuvi na jedné z hlavních nákupních tříd Toronta. Právě ona mu vdechla život, i ve svých tehdy 89 letech do něj pravidelně chodila pracovat a jen tak mimoděk se zdravila se zákazníky. Jakmile si všimla, že i já mám na sobě podpatky od firmy rodiny, do které se přivdala, celá se rozzářila. Boty byly pro Sonju Baťovou oknem do duše člověka. Asi jsem prošla, říkala jsem si v červnu 2016. Můj tehdejší kameraman z České televize Lukáš Roganský podle tohoto kritéria ne, ale milá na něj byla také. 

„Tak si to nejdřív projděte, hlavně začněte v suterénu. Síň slávy patří až nakonec,“ dala nám hned na začátku naší návštěvy jasný pokyn. Odmlouvat jsme se ani nepokusili, přestože náš plán byl původně jiný. Sonja Baťová působila rázně. Byla zvyklá na to, že ji lidé poslouchají.

Soňa Baťová při rozhovoru pro Českou televizi, červen 2016
sinfin.digital