Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Brusel není žádný diktát nebo RVHP, jsme to my,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Horáček

„Brusel není žádný diktát nebo RVHP, jsme to my,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Horáček

„Nesouhlasím s tím, že tu existuje bruselský diktát. Nerozhodují „oni“, ale my, Evropané. My se na tom jako Češi podílíme. A pokud budeme říkat oni, tak budeme v pozici oběti, která jen fňuká, a to ničemu neprospívá. Hlavně ne nám,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ kandidát na příštího prezidenta republiky Michal Horáček. Zároveň připouští, že evropská integrace v současné podobě není ideální a je potřeba ji kritizovat a opravovat. Jak by se to mělo provést a jak zajistit, aby bylo Česko v EU více slyšet? Kdy by Česká republika měla přijmout euro a dává smysl myšlenka společné evropské armáda? Více v rozhovoru, který vznikl při příležitosti konání Klubu pro prosperitu.

Myslíte si, že současný prezident Miloš Zeman se svým chováním dostává, nebo už možná dostal, do pozice, kdy začíná být jako příští prezident neakceptovatelný i pro lidi, kteří ho dříve volili?

Když se scházím s lidmi, tak to, co říkáte, by tomu nasvědčovalo. To, že někdo volil pana Zemana, neznamená, že to má v DNA, nebo vytetované na předloktí. V určité situaci dal přednost panu Zemanovi před panem Schwarzenbergem a není to tedy tak, že musí Miloše Zemana volit navždy. Bude-li jiná nabídka, jistě ji zváží.

Je pro vás navržení pana Pilného na post ministra koncem současné vládní krize?

V naší politice jsou začátky a konce problematické a situace bývají nevyzpytatelné. Přeji si, aby to konec byl. Současná vláda by měla dovládnout do konce svého funkčního období. Hlavně proto, že v Poslanecké sněmovně je ještě velká spousta návrhů zákonů, které tam bylo těžké dostat a které jsou velmi prospěšné pro nás všechny. Mám na mysli třeba zákon o stavebním řízení, o ovzduší nebo o elektronických komunikacích. Takže ano, chtěl bych, aby tato koalice dovládla, ale jsem trochu skeptický.

Mám tomu rozumět tak, že vy byste byl i pro možnost, že by se otázky kolem Andreje Babiše neřešily a vláda by došla do konce funkčního období s ním jako ministrem financí?

Pan Babiš a Sobotka jsou ve vztahu, který se v rozvodovém řízení označuje jako nepřekonatelný odpor. A co je nepřekonatelné, to se nedá překonat. Nedivím se proto, že k něčemu takovému došlo. Možná by bylo dobré, kdyby se to stalo dříve. Pak by „otázky kolem pana Babiše“ řešili v předčasných volbách ti nejpovolanější, tedy voliči. Každopádně: to, co pan Sobotka namítá vůči panu Babišovi, je dlouhodobě známé a také jeho argumenty. Z hlediska prezidenta: jsem pro čisté řešení podle Ústavy, tedy že premiér má právo navrhnout výměnu ministrů ve své vládě a prezident je povinen to přijmout.

Pan Pilný je tedy ve vašich očích kandidátem, který je vhodný na post ministra financí?

Nejsem kádrovák, neprolustroval jsem si ho. Něco o něm samozřejmě vím, protože sleduji veřejný prostor. Určitě by se našly argumenty pro i proti. Jeví se mi ale jako vhodnější než ti předchozí navrhovaní, což uznali i další aktéři. Takže v relativním smyslu ano.

Pojďme se věnovat tématu, které zatím příliš ve volební kampani nezaznívá, a tím je vztah ČR k EU. Česko je často na evropské úrovni kritizováno, že se nevyjadřuje k důležitým otázkám a pak doma nadává, co mu Brusel nařídil, nebo tam působí nekonzistentním dojmem. To ostatně může platit i pro zahraniční politiku obecně – něco hlásá vláda, něco jiného prezident republiky. Pokud budete zvolen, budete se v tomto chtít nějak odlišovat od předchozích prezidentů, tedy Miloše Zemana a Václava Klause?

Prezidenti se na evropské úrovni mohou účastnit jednání Evropské rady. To je důležitá instituce, kde je dobré, aby zazněl náš nápad. Náš čelný představitel, což je tedy zpravidla, ale ne nutně, premiér, tam jede proto, aby ostatní přesvědčil, že je to dobrý nápad, případně aby podpořil dobrý nápad jiných. Naše dosavadní působení v této instituci mi ale připadá strašně zvláštní a tápavé. Myslím si, že prezident by tady měl být aktivnější.

Podle našich ústavních zvyklostí na Evropskou radu jezdí premiér. Mám tomu rozumět tak, že pokud byste měl tu možnost, tak byste chtěl reprezentovat naši zemi na této úrovni?

Po domluvě s panem premiérem, nebo premiérkou, bych se o to ucházel. To, co bych tam hájil, by ale bylo po domluvě s vládou, která vzejde ze svobodných voleb, protože tvůrcem naší politiky je vláda. Prezident může něco navrhovat, ale oficiálně to musí vzejít z vlády. Je nešťastné, pokud prezident republiky vystupuje jinak než její premiér. Trpěli jsme tím za všech třech českých prezidentů a tohle je potřeba změnit.

Jakou roli vidíte pro prezidenta republiky v debatě o EU, která by se měla vést na domácím hřišti?

Velmi významnou, protože určitý prostor v této oblasti prezident má a může vstupovat do hry. Měl by proto jasnými argumenty přispět k tomu, aby tato debata byla strukturovanější, hlubší a smysluplnější a aby vedla k nějakým rozhodnutím. Třeba u eura se nepůjde rozhodovat donekonečna.

Jsem Čech, miluju češtinu a českou zemi, kterou jsem nikdy neopustil, ale současně jsem také Evropan a jsem za to rád. Chci, aby Středozemní moře byla Mare Nostrum a abychom po tisíci letech své státní existence mohli říct, že máme moře. Zejména jsem pak příznivcem toho, aby evropský kontinent zůstal kontinentem míru a spolupráce a čím více budeme spolupracovat – jako lidé, instituce nebo státy, tím menší bude nebezpečí konfliktu. A také větší šance na to, že budeme umět EU, která jako instituce jeví velké strukturální problémy, zejména v souvislosti s tím, jak je spravována a jaký má smysl, opravit.

V čem by si podle vás EU zasloužila největší reformu?

Koncept je to znamenitý. To, že tu má být kontinent spolupráce a míru, je velká myšlenka. Důležité ale také je, abychom to přijali i emocionálně. Nestačí tu jen argumentovat, protože to jde na obou stranách – více Evropy, méně Evropy, nebo více integrace, méně integrace. Jsou tu tisíce chytrých studií, které se tomu věnují. Kolik ale vyšlo o Evropě písní nebo románů o tom, že evropský osud stojí za to promyslet?

Proč jsme Evropu nepřijali emocionálně, jak říkáte?

Institucionalizace je strašně rychlá, aby ji přijalo naše srdce. Proměnu Čecha v Evropana nelze udělat za krátkou dobu. Myslím, že je to rychle a zbrkle vymáháno.

Další problém EU je přílišná regulace, která vadí úplně všude po celé Evropě. Přidělává to práci a moc dobra to nepřidává. Musíme tedy mluvit o tom, jak EU přiblížit lidem, aby její rozhodnutí byla pochopitelnější.

Souhlasíte tedy s takovým tím tvrzením, které se často v ČR říká a které politici rádi využívají, že se vše rozhoduje v Bruselu? Tedy že tu existuje „bruselský diktát“?

Rozhodně nesouhlasím. Nerozhodují „oni“, ale my, Evropané. My se na tom jako Češi podílíme. A pokud budeme říkat oni, tak budeme v pozici oběti, která jen fňuká, a to ničemu neprospívá. Hlavně ne nám. Brusel rozhodně není žádný diktát ani RVHP. Tohle já nepřijímám. Brusel jsme my a my ho musíme kritizovat a opravovat. Musíme se umět na sebe sebevědomě podívat a pojmenovat evropské chyby jako své chyby.

Proč si myslíte, že představa o „bruselském diktátu“ v české společnosti a mezi politiky existuje? Co za tím hledat?

Už staletí si tady pořád na někoho stěžujeme. Dnes je to Brusel, dříve to bývala Vídeň, pak Berlín a následně Moskva. Asi se nám to dostalo do genů.

Před chvíli jste zmiňoval euro. Měla by ČR v brzké době vstoupit do eurozóny?

V dosud jediném celostátním referendu svolaném ústavním zákonem jsme potvrdili, že jsme vstoupili do EU za určitých pravidel, tedy že jsme předem souhlasili s tím, že součástí přístupové smlouvy je přijetí eura. Je to nastaveno pro slušné lidi a těmi přece být musíme. Zavázali jsme se k tomu, a je proto jasné, že to musíme udělat. Důvodem je i vlastní důstojnost, ale také pragmatismus.

Umím předložit argumenty pro obě varianty. Eurozóna má velké problémy a další ji čekají, protože náš kontinent je rozdělen na bohaté a výkonné severní země, jako je Německo, Skandinávie a země Beneluxu, a na jižní státy, které na tom tak dobře nejsou. K nim už se řadí i Francie nebo Itálie. Máme-li však někam patřit, tak já bych chtěl patřit k tomu tvrdému a rychlému jádru. Tam je naše budoucnost, s Německem a třeba Nizozemskem.

Pomůže nám to i z pohledu naší bezpečnosti. Ono to není jen tak zaútočit na členy eurozóny. Zjednoduší se nám i podnikatelské prostředí. Jakkoliv vím, že přechod na euro bude drahý a možná i bolestivý, ale stojím-li před možností říct pouze ano, nebo ne, tak říkám ano.

Kdy by se tak mělo stát?

Měla by ho přijmout už příští vláda.

Nepodpořil byste tedy argument některých českých politických stran, které chtějí o vstupu do eurozóny nechat znovu rozhodovat občany v referendu? Vysvětlují to tím, že podmínky v eurozóně jsou nyní naprosto jiné, než v momentě, kdy se Češi rozhodovali o vstupu do EU v roce 2004.

Ne, nepodpořil. Zásadní podmínky se totiž nezměnily. V přístupové smlouvě není možnost váhat a čekat. Je to jasný závazek, to zaprvé. A zadruhé, bude to nakonec ekonomicky výhodnější. Nejlépe se přece investuje tam, kde je to nejbohatší a taky nejpřehlednější.

V souvislosti s novým francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem se hovoří o znovu oživení francouzsko-německého motoru EU a také o změnách, které zřejmě čekají eurozónu. Macron totiž prosazuje její větší integraci a zřízení některých institucí jen pro ni. Podporujete takovou myšlenku?

Neznám text konkrétního návrhu, na který si budeme muset počkat. Nemůžu se tedy vyjadřovat dopředu k něčemu, co jsem nečetl a neviděl. Nejprve musíme znát přesné podmínky. Povím vám to ale jako starší člověk. Musíme číst i ta malá písmenka, která jsou na každé smlouvě. Obecně ale soudím, že pokud budeme patřit k tomu nejvýkonnějšímu jádru eurozóny, bude to pro ČR velmi výhodné.

Ještě k těm institucím. Je to sporné. Čím více bude v EU „ministerstev“ na způsob „ministerstva zahraničí“ nebo podobných institucí, tím akceschopnější unie bude. Zároveň ale musíme počítat s tím, že my, tedy státy, budeme mít méně pravomocí. Vždy je to něco za něco. EU vyčítáme třeba to, že není akceschopná při obraně vnějších hranic, ale my jsme jí k tomu nedali žádné pravomoci.

V EU zejména v souvislosti s odchodem Velké Británie, která byla dlouhodobě proti, znovu oživuje myšlenka zřízení společné evropské armády. Ve vašem programu se obraně obsáhle věnujete. Souhlasil byste s hlubší integrací také v této oblasti?

Zatím to vnímám jako nápad na úrovni státníků, kde to všichni odkývnou, ale zároveň vědí, že se to nikdy nestane. Skoro si myslím, že to není ani uskutečnitelné a možná ani důležité. Mnohem důležitější je akceschopný sbor policejního typu. Pokud bychom měli opravdu bojovat, tak prostřednictvím své armády, člena NATO. Ale v Evropě čelící migrační krizi se přece nedá s obrovskou masou přicházejících lidí bojovat raketami nebo sarinem. Jsem tedy spíše proto, aby EU vytvořila kompetentní policejní sbor.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek