Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Brutální lov na migranty, kterému svět tiše přihlíží. Za ostnatými dráty čekají na mstu místních

Brutální lov na migranty, kterému svět tiše přihlíží. Za ostnatými dráty čekají na mstu místních

Kontroverzní tábor, který australská vláda provozovala na tichomořském atolu Manus, byl na konci října oficiálně uzavřen. Přesto v něm zůstává více než tři sta lidí. Zůstávají za ostnatými dráty v katastrofálních životních podmínkách. Nemají kam jít, žijí ve strachu z domorodých obyvatel Manusu, kteří na ně prý chystají pogrom. 

Do areálu bývalého detenčního tábora na Manusu vtrhly policejní jednotky. Ultimátum, které autority Papuy Nové Guineje daly jeho obyvatelům k opuštění prostoru, vypršelo. Policistům se nakonec povedlo z tábora dostat čtyři desítky jeho zubožených obyvatel. Další tři stovky tam zůstávají dál. Příběh nešťastníků, kteří hledali azyl v Austrálii, ale misto toho skončili v drsných podmínkách tropického pekla, pokračuje. Nic na tom nemění ani stále ostřejší kritika mezinárodních organizací.  

Politika síly

Detenční tábor na atolu Manus, nepatrném kousku země obklopeném ostrými korálovými útesy, vznikl v roce 2001. V časech všeobecné paranoie po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku se nápad tehdejšího australského prvního ministra Johna Howarda na zastrašování azylantů prostřednictvím internace na Manusu jevil jako výtečný nápad.

Howard tomu říkal Pacific Solution, Tichomořské řešení. V praxi to vypadalo tak, že australské ozbrojené a bezpečnostní síly začaly provádět systematický zátah na flotily provizorních plavidel, které do Austrálie převážely uprchlíky zejména z oblasti Indonésie a Malajsie. Howardova administrativa tyto osoby plošně vyhodnotila jako potenciální teroristy. 

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Zajímavé je, že Manus spadá pod pravomoc vlády Papuy Nové Guineje. Ta nicméně ustoupila direktivně vyslovenému australskému požadavku na založení detenčního tábora. Šlo o krystalicky čistou ukázku mocenského nátlaku. Austrálie je totiž dominantní mocností v celé geopolitické oblasti, její ozbrojené síly poskytují tichomořským státečkům strategickou ochranu. Papuánské hospodářství je navíc životně závislé na australské ekonomice.

Od roku 2001 tedy do detence na Manusu začali proudit nejprve desítky, pak stovky a nakonec tisíce zadržených azylantů. Administrativa australského premiéra Johna Howarda přitom nikdy neřekla, co s osazenstvem tábora chce dál dělat.  

Dolary to vyřeší

Když začalo opadat původní nadšení z války proti terorismu, začalo se v Austrálii ozývat stále více hlasů, volajících po uzavření detenčního tábora na Manusu i dalšího podobného zařízení, které vzniklo na mimořádně nehostinném atolu Nauru. Ten je známý těžbou fosfátů a také tím, že ho v metry tlustých vrstvách pokrývá na kámen ztuhlý ptačí trus. 

V roce 2008 byly tábory rozhodnutím tehdejšího australského premiéra Kevina Rudda uzavřeny, ale už v roce 2012 se Manus zase otevřel. Austrálie dokonce ještě přitvrdila svou imigrační politiku.

“Nikdo, kdo připluje k australským břehům ve člunu, nedostane příležitost usadit se zde,” vyhlásil roku 2013 ministerský předseda Rudd.  

Odpor se poněkud překvapivě zvedl ze strany papuánské vlády. Ta vyslovila poměrně ostrý nesouhlas s tím, že se její výsostné území má stávat jakýmsi odkladištěm pro lidi, o které Austrálie z jakýchkoliv důvodů nestojí. Tento spor australská vláda vyřešila ryze obchodním způsobem. Na papuánské vládní účty poslala 310 milionů dolarů, které měly pokrýt náklady na umístění uprchlíků na Manusu. 

Lov na lidi

Původní obyvatelé Manusu z australských peněz neviděli ani vindru. Svou nevoli si začali vybíjet na nešťastných vězních detenčního tábora. Jejich první obětí se stal třiadvacetiletý íránský emigrant Reza Barati. Obyvatelé Manusu ho při přepadu tábora umlátili kameny, dalších asi sedmdesát azylantů bylo zraněno. Jiný Íráčan, Hamid Khazeí, zemřel na infekci poté, co se pořezal na noze. Jak se ukázalo, domorodí zdravotníci Khazeiho odmítli ošetřit. Podobný případ se opakoval u Sudánce jménem Fajsal Ahmed, kterého kvůli nedostatečné zdravotní péči v pouhých sedmadvaceti letech zabilo obyčejné nachlazení. 

Na sklonku minulého roku se už otřesné podmínky v detenci na Manusu staly tématem široké mazinárodní debaty. Jenže tehdejší australský předseda vlády Tony Abbott prohlásil, že mu “je zle z toho, jak ho nicky z OSN dokolečka poučují o tom, jak by Austrálie měla vést svoje detenční zařízení.” 

Situace se ale nakonec ukázala jako neúnosná. Uprchlíci přikročili k hromadným protestním hladovkám, zvýšil se počet sebevražd. Australská vláda pod tlakem ze všech stran rozhodla, že tábor na atolu Manus bude oficiálně zrušen a uzavřen. Došlo k tomu poslední říjnový den, ale strašnou situaci tamních uprchlíků to nevyřešilo - a už vůbec nezlepšilo. 

Výkupné

Australská vláda vyčlenila na pomoc lidem, které nechala zavřít do tábora, zhruba 53 milionů dolarů. Peníze jim měly pomoct najít a vybudovat si nový domov buď na tichmořských ostrovech, nebo jinde. Jenže tento plán nefunguje. Dvaadvacet obyvatel manuského tábora našlo nový domov ve Spojených státech. Zbytek, skoro 350 lidí, odmítl tábor opustit, přestože jim Papuánci odpojili elektřinu a odřízli je od dodávek pitné vody.

Aktuální situace na Manusu je děsivá. Lidskoprávní aktivista Behrúz Boochani ji popsal následovně: “Uprchlíci mírumilovně sedí na zemi. Imigrační policie je vyzývá, aby opustili tábor. Lidé mlčí. Policisté křičí do megafonů, aby zmizeli, oni to odmítají.” 

Obyvatelé Manusu údajně na tábor chystají útok, aniž by se tomu papuánská policie nějak výrazně snažila zabránit. Australská vláda mezitím promýšlí svůj další postup. Řešením by mohlo být vyslání ozbrojených sil, které by situaci na Manusu pomohly uklidnit. Otázkou ale zůstává, jestli až se v Canbeře rozmyslí, bude ještě co uklidňovat. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek