Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Bylo to jako být mrtvá." Drsná zpověď manželky tří bojovníků Islámského státu

„Bylo to jako být mrtvá." Drsná zpověď manželky tří bojovníků Islámského státu

Kdysi byla Maročanka Islam Mitatová moderní žena plná elánu. Dívku, která se s chutí oblékala do upnutých džínů a triček a chtěla se stát oděvní designérkou, nakonec osud zavál zcela jiným směrem. Přes seznamku Muslima.com se totiž seznámila se svým prvním manželem, z něhož se vyklubal bojovník Islámského státu, který ji unesl do Sýrie. Svůj příběh vyprávěla novinářům americké televize CNN.

Na internetu působil Ahmed Khalil sympatickým dojmem a do karet mu při námluvách hrálo také to, že poté, co před lety přišel z Afghánistánu do Evropy, získal britské občanství. Islam Mitatová si zanalyzovala situaci a zdálo se jí, že by pro ni britský manžel byl výhodou v její budoucnosti, kdy se chtěla stát návrhářkou.

Sice jí přišlo trochu zvláštní, že po ní hned zkraje budoucí manžel požadoval, aby změnila svůj styl oblékání a místo moderních upnutých triček a džínů začala nosit dlouhé šaty, ale vzhledem k tomu, že prostřednictvím výpisu z bankovního účtu předloženého jejím rodičům prokázal, že to se sňatkem myslí vážně, rozhodla se za něj provdat. 

Po svatbě odjeli novomanželé pozdravit Khalilovy rodiče do Afghánistánu,potom se vypravili na svatební cestu do Spojených arabských emirátů. V Dubaji se Ahmed své manželce Islam svěřil, že pro ni má překvapení. O co jde, se měla dozvědět v Turecku – zemi, o které jí choť tvrdil, že si tam našel práci, a že bude dalším státem, kam si spolu vyjedou na dovolenou.

Islam k jejímu velkému překvapení nečekala dovolená v luxusním hotelovém komplexu na mořském pobřeží. Místo toho s ní její manžel zamířil do dvoumilionového města Gaziantep na hranicích se Sýrií. Cizí muž, který hovořil pouze turecky, je zavezl do domu plného jiných mužů, žen a dětí. Ženy a muži měli vyhrazené odlišné místnosti, a když se jich Islam vyptávala, proč tam jsou, odpovídali jí, že konají hidžru.

V muslimském světě je hidžra pouť, přesídlení. První, kdo ji podnikl, byl prorok Mohamed, když putoval z Mekky do Mediny. Tito muži a ženy putovali do samozvaného chalífátu Islámského státu, do Sýrie. Maročanka si začala uvědomovat, že má nejspíš problém. Když se pokusila proti zavlečení do Sýrie protestovat, manžel jí oznámil, že je jednou jeho žena, a tak se musí podrobit.

Posledním řešením tak bylo požádat o pomoc turecké pohraničníky. Když se ale skupina, ve které byla Islam přiblížila k jejich stanovišti, začali na ně prý pálit ostrými, a tak jim nezbylo než uprchnout do Sýrie. Na dotaz reportérů CNN uvedla turecká strana, že nemůže poskytovat informace k jednotlivým případům.

Spolu s dalšími lidmi, kteří putovali do centra radikálů z Islámského státu, se Islam a Ahmed usídlili v jedné z ubytoven v syrském městě Džarábulus poblíž Aleppa. Spolu s nimi tam byli lidé z celého světa – z Velké Británie, Kanady, Francie, Belgie, Tuniska, Maroka, Alžírska nebo Saúdské Arábie.

Nedlouho poté, co do Sýrie dorazili, musel projít Ahmed výcvikem na bojovníka Islámského státu. Pryč byl měsíc, zatímco na něj těhotná Islam čekala v Džarábulusu. Po ukončení výcviku jej poslal Islámský stát do bitvy o Kobani, kde byl zabit hned první den. Jeho manželka tak zůstala opuštěná ve zcela neznámém prostředí.

Islam přiznává, že byla vyděšená. S běžnými Syřany měla zakázáno mluvit, a tak byla odkázaná pouze na kontakty se svými spolupoutníky. Nakonec se vdova přestěhovala k rodině manželova bratra, ten byl ale nedlouho poté rovněž zabit a potíže začaly nanovo. Islámský stát ženu nastěhoval do jedné ze svých ubytoven, kde zůstala, než přišel na svět její syn Abdulláh.

Když se k místu jejího pobytu přiblížila kurdská vojska, přišlo další nařízení ze strany samozvaného chalífátu. Islam se měla opět vdát a spolu s novým mužem se uchýlit do bezpečí. Druhým manželem Maročanky se stal kamarád jejího zesnulého muže, Abu Talha Al-Almani neboli Němec, jak zní jeho jméno, které obdržel od IS.

Společně se vydali přes město Manbidž do města Rakka. Po měsíčním pobytu tam se Islam se svým druhým manželem nechala rozvést, jelikož ji prý Al-Almani odmítal pouštět kamkoliv ven z domu. V té době také začala vymýšlet různé způsoby, jak by mohla se svým malým synem utéct.

Jak přiznává, bála se odejít okamžitě, jelikož jiným matkám, které se pokusily o totéž, byli jejich potomci odebráni, případně jim byly nařízeny týdny studia islámu. Situace navíc nebyla jednoduchá. Vedení IS se zasadilo o to, aby se lidé žijící ve městě Rakka nedostali do kontaktu s řadovými Syřany, kteří by jim byli ochotni pomoct. Pašeráci lidí se báli přijít s ní a jí podobnými do kontaktu, jelikož by je po odhalení čekala poprava. Jiní požadovali až pět tisíc dolarů, což bylo vysoko nad její finanční možnosti.

Nakonec přišel ze strany Islámského státu příkaz, aby se provdala potřetí. Jejím mužem se stal Abu Abdalláh Al-Afghani, tentokrát jméno poukazovalo na to, že je z Afghánistánu. Ve skutečnosti se ale jednalo o Inda, jehož matka žila v Austrálii. Islam svého třetího muže popisuje jako velice citlivého člověka, což mu ovšem nebránilo vyrazit do bitvy na straně Islámského státu, kde byl v bitvě o město Tabqa zabit.

Vdova, která mezitím svému třetímu manželovi porodila dceru Marii, se definitivně rozhodla utéct. Podle jejího popisu nebyla Rakka rozhodně rájem pro věřící muslimy, jak ji popisuje propaganda ISIS. Místo toho byla ve dne v noci ve městě slyšet střelba, svištění raket a výbuchy. Bylo to prý „jako být mrtvá, nebyl to život,“ líčila mladá žena.

Před přáteli a známými tak utajila manželovu smrt v bitvě a začala se zbavovat svého majetku, aby měla peníze na útěk. Za pomoci převaděčů se tak dostala na území pod správou kurdských milic YPG. Kurdové matku bezmála dvouletého Abdulláha a desetiměsíční Marie vyslýchali, a až když byli přesvědčeni, že je její příběh pravdivý, nesnaží se je obalamutit a nepředstavuje riziko, tak jí poskytli úkryt v jednom ze svých bezpečných domů.

Zástupci milic YPG pak kontaktovali marockou ambasádu v Bejrútu, aby informovali úřady v domovské zemi Islam o jejím osudu. Ženin otec v Maroku doufá, že se jeho dcera po budoucím diplomatickém zásahu ze strany samotného krále Mohameda VI. vrátí do vlasti, ona sama ale takovou představou tak docela nadšená není.

Jelikož byl otec jejího prvního syna britským občanem, tak doufá, že by jak ona, tak její děti mohli obdržet britské cestovní doklady. Za další variantu pak považuje odcestovat do Austrálie, kde by chtěla žít s matkou svého mrtvého třetího manžela. Především však přiznává, že je zmatená. „Nevím, kam chci jít,“ říká Islam Mitatová. „Nevím to, protože celý můj život je zničený.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek