Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bývalý český velvyslanec v Ankaře pro INFO.CZ: Je dobře, že lichotíme Turecku. Zadrženým Čechům to pomůže

Bývalý český velvyslanec v Ankaře pro INFO.CZ: Je dobře, že lichotíme Turecku. Zadrženým Čechům to pomůže

Dvojici Čechů, které turecké úřady zadržely v listopadu kvůli podezření z napojení na kurdskou teroristickou organizaci, mohou pomoct korektní ekonomické i politické vztahy mezi Českou republikou a Tureckem. Podle bývalého českého velvyslance v Ankaře Tomáše Laněho je také dobře, že v období, kdy se s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem nestýkali žádní evropští lídři, s ním kvůli Čechům osobně jednal ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. V rozhovoru pro INFO.CZ Laně hovořil o poměrech v Erdoganově Turecku, který neustále posiluje své pravomoci a jeho režim se stále více podobá autoritářství, nebo o tom, zda reálně hrozí, že by turecký prezident mohl otevřít hranice a zaplavit Evropu uprchlíky.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan neustále posiluje svůj vliv, který je skutečně mimořádný. Dá se už v tuto chvíli mluvit o nějaké formě autoritářského režimu?

Diktatura v tom smyslu, jakou známe z Evropy, to není. V Turecku stále ještě existují opoziční média, bohužel ale odtud nedokáži posoudit, nakolik jsou jejich tištěné verze a internetové stránky dostupné v zemi samotné. To, co se nyní v zemi odehrává, není zaměřeno jen proti hnutí duchovního Fethullaha Gülena (bývalý Erdoganův spojenec, nyní nepřítel žijící v exilu, kterého turecký prezident viní ze zosnování puče v létě 2016; pozn. red.), ale proti opozici jako takové. Pronásledována jsou tedy zmiňovaná média. Řada z nich byla zakázána a další se podřídila a začala psát, když ne úplně v Erdoganovském duchu, tak aspoň neutrálně, aby nenarazila. Desítky novinářů a spisovatelů skončily ve vězení a tisíce akademiků a učitelů přišlo o práci, protože Erdogan zavřel univerzity. Lidé jsou vězněni bez soudů a za poměrně drastických podmínek, které si v Evropě neumíme představit. Mluví se i o lehčích formách mučení, sexuálním obtěžování a znásilňování.

Kdo je Tomáš Laně?
Tomáš Laně je turkolog, překladatel a bývalý diplomat. V letech 1995–1999 působil jako první velvyslanec České republiky v Turecku, v letech 2002–2006 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem České republiky v Jordánsku. V roce 2003 obdržel diplomatickou hodnost velvyslance, na závěr působení v Jordánsku mu jordánský král Abdalláh II. udělil nejvyšší jordánské vyznamenání Řád nezávislosti I. stupně.

Předpokládám tedy, že se situace ještě zhorší po plánovaném referendu, které má proběhnout na jaře a má Erdoganovi ještě více posílit jeho pravomoci a prodloužit mandát. Může se stát, že by referendum dopadlo v neprospěch tureckého prezidenta?

Usuzuji, že referendum dopadne ve prospěch Erdogana. Za dané situace, kdy Erdogan všechny tzv. odmítače hází do jednoho pytle s teroristy, ať jde o opozici nebo akademickou sféru, tak se klidně může opakovat podobná situace z roku 2015. Erdogan sice tehdy v prvních volbách prohrál, využil ale vlnu teroru, k níž minimálně liknavostí svého silového aparátu přispěl, a prezentoval to veřejnosti, že za to mohou hádající se strany po volbách. Stavěl se pak do pozice, že jedinou zárukou bezpečnosti Turecka a likvidace terorismu je on sám. Lidé se zalekli a Erdogan druhé volby vyhrál se 49 %.

Myslím si tedy, že stejně to dopadne i teď. Lze si jen těžko představit, že by se ve chvíli, kdy má jeho partaj většinu a opozice je velmi slabá, mohlo stát něco jiného.

Je na místě srovnání, které se objevuje v médiích a u řady politologů, že se Erdoganův režim začíná čím dál tím více podobat stylu vládnutí Vladimira Putina v Rusku? Není to jen pohodlná a zjednodušující zkratka, jak popsat tamní situaci?

Nejsem si jistý, i když Erdogana podporuje podnikatelská sféra, která je mu nějak zavázána. Na druhou stranu on už útočí i na průmysl a byznysmeny a dosazuje si do jejich asociací své správce. Jako záminku využívá, že se jedná o přívržence Gülenova hnutí. Předpokládám tedy, že časem zpacifikuje a ovládne i průmyslovou sféru, nemluvě o odborech.

Kdy začal Erdogan přemýšlet o zavedení autoritářského režimu? Dá se najít nějaký zlom?

Myslím si, že k tomu směřoval od začátku. Je to neobyčejně silná a charismatická osobnost. V mládí byl hluboce nábožensky založen, ale zároveň to byl člověk z prostých poměrů z istanbulského předměstí, kde hrál fotbal. Později se stal úspěšným starostou Istanbulu a vyhrál několik municipálních voleb za sebou. Má tedy charisma i zázemí, které přilákalo velké množství voličů. Postupně do svých rukou shromáždil moc a strana, kterou založil, je mu naprosto poplatná. Zbavil se všech, kdo by mu v budoucnosti mohli stát v cestě, hlavně tedy lidí, se kterými stranu zakládal. Soustředil vše na sebe a nesnese vedle sebe opozici.

Na čem je postavena podpora, které se Erdoganovi dostává od veřejnosti?

Je to značné materiální podbízení se nejchudším vrstvám společnosti. V Turecku existuje kolektivní způsob života a lidé jsou organizování do skupin podle místní příslušnosti. V čele stojí osoba, kterou slepě poslouchají. Může jít o váženou osobu, například starostu, nebo někoho, kdo je ovládá materiálně – třeba tím, že jim pronajímá byty nebo poskytuje pozemky. Jak se chová tato osoba, tak se chovají i ostatní, a tohle Erdogan moc dobře ví. Nechal si postavit obrovský palác, kde má přednáškový sál pro tisíc lidí, kam si každou chvíli zve starosty i z těch nejmenších vesnic na ideologická školení. Pro Erdogana to je klíč, jak se dostat k voličům. Navíc jeho strana před volbami rozdává nejchudším lidem uhlí na topení, mouku, brambory a podobně.

Mohou poměrům v zemi pomoct Turci žijící v zahraničí, například v Německu?

V zahraničních komunitách panuje podobné rozdělení společnosti jako v Turecku. Možná bych dokonce řekl, že Erdogan se tu těší ještě větší podpoře než doma. Do zahraničí odcházeli lidé z venkovského, konzervativního prostředí, kteří se izolovali a na které mělo vliv náboženství, tedy imámové, kteří jim tam kázali. Erdogan rozjel před prezidentskými volbami svou kampaň i v Německu. Lidé se shromažďovali na náměstích a totéž plánuje udělat nyní. Uvidíme, jak se k tomu postaví německá vláda. Obávám se tedy, že odtud s nějakou změnou počítat nemůžeme. Ti, kteří jsou proti Erdoganovi, jsou rádi, že tu jsou.

Dohoda, kterou kvůli omezení migrace do Evropy, s Tureckem před rokem uzavřela EU, podle všeho funguje. Vztahy mezi Bruselem a Ankarou ale nejsou nejlepší a Erdogan v minulosti vyhrožoval, že pokud EU nedostojí slibům, které vyplývají z dohody, začne uprchlíky opět do Evropy pouštět. Zdá se ale, že v posledních měsících z podobné rétoriky ustoupil. Jak si to vysvětlujete?

Turecko Evropskou unii potřebuje kvůli obchodu a investicím. Je to pro něj zásadní partner. Psychologické motivy uprchlické krize už navíc polevily. Uprchlíci už vědí, že nemají v Evropě na růžích ustláno. Nakonec budou rádi, že budou moct zůstat v Turecku, protože válka v Sýrii pořád trvá a jen tak neskončí.

Myslíte si tedy, že Erdogan už nemá v rukou tak silné karty, které měl v době, kdy se dohoda s EU vyjednávala?

Erdogan je nyní hodně zaměstnán vnitropolitickou situací v Turecku a chce si takříkajíc vyčistit stůl. Po vyhraném referendu, o kterém jsme mluvili, bude muset EU definitivně zapomenout na to, že se Turecko bude moct stát jejím členem. Všechny páky, které Evropa nyní na Turecko má, byly vázány na to, že Ankara chce být členem EU.

Takže o karty přijde EU?

Půjde hlavně o to, jestli Erdogan bude o členství v EU ještě stát. V roce 2016, kdy se podepisovala vzájemná dohoda o migraci, tak to byl jeden z jeho cílů. Erdogan se netajil tím, že chtěl obnovit přístupové rozhovory, k čemuž i kvůli puči v Turecku nedošlo. Nyní se snaží rozšiřovat pole své ekonomické působnosti na Blízký východ, do Ruska nebo Číny.

Jak to tedy podle vás dopadne?

Myslím, že hospodářské vztahy mezi EU a Tureckem budou pokračovat z pragmatických důvodů, ale nebude už možné Turecko považovat za zemi, která by se mohla stát členem EU, protože splňuje naše standardy a dodržuje naše hodnoty. Bude to podobné jako naše vztahy s Egyptem nebo dalšími státy na jižním pobřeží Středozemního moře, které také mnohdy nelze považovat za demokratické země.

Loni v listopadu byli v Turecku zatčeni dva čeští občané, které tamní prokuratura viní z členství v kurdské teroristické organizaci. Podle tureckých zákonů jim za to hrozí až 15 let vězení. Zadržení Češi tvrdí, že jsou nevinní. Zeptám se vás jako bývalého českého velvyslance v Turecku – jak vážná je situace?

Myslím si, že velkou roli tu sehrají neobyčejně korektní ekonomické i politické vztahy mezi Českou republikou a Tureckem. Málo se o tom ví, ale Česko bylo vždy příznivcem rozšíření EU o Turecko. Silnou podporu mělo turecké členství zejména v období Václava Klause. Je dobře, že se do případu vložil ministr zahraničí Zaorálek, který do Turecka osobně jel a intervenoval tu. Zalichotil tím Turecku v období izolace, kdy tam nikdo z evropských státníků nejezdil.

Jaký odhadujete další průběh?

Dvojice bude pravděpodobně odsouzena a soud jim vyměří tresty. Po nějaké době by mohlo dojít k jejich vydání.

Jak dlouhá může být tato doba?

Bude záležet na tureckých soudech. Může jít i o pět nebo deset let, ale také o kratší dobu v případě nějakých polehčujících okolností.

Může se situace nějak zkomplikovat?

Za určitých okolností ano. Především pokud by se obnovily boje mezi tureckou armádou a kurdskou stranou PKK a byla oživena otázka kurdského terorismu.

To nepředpokládáte?

Taktovku v současné době drží městská odnož kurdské guerilly, která není přímo spojena s velením PKK a která podniká útoky především proti armádním nebo policejním cílům ve městech. Na jihu Turecka je situace zpacifikovaná. Turecká armáda tam srovnala se zemí centra, která obviňovala z podpory PKK. Také tu masivně zastrašuje lidi.

 

 

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek