Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Chová se jako Hitler." Politici stále častěji používají nacistická přirovnání, fungují?

„Chová se jako Hitler." Politici stále častěji používají nacistická přirovnání, fungují?

Napětí mezi Tureckem a Evropskou unií roste. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil Nizozemsko a Německo z nacistických manýrů. Vytáhnout „hitlerovskou“ kartu nebo nacistické Německo není nic nového. Podobná srovnání byla slyšet už během amerických prezidentských voleb. Proč to slýcháme čím dál častěji?

Podle Americké ligy proti pomluvám je doba druhé světové války a nacismus historické období, které nejvýrazněji ukazuje dobro a zlo. Z podstaty je tedy tento argument logický. „Nemístné srovnání ovšem zlehčuje tuto nevídanou tragédii v historii lidstva,“ myslí si Jonathan Greenblatt, ředitelorganizace. A to především pokud má takové srovnání za cíl nasbírat politické body, píše BBC

To tvrdil Greenblatt už v době, kdy Donalda Trumpa během předvolební kampaně nazývali Hitlerem kvůli některým jeho návrhům. Trump udělal nicméně následně úplně to samé, když americké tajné služby nazval nacistickým Německem.

Britský zastánce brexitu Boris Johnson se nezdráhal k nacistům přirovnat Evropskou unii a vyšetřovatelé OSN použili podobné označení pro aktivity Izraelců v Gaze. Ruská televize pak stejnou nálepku použila při komentování přístupu Západu během krize v Aleppu. Toto srovnání je tak populární, že dostalo i svůj falešný latinský název – reductio ad Hitlerum, který je parafrází na reductio ad absurdum, neboli důkaz sporem. Podle odborníků se totiž dopouští hrubého zjednodušení celé věci a argumentačního klamu.

Nejvíce se to objevuje právě na internetu.  Už v roce 1990 americký právník Mike Godwin zaznamenal, že na tehdy ještě jednoduchých internetových fórech běžně uživatelé nadávají druhým do nacistů. A tak Godwinův zákon zní, že pokud necháte nějakou diskuze běžet dostatečně dlouho, dříve nebo později tam někdo někoho bude srovnávat s Hitlerem. Původně ovšem jeho myšlenka měla spíše poukazovat na absurdnost tohoto přirovnání. „Chtěl jsem upozornit na to, že lidí, kteří vytahují v diskuzi nacisty nejsou nezávislí a přemýšliví. Místo toho se chovají předvídatelně a dělají to nevědomky jako kláda valící se z kopce,“ napsal ve svém sloupku v deníku Washington Post.

Když turecký prezident srovnal kroky Německa a Holandska s praktikami nacistů, dostal se na přední titulky novin. Pro Němce to ovšem znamená ostudnou část historie. Mají tvrdé zákony proti popírání holocaustu a oslavování nacismu. „Nemyslím si, že by toto srovnání většinu Němců vystrašilo,“ myslí si historik Christoph Mick z University of Warwicku.

„Jsou na to zvyklí a připadá jim bizarní, že nejdemokratičtější a nejliberálnější stát v německé historii někdo přirovnává ke Třetí říši. Tato srovnání vypovídají více o těch, kteří je říkají, než o dnešním Německu a jeho politicích,“ dodává.  

To, že by nacistická karta měla velkou moc v získávání politických bodů, odmítá i Unie anglicky mluvících,  vzdělávací charitativní organizace bojující za jasnou komunikaci a kritické myšlení.

 „Vytáhnout obviňování z fašismu jakožto urážky vám nepomůže získat posluchače na svou stranu, místo toho to vyhrocuje debatu a polarizuje strany mezi „dobrem a zlem“, přestože by jinak diskuze mohla ukázat rozumná stanoviska obou stran,“ říká Amanda Moorghenová, badatelka z Unie anglicky mluvících.

„Většinou lidé označují jiné nacisty, protože si myslí, že tím získají pozornost,“ domnívá se. „Což je velká chyba, protože většina pozornosti se obrátí na použití daného slova místo, aby se řešil reálný problém,“  dodává. Co je tedy klíčem k úspěchu?

„Mnohem lepší je šetřit silná slova pro argumentaci, než útočit na lidi, se kterými se člověk hádá,“ dodává. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek