Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co bude se Sýrií po válce? Asad v čele země zůstane a Kurdové jsou pro budoucí mír klíčoví, říká expert

Co bude se Sýrií po válce? Asad v čele země zůstane a Kurdové jsou pro budoucí mír klíčoví, říká expert

Krvavá válka v Sýrii, která se rozhořela před více než šesti lety, se nejspíš pomalu chýlí ke konci. Území, které drží stoupenci samozvaného Islámského státu, se podařilo srazit na minimum a většina země se navrátila do rukou syrské vlády v čele s prezidentem Bašárem Asadem. Porážka islamistů je však jen dílčí krok k řešení konfliktu a nejtěžší část vedoucí k mírovému směřování země Sýrii teprve čeká. Vzhledem k nepřehlednosti války, do které jsou zapojeny nejrůznější znesvářené skupiny i regionální velmoci, jde o extrémně těžký úkol. Právě středa je pro jednání o budoucnosti země důležitým dnem – v ruském letovisku Soči bude vývoj v Sýrii hlavním tématem schůzky prezidentů Ruska, Íránu a Turecka a v saúdském Rijádu odstartuje třídenní jednání 30 opozičních skupin sjednocených proti Asadovi. Jaké jsou vyhlídky na mírovou budoucnost v Sýrii?

Nad budoucím vývojem v Sýrii, kterou od roku 2011 sužuje nepřehledný válečný konflikt, si diplomaté lámou hlavu roky. Vzájemného boje takřka všech proti všem se kromě vládních sil účastní nejrůznější opoziční skupiny od tzv. umírněných rebelů až po brutální džihádisty a také kurdské jednotky, a regionální i světové velmoci. Klíčovou pro přežití Bašára Asada a jeho vlády se ukázala být podpora Ruska a Íránu, které spolu s Tureckem po vlastní ose rozjely diplomatická jednání směřující k urovnání konfliktu v Sýrii – takzvané astanské rozhovory plynoucí především pod taktovkou Moskvy.

Na oficiální úrovni se diplomatická jednání vedou v Ženevě pod hlavičkou OSN, kde jsou ale kvůli rozporům mezi syrskou vládou a opozičními skupinami dlouhodobě zablokovaná. Důvod sporu je prostý – zatímco opozice počítá s budoucností Sýrie bez Asada, kterého přímo viní ze smrti tisíců civilistů, Asad to razantně odmítá a u moci se chce udržet.

Oproti tomu rozhovory v Astaně mezi Ruskem, Íránem a Tureckem, které na rozdíl od Moskvy a Teheránu podporuje syrskou opozici, jsou o poznání úspěšnější. „Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov trvá na tom, že astanská jednání jsou pouze pomocným nástrojem pro jednání pravidelně konaná pod záštitou OSN v Ženevě. Zatím to ale vypadá, že ženevská jednání nemají naději pohnout se kupředu a o poválečném uspořádání rozhodne astanský proces, tedy Rusko a Írán s asistencí Turecka. Nutno přiznat, že astanský proces dosáhl za krátkou dobu výraznějších a konkrétnějších výsledků než ženevský proces,“ řekl pro INFO.CZ arabista Petr Kubálek.

Jedním z úspěchů je podle Kubálka to, že se syrská vláda smířila s rolí Turecka jako jednoho z garantů astanských rozhovorů, přestože Turecko dále označuje za stát podporující teroristy. „Podobně syrská vláda přijala i přizvání některých islamistických – podle Damašku teroristických – skupin k jednáním v Astaně. O zásadním úspěchu ale budeme moci mluvit, až se začnou civilisté vracet do svých domovů. To se zatím ve větší míře dělo jen na územích ovládaných SDF, tedy Kurdy vedenými Silami demokratické Sýrie, které podporují Spojené státy,“ říká arabista.

Udrží se Asad v čele Sýrie?

Sýrie bude hlavním bodem programu také dnešního setkání prezidentů Ruska, Íránu a Turecka v ruském Soči, kde Vladimir Putin už v pondělí přijal syrského prezidenta Bašára Asada. Fotografie ze setkání, kde se oba státní shodli, že se „vojenská operace“ v Sýrii chýlí ke konci, obletěla svět. Na snímku se oba přátelsky objímají a Asad má k vděčnosti dobrý důvod – právě Moskva mu pomohla vojensky se vzchopit a dobýt vlastní ztracené území. Teď mu zřejmě dopomůže i k tomu, aby se u moci alespoň na nějakou dobu udržel.

Vladimir Putin a Bašar AsadVladimir Putin a Bašar Asadautor: Reuters

„Jelikož klíče k poválečné Sýrii drží Rusko a Írán, Bašár Asad bude nadále prezidentem. Slíbil, že o tom rozhodnou volby, nicméně syrské volby jsou asi tak svobodné jako ty v Československu před rokem 1989. Syrská nomenklatura je zamrzlá v jiné době a možná si ani neumí představit, co to jsou opravdu svobodné volby. Už vůbec si neumí představit volby, které by skončily vítězstvím jiného než oficiálního kandidáta,“ tvrdí Kubálek.

Ochotu Damašku přistoupit na konání parlamentních voleb potvrdil šéf ruské delegace Alexandr Lavrenťjev, který to oznámil koncem října, kdy proběhlo sedmé kolo astanských rozhovorů. Kromě toho Lavrenťjev ohlásil, že je syrský prezident Bašár Asad připraven účastnit se přípravy nové ústavy. K takovýmto ústupkům Asada vede především Moskva, která má se syrskou vládou sice velké plány, ale i plné ruce práce, jak se Kubálek domnívá.

„Mimochodem, Bašár Asad už dávno mohl syrské opozici i OSN vyrazit argumenty z ruky tím, že by odstoupil a předal moc někomu ze stranického vedení, případně by zinscenoval armádní převrat a uchýlil se třeba do Ruska. To, že není ochoten ani ke kosmetickým změnám v politickém životě, ukazuje, že není pouhou rusko-íránskou loutkou, ale že naopak i Rusové musejí mít hodně práce ho přesvědčit k ústupkům,“ říká arabista.

Velmoci v Sýrii usilují o rozdělení sfér vlivu

Rusko, Írán a Turecko syrskému režimu v mnoha ohledech pomáhají, respektive jeho budoucnost aktivně předurčují. Analytici ovšem po celou dobu upozorňují na to, že se tak neděje jen z dobré vůle, ale s jasným cílem: záměrem trojice států je rozporcovat Sýrii na sféry vlivu – první jasný náznak přišel už před měsíci při začátku rozhovorů v Astaně. Každá z regionálních mocností má v zemi nadále vlastní strategické zájmy, které si chce ohlídat.

„Co se týče nějakých zón vlivu, prim bude dále hrát Rusko. Írán se zřejmě bude snažit zajistit si strategický koridor od iráckých hranic ke Středozemnímu moři, kudy dokonce zvažuje i stavbu železnice z Íránu. Turecko nejspíše bude bojovat o hospodářský vliv. Bude se zajímat i o možnosti flexibilního vojenského vlivu v severní polovině Sýrie, zejména aby mohlo zakročit proti Kurdům – tam ale není jisté, zda a jak rozhodně tomu bude chtít zabránit Rusko,“ popisuje Kubálek.

Všechny tři velmoci jedou s vlastními požadavky do Soči. Jak informoval britský deník The Guardian, například Írán požaduje souhlas s tím, aby jeho jednotky v Sýrii – a nedaleko izraelských hranic – zůstaly. Proti tomu však brojí nejen Izrael, ale i Saúdská Arábie. Turecko zase požaduje oslabení Kurdů na severozápadě Sýrie, a to hlavně ve městě Tel Rifat. Jak totiž v neděli prohlásil turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu, 20 procent území Sýrie je nyní obsazeno Kurdy, což označil za „velmi nebezpečnou situaci“.

Přestože dnes Asad na pomoc velmocí hodně spoléhá, až dojde na poválečnou obnovu země, může se u nich podle Kubálka lehce spálit. „K lámání chleba dojde, jakmile syrská vláda začne hledat finanční zdroje pro poválečnou obnovu země a zjistí, že Rusko, Írán i Turecko mají omezené zdroje, respektive že jejich hospodářské angažmá nebude zadarmo. Pak bude do hry vtažena nejspíše Čína,“ tvrdí arabista.

Kromě schůzky v Soči se dnes schází také 30 opozičních skupin sdružených ve vyjednávací komisi (High Negotiations Committee – HNC), která bojuje proti další vládě Bašára Asada. Třídenní jednání, které je jakousi přípravou na další kolo rozhovorů pod záštitou OSN v Ženevě naplánovaných na 28. listopadu, dnes odstartují v hlavním městě Saúdské Arábie Rijádu. Zde se na vývoj syrského konfliktu kouká jinou optikou – tou protiasadovskou. Opoziční skupiny jsou od počátku proti paralelnímu vyjednávání na úrovni Ruska, Íránu a Turecka a důvěru vyjadřují pouze ženevskému procesu. Počátkem listopadu proto také odmítly pozvání Moskvy na již proběhlý kongres syrského národního dialogu v Soči.

Kurdové by mohli být základem míru v Sýrii

K jednacímu stolu chce Rusko pozvat také Kurdy, kteří se na dobývání území z rukou islamistů výraznou měrou podíleli. Proti tomu se však rázně staví Turecko, které Kurdy považuje za teroristy. Pokud by se nakonec podařilo Ankaru přesvědčit a Kurdové by se jednání o budoucnosti Sýrie mohli účastnit, znamenalo by to podle Kubálka zásadní průlom.

720p 360p
Co je Islám? Animace vysvětluje spor mezi sunnity a šíity

„Uvědomme si, že Spojené státy poskytovaly vojenskou podporu Kurdy vedeným Silám demokratické Sýrie (SDF), aniž by jim za to mohly či dokonce chtěly poskytnout jakékoli politické záruky v budoucím uspořádání Sýrie. Význam Sil demokratické Sýrie přitom není jen vojenský, ale i politický a společenský – je to jednoznačně nejprogresivnější složka syrské opozice,“ říká arabista a připomíná, že proti Kurdům se nestaví jen Turecko, ale i syrská vláda, která už počátkem letošního roku odmítla ruský návrh na budoucí kurdskou autonomii v Sýrii. 

„Jádro SDF tvoří přesvědčení sekularisté, kteří zdůrazňují dodržování lidských práv, zejména rovnoprávnost pohlaví, a odmítají etnický či náboženský šovinismus. Obávám se, že jiné opoziční skupiny dosud zvané k jednáním do Ženevy i Astany se jim ani zdaleka nemohou rovnat v pokrokovosti smýšlení. Někdo jako SDF by mohl tvořit základ pro stabilní a mírovou budoucnost Sýrie,“ uzavírá Kubálek.