Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Deset zemí, které budou mít letos blízko k válce, terorismu či nájezdu "zelených mužíčků"

Deset zemí, které budou mít letos blízko k válce, terorismu či nájezdu "zelených mužíčků"

Války a hybridní konflikty, verbální šermovaná s atomovým potenciálem, expanze teroristických organizací. Svět v roce 2017 opravdu nebyl bezpečným místem pro život. Jak se ale změní bezpečnostní situace v příštím roce a jaká budou hlavní epicentra nenávisti v roce 2018? 

1. Severní Korea

Poslední dva roky kapitolu konfliktů mezi KLDR a USA významně předznamenaly. Severokorejský vůdce Kim Čong-un v posledních loni vyšponoval testy balistických raket na dva měsíčně a rekordní je i jeho počet testů jaderných hlavic. 

Loni byla rétorika vůdců obou těchto zemí napjatá a pokud by šlo soudit podle výroků Donalda Trumpa na twitteru a Kim Čong-una skrze agenturu KCNA, tak válka už dávno začala. Jak to je s šancemi na reálný konflikt? Možnost, že mezi oběma zeměmi propukne nejaderná válka, je přibližně 20 procent, tvrdí Kelvin Tay, hlavní investiční manažer společnosti UBS Wealth Management. Vyhlídky na jadernou válku jsou přitom jen o něco menší.

2. Írán

Stejně lehce, jako Donald Trump vycouval ze závazků vyplývajících ze závěrů pařížské klimatické konference, chce vycouvat i z několika dalších dohod. Pokud by tak učinil z obchodní dohody NAFTA, vojenská rizika by byla marginální. Ovšem ukončení jaderné dohody Íránu, kterou Trump dlouhodobě kritizuje jako jednu z nejhorších smluv, jaké USA kdy uzavřely (ta druhá nejhorší je prý NAFTA), by také dost dobře mohlo znamenat válku. 

Pokud by byla tato dohoda zrušena, Írán by bezesporu svůj jaderný program okamžitě obnovil. Touha získat jadernou bombu, tvrdou měnu u jakéhokoliv vyjednávacího stolu, by bylo příliš neodolatelné. Tím pádem by v oblasti výrazně vzrostlo riziko konfliktu. Ať již s Izraelem, který je rozhodnutý nenechat Írán bombu získat, nebo se Saudskou Arábií, se kterou Peršané soutěží o hegemonii v blízkovýchodní oblasti. 

3. Okrajové země NATO

Tenze mezi Ruskem a pobaltskými státy jsou zjevné již od roku 2014, kdy Moskva anektovala ukrajinský Krym. Následné vojenské bojůvky Ruska a ruských nacionalistů na ukrajinském Donbase pak tuto nedůvěru ještě zvýraznily.

Největší obavy z ruské demonstrace obnovené imperiální síly mají pobaltské státy - Litva, Lotyšsko a Estonsko. Logicky - jsou u ruských hranic, patří - co se týče síly armády - mezi nejslabší článek řetězu a navíc to jsou státy s početnou ruskou menšinou.

I přesto je však přímý konvenční útok na pobaltské státy podle think tanku RAND spíše nepravděpodobný. "Podle naší analýzy je odstrašující síla NATO nyní dostatečná a ruský útok na člena NATO je nepravděpodobný. Na druhou stranu si myslíme, že Rusko se bude snažit najít jiné možnosti, jak signalizovat svou nespokojenost s posilováním tohoto bloku," tvrdí RAND.

4. Jihočínské moře

Spory a územní nároky v jihočínském moři se mohou lehce vymknout kontrole. Čína totiž pokračuje v agresivní výstavbě umělých ostrůvků a v "šikanování" cizích lodí, které si do oblasti jejích nároků dovolí zabloudit. Situace se může zintenzivnit především poté, co čínský prezident konsolidoval situaci na domácí politické scéně a na XIX. sjezdu komunistické strany získal velmi silný mandát k prosazování své expanzivní politiky. 

Jihočínské moře je oblast nejen bohatá na nerostné suroviny, ale je podstatná i jako ideální dopravní cesta pro obchodní lodě. Své nároky, které se často překrývají, vznáší na území kromě Číny i Indonésie, Vietnam, Malajsie či Filipíny.  

5. Sýrie

Přestože Islámský stát v Sýrii ztratil většinu svých držav a občanská válka se tam chýlí ke konci, stále existují významná bezpečnostní rizika. I proto, že otázka boje proti Islámskému státu byl pouze jeden díl skládačky syrského problému. Nyní se očekává, že tato teroristická skupina jen změní svou strategii a bude zemi dále terorizovat guerillovou válkou. Do toho nejspíše zasáhne i konkurenční Al-Káida, která bude chtít využít potenciálu územních zisků. 

Nelze ale zapomínat ani na prezidenta země Bašára Asada, který se zuby nehty drží moci. K tomu, aby nebyl odstaven, se nebojí použít jakýchkoliv prostředků. Proti vlastnímu obyvatelstvu používá pravidelně chemické zbraně, drží celé oblasti v obklíčení a nechává je brutálně vyhladovět. Na nabídky příměří se syrskou opozicí nereaguje, očekávat tak v brzké ukončení syrské občanské války by mohl snad jen ten největší optimista.

6. Afghánistán

Když se letos Donald Trump rozmýšlel, zda americkou přítomnost v Afghánistánu posílit, nebo zredukovat, rozhodl se pro první možnost. Nejen Američané jsou totiž stále více znepokojeni pořád silnější pozicí skupiny Táliban. Ta v posledních letech stála možná stranou pozornosti, která se upírala na hlavní teroristické organizace Islámský stát a Al-Káidu. Táliban nicméně nyní hrozí nepokoji a svržením afghánské vlády.

Rok 2018 bude pro afghánskou válku kritický. Nejen že Afghánistán čekají parlamentní volby, ale rovněž vstoupí v platnost i nová strategie Donalda Trumpa. Ten je zvyklý své věci prosazovat silou a věří v neporazitelnost americké armády, nicméně schází mu trpělivost, pokud něco nejde podle plánu. A válka v Afghánistánu podle skript USA rozhodně nejde a je jen otázka, kdy americký prezident učiní nějaké zkratovité rozhodnutí. 

7. Myanmar

Genocida. Takové označení použila OSN při popisu toho, co se nyní v Myanmaru (dříve Barmě) děje. Vládní vojska tam totiž perzekvují muslimskou menšinu Rohingů, jejichž podstatná část na konci roku 2017 musela před násilím utéct do sousedního Bangladéše. Ti, kterým se uniknout podařilo, hovoří o vypalování celých vesnic, vraždění, mučení a znásilňování. 

8. Izrael - Palestina

Pořádnou porci oleje do již tak rozpáleného ohně konfliktu přilil na konci roku 2017 americký prezident Donald Trump, když uznal město Jeruzalém za izraelskou metropoli a nařídil tam přesunout americkou ambasádu. Zdánlivě nepodstatný krok má ale dalekosáhlé důsledky. Na město si totiž činí kromě Izraele nárok i Palestina, jejíž sny, ambice a naděje se rázem ocitly ve velmi hluboké jámě. 

Kromě uraženectví a obnovené nenávisti Palestinců vůči Izraeli kontroverzní gesto amerického prezidenta zřejmě rovněž podkopadlo mírový plán, který Donald Trump pro blízký východ připravoval a který počítal s nějakým typem řešení dvou států. To je nyní nejspíš pasé. 

9. Zimbabwe

Král je mrtev, ať žije král. Dlouholetého diktátora Roberta Mugabeho tam v roce 2017 vystřídala po sametovém převratu jeho někdejší pravá ruka - Emmerson Mnangagwa. Ten vyhrál mocenský souboj o případné nástupnictví s Mugabeho manželkou Grace, která si na úřad rovněž brousila zuby. 

Že by se nicméně v africké zemi podmínky pro obyčejné lidi změnily k lepšímu je spíše nereálné. "Ve zkratce jde o to, že jeden tyran tam vystřídal jiného," shrnuje pro INFO.CZ situaci afrikanista Otakar Hulec. Střídání stráží v nejvyšším úřadu země se nicméně neobešlo bez nepokojů, které mohou pokračovat i v příštím roce. 

10. Libye

Jestli existuje synonymum pro roztříštěný stát, je to Libye. V této severoafrické zemi je tolik vlád, kolik je tam území. Není výjimkou, že části pobřeží si nárokují jednotlivé zločinecké či rodinné klany, které tam rovněž provozují pašování Afričanů do Evropy.

"Nyní je otázka, zda se podaří Libyi znovu sjednotit. Je jasné, že pokud ano, tak to bude stát spoustu práce a času. Myslím, že by bylo dobré, kdyby iniciativu v tomto ohledu neměla Itálie, ale převzala ji Francie, konkrétně prezident Macron, myslím, že francouzští diplomaté mají jednak dobře načtený sever Afriky, a druhak nikdy Libyi neokupovali," řekl v rozhovoru pro INFO.CZ evropský poslanec Tomáš Zdechovský. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek