Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Děti, které nikdo nechce. Svět tápe, co dělat s potomky zahraničních bojovníků IS, jsou jich tisíce

Děti, které nikdo nechce. Svět tápe, co dělat s potomky zahraničních bojovníků IS, jsou jich tisíce

Řádění Islámského státu v Sýrii a Iráku si vyžádalo tisíce lidských životů, po rozkladu této teroristické organizace se však začínají objevovat další oběti. Jsou jimi děti zabitých radikálů, které ve válce často přišly o otce. Kromě rodiče ale postrádají další důležitou věc – státní občanství. Jejich budoucnost proto visí na vlásku a mezinárodní organizace tlačí na to, aby se o děti takzvaných zahraničních bojovníků postaraly domovské země, odkud jejich otcové pocházejí. Děti by tak mohly získat občanství Francie, Británie a dalších zemí, odkud bojovníci v posledních čtyřech letech přijeli na Blízký východ. V mnohem horší pozici jsou však iráčtí potomci, od kterých všichni dávají ruce pryč.

„Nikdo se o ně nebude zajímat, ani se jich dotýkat,“ říká 25letý bojovník proti Islámskému státu Ahmed al Rakáví z centra syrského města Rakká. „Když tu byli, mysleli si, že jsou králové. Dokonce i ženy,“ dodává pro britský deník The Guardian. Padesát kilometrů od bývalé bašty islamistů se nachází tábor Ain Issa, kde jsou od ostatních uprchlíků izolovány ženy a děti zabitých radikálů Islámského státu. Jejich osud je mírně řečeno nahnutý – nikdo s nimi totiž nechce mít nic společného.

Velká část žen mrtvých islamistů přitom na Blízký východ přišla z nejrůznějších koutů světa – z Evropy, severní Afriky ale i ze zemí, jako je Indonésie. Ženy se na internetu nechaly zlákat sliby radikálů a odjely za nimi do Sýrie a Iráku, po rozkladu islámského státu je ale jejich budoucnost nejistá.

Pozornost se však upíná především na děti takzvaných zahraničních bojovníků, kteří přijeli na Blízký východ bojovat za Islámský stát a ve válce přišli o život. Dětem narozeným v chalífátu však vydal rodné listy Islámský stát, který zde dřív držel kontrolu. Takové dokumenty ale nejsou oficiálně uznatelné, děti tak nemají žádné občanství. Kde budou žít a chodit do školy, tak nikdo neví.

Počet dětí narozených zahraničním bojovníkům přitom není vůbec málo – podle některých odhadů se jejich pohybuje kolem 5000. Mezinárodní organizace i místní úřady proto řeší, co s nimi. Některé rodiny se snaží prosadit, aby se dětí ujaly země, odkud jejich otcové pocházejí. Dotčené státy takovou možnost nevylučují, od matek ale dávají ruce pryč.

„Ženy, které se rozhodly opustit Spojené království a odešly tam, musí nést odpovědnost za to, co udělaly. Domů se nevrátí,“ říká podle Guardianu britský úředník s tím, že děti si soucit zaslouží. Podobný postoj ujímá i Francie.

„Děti, které jsou v místní péči, mohou v závislosti na rozhodnutí rodičů s nimi buď zůstat, nebo být repatriováni do Francie, kde se o ně postarají sociální služby. Obvykle jsou velmi malé, mohou ale být radikalizovány a musí být pod dozorem,“ řekl minulý pátek v rádiu francouzský ministr obrany Florence Parly.  

Aby se země, odkud otcové dětí narozených v chalífátu pocházejí, o potomky postaraly, poslední tři měsíce doporučuje také Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „UNHCR je velmi znepokojený osudem dětí a riziky, kterým kvůli absenci státního občanství čelí,“ říká mluvčí úřadu pro Blízký východ a severní Afriku Rula Amin, podle kterého mají být děti chalífátu zaregistrovány právě v zemích, odkud pochází jejich otcové. Zde také mají získat občanství.

„Je nezbytné umožnit těmto nevinným mladým obětem války, které už tak zažily a viděly tolik utrpení, aby se v zemi usídlily spolu se svými rodinami, naplnily svůj potenciál a měly naději na mírovou a konstruktivní budoucnost,“ říká také mluvčí UNHCR.

Dětem se snaží pomoct i některé irácké úřady. „Nedávno jsem poslala 13 dětí bojovníků IS do sirotčince,“ říká ředitelka Úřadu žen a dětí v provincii Ninvie Sukajna Mohamad Jounesová. „Několik sirotků se mi podařilo dostat do školy, přestože neměly občanství ani žádné identifikační dokumenty. Některé z nich ale neměly na nohou ani boty … Tyhle děti IS jsou oběti,“ říká ředitelka, která upozorňuje na to, že irácké děti na tom budou mnohem hůř, než ty s rodiči ze zahraničí.

„Nedávno si čtyři děti vyzvedl představitel Čečenska. Ruská delegace si také odvezla malou ruskou holčičku. Místní to mají mnohem těžší, kdo si je vezme? Nikdo. … Nikdo nechce a já nemůžu koukat na to, jak se vrací svých domovských měst, nejsou tam vítané. Ale je to chyba dítěte?,“ ptá se Jounesová s tím, že pokud se těchto dětí nikdo neujme, vyroste z nich něco horšího, než byl Islámský stát.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek