Konec časového limitu pro výkon funkce čínského prezidenta schválený o víkendu čínským parlamentem je tou nejviditelnější ale zdaleka ne nejdůležitější změnou v současné Číně. Jde jen o součást kroků, které obracejí čínskou politiku posledních desetiletí. Napříště už žádná kontrola moci komunistické stany či Si Ťin-pchinga, žádné pokusy o demokracii a vládu práva. Část odborníků v tom vidí návrat k dobám krvavého diktátora Mao Ce-tunga.
Si Ťin-pching bude moci vládnout na základě víkendové změny ústavy provedené čínským parlamentem jak dlouho bude chtít. Všečínské shromáždění lidových zástupců zrušilo omezení, podle kterého prezident mohl vykonávat svůj mandát jen dvakrát pět let a Si tak nebude muset v roce 2023 odstoupit ze své funkce. Bude zřejmě vládnout až do své smrti. „Nevládne snad japonský císař doživotně? Nevládne anglická královna doživotně? Tak proč by doživotně nemohl vládnout náš prezident?,“ řekl deníku The Wall Street Journal poslanec čínského parlamentu Čchen Ťin-š' a vyjádřil tak mínění mnoha svých kolegů i obyčených Číňanů.
Na rozdíl od japonského císaře či anglické královny ale nemá Si Ťin-pching pouhé ceremoniální pravomoce, ale je reálným vládcem Číny. Nejmocnějším od smrti zakladatele komunistické Číny Mao Ce-tunga v roce 1976. Si není jen prezidentem, ale je také generálním tajemníkem vládnoucí čínské komunistické strany a šéfem mocné vojenské komise strany ovládající armádu. Ve všech těchto funkcích chce zůstat co nejdéle. Navíc „ideje“ Si Ťin-pchinga se stanou součástí ústavy a v médiích je oslavován jako „velký vůdce“ či „velký kormidelní.“ Je to obrat v čínské politice a zároveň to vyvrací naděje Západu, že když Čína zbohatne, tamní střední třída automaticky donutí místní vládce k rozšíření demokratických práv.
