Džungle ztichla, problémy zůstaly. Francouzské Calais měsíc po zboření

Džungle ztichla, problémy zůstaly. Francouzské Calais měsíc po zboření
 

Třeskutý vítr. Bahno. A v něm kartáčky na zuby, boty i plastové lahve. Podle svědků poslední známky toho, že v nehostinném podnebí severní Francie byl ještě před měsícem uprchlický tábor, který obývaly tisíce lidí. Jak vypadá teď, popisuje naše zpravodajka z Francie Magdaléna Rejžková.

Většina z nich byla na začátku listopadu převezena do středisek po celé Francii. Nebo se rozutekla neznámo kam. Neziskové organizace upozorňují, že osud běženců, zejména dětí, zůstává i po likvidaci tábora nejistý. A varují, že se mnoho z nich plánuje do Calais vrátit a nevzdat se britského snu. 

,,Calais nikdy neskončí, spousta lidí chce za každou cenu do Británie, mají tam příbuzné, navíc mluví anglicky, takže si myslí, že si rychle vyřídí azyl a snadno seženou práci, k hranicím budou směřovat pořád. Už teď je v okolí spousta menších táborů, které se můžou znovu začít naplňovat,“ říká Maročanka Fatima Zahra Bernissiová, která v džungli strávila šest měsíců jako dobrovolnice pro francouzskou asociaci Legal Shelter.

„Calais nikdy neskončí, spousta lidí chce za každou cenu do Británie, mají tam příbuzné."
Fatima Zahra Bernissiová

Podle neziskových organizací působících na místě se do menších táborů přesunuly stovky lidí. Další zhruba dvě stovky bloudí po likvidaci tábora po okolí. K nim se během listopadu začaly přidávat desítky dalších z celé Francie. Asociace L´Auberge des Migrants už proto podle deníku Le Monde preventivně nakoupila 700 stanů pro případ nouze.

Poloviční penze 

Vyklízení tábora začalo koncem října. Na místo přijížděly autobusy a podle barevných náramků rozvážely migranty do některých ze 450 zařízení CAO (Centre d´accueil et d ´orientation) po celé Francii, které vláda zřídila loni kvůli nedostatečným ubytovacím kapacitám. ,,Už od jara občas přijel autobus, kam lidi nastoupili, někdo jim v rychlosti v angličtině něco řekl a bylo to. Šířila se spousta dezinformací, na konci bylo ještě dost lidí, co ani nevěděli, že tábor končí a co pro ně znamená převoz do uprchlického zařízení,“ vzpomíná Zahra. O centra se starají místní asociace pověřené státem, úroveň se proto velmi liší. Běženci mají právo na ubytování a stravu. K ,,plné penzi“ ale podle Legal Shelter často schází lepší informovanost. Migranti sice mají kde přespat, ale s žádostí o azyl si nevědí rady stejně jako dřív a ocitají se znovu ve zmatku.

Britská nezisková organizace Safe Passage UK navíc přišla s vážným obviněním, že některé děti převezené do středisek pro nezletilé nelegálně pracují na ovocných farmách nebo spí v pokojích s dospělými. Britští aktivisté vycházeli z telefonických rozhovorů s třicítkou dětí, které jim prý tvrdily, že žijí v podmínkách horších než v Calais. A že se bojí protestovat, protože by to mohlo zhoršit jejich šance na získání azylu.  ,,Podle mých informací v některých centrech nechali nezletilé pracovat pod záminkou, že jde o stáž před tím, než jim seženou místo ve škole,“ dodává Zahra.

Regionální francouzská média naopak přicházejí spíše s příběhy se šťastným koncem o tom, jak zařízení fungují, jak dobrovolníci učí běžence francouzsky a jak jsou místní překvapení, že ,,migranti nedělají hluk.“

Tužky a telefon, které leží před opuštěnou školou v Calais.Tužky a telefon, které leží před opuštěnou školou v Calais.autor: Reuters

Co bude s dětmi?

Opuštěné děti – největší neúspěch celé akce. Na tom se shodují představitelé neziskových organizací od Lékařů bez hranic po Unicef. V táboře jich podle odhadů bylo až 1500. Jejich osud podle Zahry Bernissi komplikuje především neschopnost dohody mezi Francií a Velkou Británií. ,,S Legal Shelter jsme se od ledna starali o děti, které měly příbuzné v Anglii. Snažili jsme je kontaktovat všemi cestami, přes Facebook, What s up, jakkoliv, jen aby nám poslali potvrzení, že se o dítě můžou postarat. S ostatními organizacemi jsme taky apelovali na vládu, že v džungli jsou děti, úřady to totiž dlouhou dobu popíraly. Legal Shelter se podařilo dostat do Británie za příbuznými asi dvacet dětí, dalších tři sta přijal ostrov během října. Ostatní byly převezeny do zmíněných zařízení, kde by měly zůstat, dokud se nevyřídí jejich žádost.  

Velká Británie mezitím v listopadu ustoupila z původních velkorysých slibů a zpřísnila podmínky pro přijetí. Hranice 12 let nebo hrozba sexuálního zneužívání. Starší děti, do 15 let, jen pokud jsou ze Sýrie, nebo Súdánu. Ty ještě starší zas pouze v případě, že doprovázejí mladšího sourozence, který odpovídá kritériím. Obě vlády si teď problematiku přehazují přes La Manche jako horký brambor a obviňují se, že ta druhá nic nedělá a brzdí co nejrychlejší vyřízení dokumentů.

Podivné prázdno

Pocity místních se po vyklizení tábora různí. Úleva. Nostalgie. Nebo prostě jen prázdno. I když jen zdánlivé. Provoz na silnicích se vrací do normálu a řidiči si znovu hledají cestu k přístavu. Jeho ředitel Jean-Marc Puissesseau prohlásil, že doprava od začátku listopadu narostla o 10 %, noční provoz pak o čtvrtinu. ,,Minulý čtvrtek tudy projelo 3900 kamionů, což je rekord za poslední rok.“ Počet zadržených běženců v přístavní zóně podle něj v listopadu klesl o 87 %. Oblast i dál hlídají policisté a v kontrolách kamionů pokračují. Místo dřívějších každodenních stovek pokusů o překročení hranic dnes řeší kolem 200 případů týdně. 

Návrat k dřívějším pořádkům vítají i dlouhodobí odpůrci tábora, kteří měsíce sepisovali petice a podávali trestní oznámení. Částečně se ulevilo i obchodníkům. Předseda jejich sdružení Frédéric Van Gansbeke řekl francouzskému deníku La Croix: ,,Samozřejmě se nám ulevilo, ale bojíme se, že až přijde jaro, migrační vlna zase poroste. Uvědomujeme si také, že angličtí zákazníci se k nám jen tak nevrátí a že pověst města je zničená.“

Mladí migranti čekají na autobus, který je rozveze do azylových center po Francii.Mladí migranti čekají na autobus, který je rozveze do azylových center po Francii.autor: Reuters

Nostalgicky naopak vzpomínají lidé, co se sami snažili obyvatelům džungle pomoct. Třeba dobrovolníci z organizace La Vie Active: ,,Mimo jiné to byla jedinečná lidská zkušenost. Během měsíců v otřesných podmínkách si vytvoříte silná pouta, s mnoha lidmi jsme v kontaktu i na dálku a snažíme se jim pomoct. Stěžují si, že v centrech jim podobná solidarita chybí.“

La Vie Active měla na starosti přijímací centra přímo v džungli. Jejich činnost skončila spolu s vyklizením, což byla podle zástupců asociace velká chyba. Po vládě teď žádají, aby umožnila vytvořit z těchto provizorních center stálá, která se budou starat o nově příchozí žadatele, než nadvládu v oblasti převezmou pašeráci, jak už se částečně děje.

V Calais už podobný tábor nikdy nevznikne – silná slova prezidenta Hollanda krátce po vyklizení zní sice stále hezky, realita ale zatím vypadá o poznání složitěji. A bude beze sporu zajímavé sledovat, jak k ní přistoupí kandidáti na příští hlavu státu.