Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Erdoganův mrak nad Berlínem. Jak přirovnávání Merkelové k Hitlerovi ovlivňuje německé Turky?

Už léta žijí v Německu, přesto na ně stále na dálku, zato bez okolků, apeluje prezident jejich rodné země. Milionu a čtvrt Turků, kteří mají v novém domově volební právo, Recep Tayyip Erdogan jasně vzkazuje: Nevolte nepřátele Turecka. Bojkotujte Angelu Merkelovou, Martina Schulze i Zelené. Padají jeho slova na úrodnou půdu? Jaký vliv má nejviditelnější menšina v Německu na vznik nové vlády? A kde jsou turečtí Němci doma? 

„Domov? Já vlastně nevím, kde je domov, mám jich asi několik, nedokážu se úplně zaškatulkovat,“ říká mi ve své prostorné světlé kuchyni 35letá Özlen. „Část mě je už hodně německá, ta druhá je ale pořád dost turecká, zvlášť když dojde na temperament,“ směje se. „V Německu jsem se ale naučila být dochvilná a také říkat ne. Třeba když nemám náladu vidět příbuzné, tak je prostě nenechám jen tak vpadnout do mého bytu, jako se to normálně děje. Prostě musí zavolat,“ rozčiluje se a já začínám chápat, co myslela tím temperamentem. Říká, že je takovou kombinací nejtypičtějších vlastností obou národů a podává mi čerstvě uvařenou tureckou kávu, „Tu jsem ale znovu objevila až tady, tak snad nebude úplně příšerná.“ „Není,“ odpovídám a jako člověk závislý na kofeinu to nemyslím jen ze slušnosti.

Özlen se narodila v Dusseldorfu rodičům, kteří do Německa přišli s celým svým širokým příbuzenstvem. Strávila tu rané dětství, vyrůstala napůl v komunitě ze své bývalé vesnice, z části mezi Němci. Když byla na základní škole, rozhodli se její otec a matka do rodné země vrátit. Özlen chodila v Turecku na střední, poté i na vysokou školu. Před deseti lety se ale sama rozhodla vrátit, přestože její otec léta neobnovoval její dokumenty a o německé občanství přišla. Chtěla prý zažít víc a vidět svět. Získala studijní stipendium, přihlásila se na univerzitu a poslední dva roky je oficiálně znovu německou občankou bydlící v berlínské čtvrti Kreuzberg.

„O politiku se příliš nezajímám,“ říká mi, ale vzápětí to vlastně tak trochu popírá. Přiznává, že kvůli tomu, aby mohla hlasovat v tureckých volbách v roce 2015, odložila žádost o německé občanství. Dvoje mít zatím nemůže. „Musela jsem jít volit. Nešlo se dívat na to, co tam Erdogan dělá,“ říká a znovu se začíná trochu rozčilovat. Erdoganova strana AKP tehdy volby jasně vyhrála, proti demonstrantům na náměstích navíc použila slzný plyn. „To byl moment, kdy jsem to vzdala. Volila jsem, demonstrovala jsem, snažila se s lidmi mluvit. Z toho, co jsem ale viděla v televizi, jsem pak nespala. Já jeho hlas už ani nemůžu slyšet.“

720p 360p
Angela Merkelová

Erdoganovým výpadům proti Angele Merkelové, ve kterých její politiku přirovnává k nacistickým praktikám, se směje. Přibylo jich hlavně po nezdařeném tureckém armádním puči v roce 2016, kdy Německo odmítlo vydat lidi, kteří za převratem podle Erdogana stáli. Nepomohlo ani to, když německá vláda uznala arménskou genocidu a tvrdě kritizovala rozšíření Erdoganových pravomocí po dubnovém referendu. „On je ten poslední, kdo může někomu jinému říkat, že je rasista nebo nacista,“ říká Özlen s tím, že neví o nikom mezi svými známými, kdo by Erdoganovu výzvu k bojkotu CDU/CSU, SPD a Zelených bral vážně.

Čísla ale mluví jinak. Erdogan ví, jak své poselství k Turkům v Německu dostat. 63 procent z těch, kteří šli k dubnovému referendu, rozšíření jeho pravomocí podpořilo. Zhruba dvě třetiny Turků tu mluví výhradně, nebo převážně turecky, řada se jich místní jazyk vůbec nenaučila, konzumují jen média z domova, tedy ta přes která k nim Erdogan promlouvá. Jeho slova proto můžou mít dopad i na německé povolební vyjednávání. Můžou uškodit hlavně SPD, ke které většina německých Turků v posledních letech inklinovala. Schulz a jeho tým si to uvědomují.

Zhruba deset minut jízdy od Özlenina bytu se rozkládá takové malé Turecko. V okolí stanice Kotbusser Tor se to jen množí kebaby, obchody s tureckými nápisy, čajovnami a samozřejmě Turky. Billboardy pravicových stran byste tu den před volbami hledali marně, na místní tu cílí levice, SPD je v silné převaze.

720p 360p
Martin Schulz

Před jednou z kaváren stojí asi desetiletý chlapec tureckého původu se svým otcem. Kolemjdoucím rozdává červené růže a letáky SPD s tváří německo-turecké političky Cansel Kiziltepové. „Volte ji, ona bude mluvit za nás,“ říká postaršímu páru, který kolem něj prochází. „SPD? Schulze? Nikdy,“ odpovídá mu muž a leták vrací. Když se ho ptám, komu dá hlas, odpovídá podobně stručně a taky tak, jak by si Erdogan přál. „Schulze ani Merkelovou ne.“

Kolik Turků se Erdoganem ovlivnit nechá, se teprve uvidí. Özlen skálopevně říká, že ona mezi ně nepatří. Merkelovou ani Schulze ale také volit nebude. Vadí jí, že CDU/CSU dostatečně nepracuje na integraci cizinců a navzdory přijímání uprchlíků má podle ní k nerodilým Němcům řadu předsudků. SPD vyčítá, že nedodržela slovo ohledně zavedení dvojího občanství, umožnila ho jen částečně a na ni se uvolnění pravidla nevztahuje. AfD pro ni vzhledem k postoji k migraci nepřipadá v úvahu, zbývá jí proto levicová Die Linke a Zelení, mezi kterými se do poslední chvíle rozhodovala.

„To jsou ty strany, které bojují za rovnoprávnost a dvousměrnou integraci, kdy část práci nechávají na nově příchozích a část na státu, na školách,“ vysvětluje, co je pro ni ve volebních programech důležité. „A hlavně nevyvěšují billboardy se slogany – Děláme si své vlastní Němce! nebo Burkini? Ne, děkujeme, my radši bikiny – upřímně, já mám taky ráda bikiny a vlastně jen ten spodek, tak o čem se tady bavíme.,“ naráží na kampaň AfD.

Růst Alternativy pro Německo ji děsí. Bojí se, že se s příchodem krajně pravicové partaje do parlamentu hodně věcí změní, a to hlavně pro lidi, kteří německé občanství získali podobně jako ona. „My jsme si také nemysleli, že bude zvolen Erdogan a islamisté, a došlo k tomu. Teď se jich nemůžeme zbavit. To může být podobné.“

Erdogan je pro Özlen důvod, proč se do Německa vracet nechce, přestože to kdysi měla v plánu. „Ne za těchto politických podmínek. Vždycky jsem si myslela, že tam půjdu, až budu mít děti, protože chci, aby znaly jejich rodnou zemi. Ale má rodná země už není mou zemí. Ta část mého života pro mě teď skončila.“

Vše o volbách v Německu čtěte zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek