Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Estonský expremiér pro INFO.CZ: Češi nechápou, proč přijímat uprchlíky, nikdo jim to nevysvětlil

Estonský expremiér pro INFO.CZ: Češi nechápou, proč přijímat uprchlíky, nikdo jim to nevysvětlil

Estonci si Evropské unie váží a uvědomují si spíše její benefity, než nevýhody. Nic však není zadarmo. Tamním politikům trvalo roky, než lidem vysvětlili, proč je dobré, aby jejich země byla členem EU. Podobně tomu bylo s migrací a povinnými kvótami. „V Estonsku se to zlepšilo, jakmile se lidé začali o Sýrii a severní Afriku více zajímat. Je tu více informací, média o tom píšou a lidé to více chápou,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ bývalý estonský premiér Taavi Rõivas. Češi by se tím podle něj měli inspirovat. Proč je popularita EU v Estonsku vyšší? Co Estonce naopak trápí a co by změnili? I o tom se v rozhovoru, který vznikl při příležitosti konání Prague European Summit, mluvilo.

Evropská komise zahájila minulý týden vůči České republice a dalším zemím ve střední Evropě řízení kvůli tomu, že nespolupracují při přebírání uprchlíků. Byl to správný tah?

Z mé pozice je složité vítat, nebo kritizovat podobné rozhodnutí. Jedno ale vím jistě, musíme na tom spolupracovat. Vím, že to není jednoduché. Je to téma, které rozděluje, a to nejen státy, ale i veřejnost v nich. Nemůžu žádné zemi radit, a to i přesto, že i my jsme měli s trvalým mechanismem přerozdělování uprchlíků zpočátku velký problém. Vadilo nám, že nebral v úvahu velikost zemí. Nyní je to mnohem spravedlivější.

Estonce tedy „kvóty“ nerozdělují?

Ne. Bylo to ožehavé téma před rokem, protože lidé toho tehdy o Syřanech a Severoafričanech příliš nevěděli. V Estonsku žije hodně migrantů, jsou ale z Ukrajiny. Nikdo proti nim nic nemá, protože všichni moc dobře vědí, co se děje na Ukrajině. A o tom to celé je. V Estonsku se to zlepšilo, jakmile se lidé začali o Sýrii a severní Afriku více zajímat. Je tu více informací, média o tom píšou a lidé to více chápou.

Myslíte si, že to je tedy hlavně o tom, že se lidem v zemích, jako je Česká republika, problém nedostatečně vysvětlil?

Je velmi těžké lidem vysvětlit, proč je něco takového nezbytného. Jsem ale přesvědčen, že pokud budeme všichni táhnout za jeden provaz, tak bude mezi námi také solidarita. Týká se to hlavně bezpečnosti a otevřených hranic. Vůbec to nejhorší, k čemu může současná uprchlická krize vést, je zavření hranic uvnitř EU. Vyrůstal jsem v Estonsku v době sovětské okupace a nemohli jsme nikam cestovat. Ani do Finska, které je od nás co by kamenem dohodil. Nikdy bych nechtěl, aby se to vrátilo. Volný pohyb osob je neuvěřitelný výdobytek, který máme díky EU. Opravdu by mne mrzelo, kdybychom o to přišli.

Kdo je Taavi Roivas?
Taavi Roivas je estonský politik, který od dubna 2014 stojí v čele liberální Estonské reformní strany. Mezi lety 2014–2016 byl předsedou vlády Estonska. V období 2012–2014 zastával úřad ministra sociálních věcí jako nejmladší člen kabinetu premiéra Andruse Ansipa. Roivas absolvoval Univerzitu v Tartu. Hovoří několika jazyky, kromě rodné estonštiny také anglicky, finsky a rusky.

Popularita EU není v České republice tak vysoká jako v případě Estonska. V čem je to v Estonsku jiné?

Na EU lze nahlížet dvěma pohledy. Budu mluvit za svou zemi. Jednak tu jsou nezpochybnitelná fakta, která nelze popřít. Bez EU by tu byly hranice, nižší ekonomický růst v zemích, jako je Česko nebo Estonsko, bariéry pro volný obchod nebo třeba méně příležitostí pro práci nebo studium v zahraničí. Druhý pohled pak lidem přináší politická reprezentace dané země. Je to logicky mnohem subjektivnější, protože záleží na tom, jak se to podá.

Jak to proběhlo v Estonsku?

Naše zkušenost je ještě z období, kdy jsme se teprve připravovali na vstup do EU. Už tehdy jsme lidem vysvětlovali, proč se zavádí to a tamto a jaké jsou k tomu důvody. Lidé tomu začali více rozumět a popularita EU vzrostla. Víte, ono je mnohem snazší to všechno svést na Brusel a říct, že se nějaká legislativa zavádí jen proto, že to po nás chce Brusel. Ono to tak hlavně není. Musíme tomu čelit a vysvětlovat, že „Brusel“ je 28 členských zemí, které vystupují jako jedna rodina.

A Estonci tomu rozumí?

Věřím, že ano. Máme s čím srovnávat. Pamatujeme si živě na doby, kdy náš hlas byl naprosto umlčen. Za sovětské okupace nás nikdo neposlouchal a byla to Moskva, kdo nám něco přikazoval a vůbec nepřemýšlel o tom, co by to pro Estonce mohlo znamenat. To se přece nedá s Bruselem srovnávat. EU je demokratická, a pokud chcete něco ovlivnit, tak máte mnoho příležitostí a nástrojů, jak to udělat.

Společně se nám toho povedlo opravdu hodně, ale pořád toho ještě zbývá hodně udělat. A není to zadarmo. Musí se podílet všichni a musí také přispívat. Není možné, aby tu byly země, které budou pasivní a které se budou snažit obcházet pravidla. Ta pravidla přece tvoříme my všichni. Vy, Češi, to přece také musíte vědět, vždyť jste v minulosti předsedali Radě EU.

Můžu uvést příklad, jak jsme v Estonsku vysvětlovali EU. Je jím fiskální krize. Úmysl pomoct Řecku byl tou dobou v Estonsku extrémně nepopulární. Navíc Řekové neměli dobrou pověst a těžko se lidem něco vysvětluje, když vám opáčí argumentem, že Řeci, byť bylo jejich HDP na hlavu tou dobou podobné jako v Estonsku, pobírají dvojnásobné důchody. Pomohli jsme si ale historií. Vysvětlili jsme lidem, že pokud jedna země v EU padne, tak to bude mít neodmyslitelný dopad na estonskou ekonomiku. Veřejnost si to uvědomila. Pochopila, že podat někomu pomocnou ruku je vlastně také benefitem.

Jak jste tedy konkrétně vysvětlili přesídlování uprchlíků?

Že je to součást komplexního řešení. Kromě toho, že musíme něco udělat s lidmi, kteří již dorazili do Evropy, a že je nelogické si myslet, že to všechno zvládnou země jako Německo nebo Švédsko, musíme být zároveň aktivní na trasách do Evropy a přispívat tam. Jak už jsem říkal, lidé mají dnes mnohem více informací o syrském konfliktu, nebo o tom, co se děje na severu Afriky. Do médií se dostaly konkrétní příběhy lidí, kteří přišli do Evropy.

Estonsko převzalo lidi zatím jen z Řecka, ale ne z Itálie. Proč?

Je to technická záležitost, s politikou to nemá nic společného. Než tito lidé přijdou do Estonska, tak musí proběhnout jejich přísná kontrola. To se děje například v hotspotech v Řecku, kde to funguje. Máme tak jistotu, kdo k nám přichází a že má skutečně nárok na status uprchlíka. S Itálii jsme na tom začali pracovat později, a proto tu je zpoždění.

Pokud by Estonci měli popsat, co pro ně znamená EU v pěti slovech, jaká slova by zvolili?

To je zajímavá otázka. Co by tak asi odpověděl Estonec, na kterého byste narazila na ulici? Jako první by určitě odpověděl, že EU pro něj znamená více příležitostí a už žádnou železnou oponu a umělé bariéry mezi zeměmi. Já jsem jako dítě, které se narodilo za sovětské okupace, nic nemohl. Nemohl jsem studovat ani cestovat. Pro generaci moji dcery se to dramaticky změnilo. To je strašně pozitivní.

Zadruhé je to určitě společná měna. V minulosti jsme o tom vedli dlouhou diskusi, ale nyní jsme s eurem velmi spokojení. Přechod na novou měnu nebyl nijak dramatický.

Jako třetí bod musím zmínit hospodářskou konvergenci. Když jsme před 26 lety obnovili svou nezávislost, naše ekonomika na tom nebyla dobře. Dneska jsme na tom mnohem líp. Více než 70 % našeho exportu jde do zemí EU. Každý den můžeme pozorovat, jak se nám zvedá životní úroveň a přibližuje se evropskému standardu.

Ještě máte dvě slova, jak popsat význam EU…

Nesmím zapomenout uvést evropské strukturální fondy, které jsou v Estonsku vidět na každém rohu. Po letech sovětské okupace, kdy byla naše země podinvestovaná, tyto prostředky pomohly, abychom se zase postavili na vlastní nohy a začali dohánět vyspělejší země EU.

Na konec jsem si schoval jednu méně příjemnou věc. Je to něco, co se s EU často spojuje a v Estonsku je tomu také tak. Je to byrokracie. My, Estonci, opravdu nechápeme, proč se v Bruselu více nevyužívá elektronická identifikace a elektronický podpis. Jsme zvyklí používat různé aplikace pro rezervaci hotelů, jízdu taxíkem nebo pro nákup dárku, ale elektronizovat státní správu se v Evropě pořád nevede. Lidé pořád musí vyplňovat formuláře a složitě je odnášet na úřady. Opravdu tomu nerozumíme a doufáme, že se nám podaří Evropu inspirovat.

S tím souvisí skvělá věc, jako je zrušení roamingu, které platí od letoška. Vzpomínám si, že když jsem byl před několika lety v Praze, tak jsem platil nemalé peníze za volání do zahraničí. Dnes už to tak není. Můžu to naprosto svobodně pracovat, používat telefon a nemusím si v restauraci říkat o přístupové údaje k wifi. Tohle změní lidskou mentalitu. Je to sice malá oblast, v níž došlo k tak pozitivnímu kroku, ale pro mě je to strašně důležité. Cítím se tu jako doma. Tohle je má představa o EU.

V čem se změní mentalita lidí, o které mluvíte?

V EU neplatí roaming, ale pokud vyjedete za její hranice, tak platit za volání budete. Připomene to lidem, že patří do EU, že ona je jejím domovem. Dalším krokem bude odstranění geoblockingu. To povede k tomu, že když pojedete z Česka třeba do Estonska nebo Španělska se svým ipadem nebo tabletem, tak si budete moct pustit svůj oblíbený seriál, který jste si doma předplatili.

Mluvíte o Evropě, mezi níž neexistují hranice ani další bariéry. Ale pořád tu jsou ochranářské tendence některých států…

Vidím to jaké problém. Každé vystavění zdí, které budou bránit volnému pohybu, je špatně. Ideální Evropa by byla, kdybychom vůbec nemuseli vést podobné diskuse o českých nebo estonských pracovnících ve Francii. Stejně tak by bylo ideální, pokud bychom nemuseli vůbec debatovat o tom, zda si budeme navzájem pomáhat. Měli bychom být otevřenější, a to nejen v těchto konkrétních případech, kde hraje roli národní zájem a o kterých mluvíme.

Řekl jste to někdy jako bývalý premiér na Evropské radě?

Ano, mnohokrát. Řekl jsem jim, že EU není o tom urvat si pro sebe ten největší a nejlepší kus koláče, ale o to, abychom ten koláč měli větší a chutnější pro všechny. Je jasné, že každá země má svůj přístup k věci, svůj národní zájem, chcete-li, to nás koneckonců dělá silnějšími. Měli bychom ale naprosto všichni uvažovat v širších rozměrech a ve větším kontextu a ne myslet pouze jako, Estonci, Češi nebo Němci. Měli bychom začít uvažovat jako Evropané. Možná to tak bude mít automaticky nastavené generace, která se už v EU narodila. U nás je to těžší. Doufám ale, že přesně tímto směrem to nakonec bude všechno postupovat.

Pokud se ještě vrátím k pěti bodům, kterými by Estonci popsali EU, všiml jste si, že jste uvedl čtyři pozitivní věci a pouze jednu negativní? To by se v ČR nestalo.

Myslím, že to takto odpovídá. V Estonsku EU podporuje kolem 80 % lidí. I tak by ale bylo naivní si myslet, že EU je pouze o pozitivních pocitech, proto jsem vypíchnul i jeden negativní bod, tedy byrokracii.

V čem se může EU zlepšit?

Jednoznačně v digitalizaci, což už jsem trochu naťuknul, v odstranění zmiňované byrokracie a také v prodlevách. Všechno strašně dlouho trvá.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek