Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Evropský azylový paradox. Syrští uprchlíci si musí kupovat doklady od Asada

Evropský azylový paradox. Syrští uprchlíci si musí kupovat doklady od Asada

Pro syrské uprchlíky, kteří mají štěstí a podaří se jim v Evropě získat azyl, často martyrium nekončí. V souladu se zákony o scelení rodin se snaží dostat na evropský kontinent i své příbuzné. Naráží však na požadavky evropských úřadů, které jsou pro ně jen obtížně splnitelné.  

Mohamed Chaláf se loni zařadil k tisícům syrských uprchlíků, kteří se vydali do Evropy ve snaze získat v některé zemi azyl a následně – na základě evropského práva – přivést zbytek své rodiny, kterou zanechal ve městě Rakka, baště Islámského státu. Mohamedovi se nakonec povedlo dostat azyl v Lucembursku a už se těšil, že bude mít brzy rodinu u sebe. Když však přišel s žádostí za lucemburskými úředníky, zjistil, že to tak jednoduché nebude.

Aby mohla za svým manželem, musela Mohamedova žena Gurfran úředníkům doložit, že má platný pas i to, že nemá žádný zápis v trestním rejstříku. Osvědčení však mohla získat pouze na některém z úřadů režimu syrského prezidenta Bašára Asada. „Potřebovali papír od režimu, který je jednou ze stran v problematické situaci, z níž jsme prchali,“ uvedl Mohamed pro agenturu Reuters.

S požadavky na doložení různých druhů dokladů se potýkají syrští uprchlíci i v dalších evropských zemích. V Německu kvůli chybějícím listinám čeká na vyřízení na 26 tisíc žádostí o scelení rodin. Tamní soud přitom dle agentury Reuters v prosinci konstatoval, že z požadavků úřadů o doklady zřejmě těží Asadův aparát. „Scelení rodin je lidské právo,“ zdůrazňuje europoslankyně Franziska Kellerová. „Když státy EU toto právo omezují, ženou uprchlíky do náruče pašeráků a nutí je vydávat se na životu nebezpečnou cestu,“ upozorňuje místopředsedkyně evropské frakce Zelených.

Tak to bylo i v případě Mohamedovy ženy. Potvrzení o bezúhonnosti Gufrun nakonec získala, musela si ale – stejně jako další uprchlíci, s nimiž mluvili reportéři Reuters – pomoci úplatky. Mohamedovi se přes kamaráda v Amsterdamu podařilo kontaktovat prostředníka v Damašku, který za 90 dolarů obstaral důkazy, že je Gufran bezúhonná. Než se vše vyřídilo, prošla si peklem. V Rakce jí po odjezdu manžela zadrželi džihádisté, protože se jí při chůzi po ulici zvedl lem šatů. A když zjistili, že má na sobě parfém, zbili ji. Přes Turecko však nakonec v prosinci po vyřízení formalit mohla odcestovat do Lucemburska za svým manželem.

Mluvčí lucemburského ministerstva zahraničí agentuře řekl, že pokud uprchlíci nemají k dispozici doklady, kloní se úředníci k alternativnímu řešení, přičemž ale stále respektují příslušné zákony. „Pružnost“ doporučil státům i Evropský soud pro lidská práva, podle něhož by při vyřizování žádostí o azyl mělo být uprchlíkům dovoleno dokazovat svojí identitu například rodinnými fotkami či videi.

Lucemburský právník Arnaud Ranzenberger, který zastupoval Mohamedovu rodinu, má však jinou zkušenost. „Žádají o doklady, které je těžké získat, a žádost blokují tak dlouho, dokud žadatelé příslušné listiny nedodají,“ uvedl pro agenturu Reuters. Další evropské země své požadavky ještě zpřísňují. Na Kypru už nestačí doložit kopie, je třeba ukázat původní dokumenty. Maďaři požadují ověřené dokumenty, které musí být přeloženy do angličtiny nebo maďarštiny. V Belgii pak žadatelé musí k žádosti o azyl přiložit lékařské osvědčení.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek