Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Francie je hluboce rozdělená, pozornost padne na školství,“ říká Češka, která pracovala pro Macrona

„Francie je hluboce rozdělená, pozornost padne na školství,“ říká Češka, která pracovala pro Macrona

Vystudovala stejně jako Emmanuel Macron prestižní francouzskou školu ENA. Působila na ministerstvu hospodářství v době, kdy ho vedl nový francouzský prezident. Pavlína Koubská patří mezi Čechy, kterým se podařilo kariérně uspět ve Francii.Podle toho, jak se vám podaří školu dokončit, tak si můžete vybírat post ve státní správě. Každý proto pozná, na jakém místě jste se umístila, a to se s vámi táhne po celý profesní život. Je hodně náročné na psychiku, aby tohle celé člověk vydržel,“ vzpomíná na studia na ENA v rozhovoru pro INFO.CZ. Macron podle ní představuje novou generaci, která jak ve státním, tak v soukromém sektoru nahradí děti poválečné generace, které nyní postupně odcházejí. Jaký je Macron při osobním setkání? Určitě je pragmatik a stratég, ale když jsem měla možnost ještě na ministerstvu sledovat jeho projevy, tak je i literát. Rád cituje klasiky a umí nazpaměť texty spousty francouzských spisovatelů,“ říká Koubská pro INFO.CZ během setkání v pařížské kavárně poblíž kostela Saint-Germain-des-Prés.

Jste absolventkou prestižní a slavné francouzské Vysoké školy pro státní úředníky ENA. Jaká tam panuje atmosféra? Platí pořád, že je to líheň elitních politiků?

Spíše vysokých státních úředníků. Pokud se podíváme na procenta, tak politiků zase tolik není. Škola funguje jako post gradual a zaměřuje se už na praktické využití právních, ekonomických a sociálních znalostí. Je tam také hodně stáží, ať už na prefektuře, ambasádách, v evropských strukturách nebo také v soukromém sektoru.

Je ENA nepsanou podmínkou pro to, aby se někdo stal francouzským prezidentem?

Odstupující prezident Hollande ji má, ale třeba Nicolas Sarkozy ne. Nový prezident Macron už zase ano, takže to podmínkou určitě není. Její absolvování je ale spíše důležité kvůli existenci sítě kontaktů. Absolventi ročníků se znají a udržují mezi sebou styky.

To představovalo i jednu z kritik, kterou v prezidentské kampani proti Macronovi používala Marine Le Penová. Cíleně poukazovala na to, že je odchovancem této školy a patří k tzv. elitě.

Ano, to je pravda. ENA to samozřejmě ví a snaží se reformovat a více otvírat, například tím, že své sídlo přesunula z Paříže do Štrasburku. V rámci ENA je několik typů konkursů. Vedle toho je tu i kurs pro už pracující úředníky, kteří si chtějí zvýšit kvalifikaci, nebo pro lidi, kteří chtějí úplně změnit profesi. V mém ročníku byli například novináři nebo lékaři. Celkem nás bylo 150, sto Francouzů a padesát cizinců. Je pravda, že to byly různé typy lidí a určitě se tedy nedá říct, že by všichni byli dětmi absolventů ENA, nebo vysokých státních úředníků či politiků.

Kdo je Pavlína Koubská?
Pavlína Koubská pracuje jako vysoce postavená úřednice na francouzském ministerstvu financí. Vystudovala politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a Vysokou školu pro státní úředníky ENA. První práci dostala ve francouzském Senátu. Zkušenosti má také ze zaměstnání na francouzském ministerstvu pro místní rozvoj. Nyní působí v sekci pro evropské záležitosti na Úřadu vlády ČR.

Jak těžké je studium a v čem jeho náročnost spočívá?

Hlavně v tom, že celou dobu studenti mezi sebou soupeří. Podle toho, jak se vám podaří školu dokončit, tak si můžete vybírat post ve státní správě. Každý proto pozná, na jakém místě jste se umístila, a to se s vámi táhne po celý profesní život. Pokud školu nedokončíte, musíte zaplatit pokutu, tedy vlastně zaplatit státu, co do vás investoval, protože už od nástupu máte status státního úředníka a pobíráte plat. Je to tedy hodně náročné na psychiku, aby tohle celé člověk vydržel.

To platí i pro cizince?

Ne. Ten po skončení školy nemá v rukou žádný status a většinou se vrací do státní správy ve svém státě. Smyslem toho je vytvořit síť absolventů i v cizině, kteří pak mohou být nápomocní v různých mezinárodních jednáních.

Co se na škole naučíte?

Především získáte praxi. Když jste například na stáži v kabinetu prefekta, jehož hlavní činnost spočívá v udržování bezpečnosti v regionu, tak mu pomáháte v tomto. V prezidentských kampaních často populisticky zaznívá, že je potřeba zrušit ENA, ale na druhou stranu platí, že státní správa se ve Francii těší respektu. Lidé, kteří z této školy vyjdou, jsou nepochybně profesionálové.

Máte francouzské občanství a letos jste volila poprvé. Jaký to byl pocit?

Letos jsem volila poprvé v prezidentských volbách, dříve jsem mohla volit jako evropský občan ve volbách do Evropského parlamentu a v místních volbách. Je ale také pravda, že jsem tady zažila prezidentské volby v roce 2002, kdy se do jejich druhého kola dostal otec Marine Le Penové Jean-Marie a Jacques Chirac. Mám proto tendenci současnou situaci srovnávat, a mrzí mne, nebo dokonce šokuje, že tehdy vyšlo do ulic mnoho lidí, zatímco teď nic takového nevidíte.

Proč si myslíte, že to tak je?

Lidé si po prvním kole oddechli, že se jeho vítězem nestala Marine Le Penová. Na její přítomnost v politice si zvykli a berou ji jako hráče. Vzpomeňte si na rok 2002, kdy Chirac odmítl jít do televizní debaty s Jeanem-Mariem Le Penem, protože pro něj nebyl partnerem a představitelem demokratické politické strany. Nyní se už nad tím vůbec nikdo nepozastavil a Le Penová v debatě vystupovala. Je už také běžné, že se lidé hlásí k tomu, že Národní frontu volí. Dříve to tak nebylo. Styděli se.

Co za tím stojí?

Myslím, že je to hodně v osobnosti Marine Le Penové. Ona se snažila Národní frontu modernizovat a otevřít lidem. Svou roli hraje i ekonomický kontext, kdy spoustu lidí ve Francii je v opravdu tíživé ekonomické situaci, a pohlíží proto na Le Penovou jako na svou poslední šanci.

Společnosti, které se ve Francii věnují průzkumům a ve většině případů se nemýlí, už dlouhou dobu upozorňují na to, že Národní fronta mezi lidmi posiluje. Není to selhání politiků, že na to nedokázali včas zareagovat?

Je to věc politického rozhodnutí a mám pocit, že tady politický impuls opravdu chybí.

Pracujete na ministerstvu hospodářství a jednu dobu byl vaším šéfem Emmanuel Macron. V českých médiích měl v době prezidentské kampaně obrázek revolucionáře, který chce postupně měnit staré pořádky. Na druhou stranu někteří jeho blízcí spolupracovníci jej popisují jako pragmatika, který prakticky založil novou Socialistickou stranu. Dokonce možná i s posvěcením Hollanda. Le Penová ho označuje za symbol kontinuity...

Je pravda, že ve francouzských médiích se mu často přezdívalo Emmanuel Hollande. Nemusím s ním ve všem souhlasit, ale myslím si, že je v tom trochu symboliky pro to, co nyní ve Francii nastane – tedy, že dojde ke generační výměně. Macron představuje novou generaci, která jak ve státním, tak soukromém sektoru nahradí děti poválečné generace, které nyní postupně odcházejí. I když ne všichni. Ti, co se narodili trochu později, se ještě snaží pevně držet moci.

V Česku to neznáme, ale ve Francii je vidět jakýsi generační konflikt. Generace, která nyní odchází do důchodu, se měla báječně a odpovídají tomu i její důchody. Má generace si ale uvědomuje, že už se tak dobře nemá a vlastně neví, jak budou vypadat její penze. Macrona mladí lidé volí právě i z toho důvodu, že představuje tu přicházející generaci, která chce změnu, a vystřídat lidi, kteří si nechtějí nechat sáhnout na své výhody, a vlastně tak Francii v ledasčem blokují.

Rozdíly ve společnosti jsou ve Francii opravdu velké…

Francie je hluboce rozdělená. Macron má i proto v programu reformu školství, které ve Francii představuje velký problém. Jsou tu elitní školy, ze kterých vycházejí šikovní lidé. Zároveň tu ale jsou i problémové zóny, kde jsou lidé s nedokončeným základním vzděláním.

Ve Francii dlouhodobě žijete, jak na vás dnešní francouzská společnost působí? V Česku je zažitá idealizovaná představa Francie, kde je radost žít. Platí to pořád?

Já žiju v Paříži a jsem státní úřednicí, takže jsem v jakési bublině. Mohu ale srovnávat s Českem. Nezaměstnanost, která ve Francii dosahuje 10 %, je tady opravdu cítit. Je tu spoustu mladých lidí, kteří po absolvování školy nemohou dlouhou dobu najít práci. Neustále si řetězí stáže a nemohou se z této situace dostat. Je to opravdu hodně citelné, protože tito lidé na různých místech chybí.

Vraťme se ještě k osobnosti Emmanuela Macrona. Jak ho vnímáte jako člověka, který se stane budoucím francouzským prezidentem? (Rozhovor byl veden krátce před zveřejněním výsledků druhého kola, v němž zvítězil Emmanuel Macron.)

Mám pocit, že on má právě chuť zemi a zejména pracovní trh reformovat. Dokonce se mu vytýká, že je v tomto až moc pravicový. Důležité samozřejmě bude, jak bude schopen tyto své představy prosadit. Ve Francii je obecně hodně složité prosadit nějakou reformu, protože při každém pokusu o to jsou okamžitě v ulicích odbory a lidé, kteří s tím nesouhlasí. A politici pak většinou podlehnou a přestanou na reformy tlačit. Macron musí nejdříve sestavit vládu a pak se uvidí. Myslím, že bude hrát hlavně na pravicové konzervativní voliče. Bude ale těžké dosáhnout většiny.

Je podle vás Macron pragmatik a stratég, nebo má i nějaké idealistické představy?

Určitě je pragmatik a stratég, ale když jsem měla možnost ještě na ministerstvu sledovat jeho projevy, tak je i literát. Rád cituje klasiky a umí nazpaměť texty spousty francouzských spisovatelů, například Victora Huga nebo Charlese Baudelairea. Na pragmatikovi a finančníkovi mi to přijde sympatické.

Jaký jste měla pocit z kampaně? Do jaké míry mohla být Macronova image uměle vytvořena a do jaké míry odpovídá realitě?

To je strašně těžké posoudit, ale když jsem ho vídala na ministerstvu, tak rozhodně působil charismaticky. To samé se ale dá říct o Marine Le Penové, na které také pracoval tým lidí. Pokud jste viděli plakát, který se před druhým kolem objevil v ulicích v rámci kampaně, tak tam vypadá daleko subtilněji a jemněji, než ve skutečnosti. Odhaluje tam také nohu, což k ní vůbec nepatří.

Co bylo podle vás cílem tohoto zobrazení?

Především na tom plakátu je za ní knihovna a skoro všechny portréty dosavadních prezidentů s výjimkou Hollanda jsou foceny před knihovnou. Symbolizuje to právě to, že si už každý dovede představit, že by Le Penová mohla být zvolena příští prezidentkou.

Na druhou stranu s tímto obrazem malé a atraktivní ženy vůbec nesouhlasí to, co předvedla v prezidentské debatě před druhým kolem, kde vystupovala agresivně. Myslím, že už jí teklo do bot a věděla, že už více hlasů asi neuloví, a proto zase odhalila svou starou tvář „hudrmanice“. Jinak si totiž její chování nedovedu vysvětlit.

Nyní dočasně působíte na Úřadu vlády ČR a určitě se vás mnoho lidí ptalo, co by mohlo případné vítězství Macrona přinést České republice. Co jste jim odpovídala?

Je to proevropský kandidát a je zajímavé, že jednou ve své kampani zmínil Václava Havla, takže je vidět, že určitě nějaké povědomí o České republice má. Možné nebezpečí z jeho strany může hrozit v souvislosti s jeho přístupem k evropské integraci. Tedy z pohledu Francie se jedná o logický přístup, protože Macron chce postupovat dále v integraci v rámci eurozóny. Pokud se ČR nerozhodne přijmout euro, tak by se mohla velmi rychle ocitnout na druhé koleji.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek