Jak se staví mešita? Rozhovor s mužem, který muslimům buduje největší svatyně ve Francii

Jak se staví mešita? Rozhovor s mužem, který muslimům buduje největší svatyně ve Francii
 

Cherif Lounès stojí v čele Asociace pro budoucí islámské a kulturní centrum ve Vitrolles (AFCCCMV) – ve čtyřicetitisícovém městě na jihu Francie, kde se k muslimskému vyznání hlásí každý osmý. Intenzivně se tam pracuje na nové mešitě, která by na rozdíl od jiných projektů – třeba vůbec největší svatyně neúspěšně budované v Marseilles – měla být hotová na konci příštího roku. Podle Lounèse by měla vést k respektu mezi obyvateli.

Měla být největší francouzskou mešitou. Kvůli finančním problémům a špatnému vedení ale marseillská svatyně světlo světa nikdy nespatří. Nedávné ukončení dlouholetého projektu znovu rozvířilo debaty o počtu mešit ve Francii. Muslimové tvrdí, že jich není dostatek, a nemají tak důstojné podmínky pro praktikování své víry. Místo vzdělaných imámů se pak podle nich za imáma prohlašuje kdekdo. Existuje ale muž, který to chce zvrátit.

Cherif LounèsCherif Lounèsautor: Magdaléna Rejžková

Jaký je váš recept?

Zafungovalo, že jsme v jedné budově v podstatě navrhli dvě oddělené části propojené dvorem. Jedna bude vyloženě náboženská, mešita, a druhá kulturní, kde bude knihovna, společenský sál i třída na kurzy arabštiny. Hodně jsme si dali záležet na architektuře. Stavba musí ctít okolí, nesmí provokovat. Typickou výzdobu, která by někoho mohla dráždit, jsme proto soustředili dovnitř, do náboženské části. Tyto faktory už od začátku přispěly k tomu, že nám radnice projekt schválila a pomohla najít vhodný pozemek.

Cherif Lounès
Cherif Lounès je zakladatel Asociace pro budoucí islámské a kulturní centrum ve Vitrolles (AFCCCMV), historik, učitel působící v Aix-en-Provence.

O hladkém průběhu ale moc nesvědčí loňský požár na stavbě, který podle vašich slov v médiích někdo založil úmyslně?

Oficiální výsledky vyšetřování ještě neznáme, ale zatím tomu vše nasvědčuje. Současná situace ve Francii je hodně napjatá, proto se podobné incidenty mohou objevit. Město Vitrolles navíc bylo na přelomu tisíciletí pod vládou Národní fronty. Přestože napáchala obrovské škody v ekonomice i v kultuře, mnoho lidí dodnes na toto období z nějakého důvodu nostalgicky vzpomíná. Požár se odehrál v počátcích projektu, myslím, že se nám v průběhu podařilo podobné tendence potlačit správně zvolenou komunikací.

„Hodně jsme si dali záležet na architektuře. Stavba musí ctít okolí, nesmí provokovat. Typickou výzdobu, která by někoho mohla dráždit, jsme proto soustředili dovnitř, do náboženské části."
Cherif Lounès

V čem přesně spočívá?

Od začátku jsme se snažili projekt co nejvíc přiblížit lidem. Dveře jsou otevřené všem, během stavby se může kdokoliv přijít podívat. Pro muslimy je už teď na pozemku postavený stan, kde se v pátek konají modlitby a sbírky. Tím se dostávám k dalšímu klíčovému bodu, a tím je transparentní financování. V dnešní době je naprosto nezbytné zdůrazňovat, odkud naše peníze pocházejí a co s nimi děláme.

Odkud tedy pocházejí peníze na vaši mešitu?

Francie zakazuje jakékoliv financování z veřejných peněz. Peníze proto můžete získat pomocí sbírek nebo ze zahraničí. Nám naštěstí stačí sbírky a dary. Máme rozpočet dva miliony eur. Každý měsíc vydáváme finanční zprávu. Příspěvek nemusí být jen finanční, ale i materiální. Spousta místních firem nám nabídla bezplatnou pomoc, například při převozu materiálu, dodávkách cementu a podobně. Paradoxně nám také pomohl zmiňovaný požár, který vyvolal obrovskou solidaritu nejen ve městě, ale po celé Francii. Financování ze zahraničí je samozřejmě problematické, proto není divu, že politici teď hledají způsob, jak ho omezit. Osobně nevidím důvod, proč by nemohl například fotbalista nebo zpěvák ze zahraničí pomoci, ale kvůli podezřením z napojení na radikální organizace znovu zdůrazňuji, že je nezbytné být otevřený – ve financování i v komunikaci. A to jak směrem k muslimům, tak nemuslimům.

Právě uzavřenost se ale muslimské komunitě ve Francii často vyčítá. Například v souvislosti s tím, že po teroristických útocích nejsou slyšet jasná prohlášení jejích představitelů, kteří by se od podobných činů distancovali…

To je obrovský problém. Nemáme dobré řečníky, kteří by mohli veřejně vystupovat. To je velký neúspěch. Muslimská komunita ve Francii trpí rivalitou mezi různými skupinami. Jednotlivé klany a odnože islámu jdou proti sobě a nedokážou se dohodnout. Samozřejmě máme i spoustu schopných lidí, kteří by měli co vzkázat. Ale oni se nebudou nikde vystavovat. Třeba po zmiňovaných útocích. Nechtějí na sebe upozorňovat, ukazovat se, protože by je akorát někdo jiný kritizoval.

„Osobně nevidím důvod, proč by nemohl například fotbalista nebo zpěvák ze zahraničí pomoci, ale kvůli podezřením z napojení na radikální organizace znovu zdůrazňuji, že je nezbytné být otevřený."
Cherif Lounès

Co se s tím dá dělat?

Mnozí zástupci muslimské komunity jsou příliš napojení na zahraniční konzuláty, někteří ani neumějí pořádně francouzsky, to nejde. V čele musí být frankofonní lidé, kteří prošli francouzským vzdělávacím systémem a umějí komunikovat a sjednotit jednotlivé skupiny. I na tomto mimo jiné zkrachoval gigantický projekt marseillské mešity. Tomu ale musí předcházet kompletní reorganizace. Jasná struktura s kompetentními lidmi, kteří dokáží vysvětlovat, je jediné řešení. Jedině tak můžeme překonat iracionální strach z islámu.

Tento strach ale možná poroste, když lidé uvidí, že v jejich okolí přibývá mešit…

Ano, právě proto je třeba jim vysvětlit, že tato místa jsou také jedním z míst výchovy příštích imámů. V problematických čtvrtích se dnes kdokoliv prohlašuje za imáma, i když nemá jakékoliv vzdělání, to přece nejde. A pak hlásá, že je proti Francii, protože se mu tady nežije dobře. Správný imám by nehlásal radikalismus. Ctí zemi, kde žije. Musíme se vrátit k diskuzi, která nebude rozdělovat, ale sbližovat. A úkolem muslimské obce je ujistit lidi, kteří se bojí, že máme stejné občanské hodnoty jako oni, jen vyznáváme jiné náboženství. Nesmíme také zapomínat, že v době internetu se radikalizace odehrává mnohem více tam než v mešitě na maloměstě.

Co by v tomto ohledu měli dělat politici?

Politici by měli každopádně odlišovat diskurz zahraniční politiky a diskurz osobního vyznání občanů Francie. Islám se přece nerovná Islámský stát. Islamofobii jako teď Francie ještě nezažila. Mnoho muslimů má teď mnohem větší problémy sehnat práci a podobně, přestože jsou občany Francie. Politici musí zabránit této narůstající diskriminaci. 

Zůstáváte i přesto optimistou?

Nejen ve Francii vidíme, že žijeme v nejisté době. Lidé jsou schopní volit kohokoliv, kdo využívá jejich strachu. Islám ve Francii bude jedním z hlavních témat prezidentských voleb a bojím se, že Národní fronta si najde příležitost, jak z něj vytěžit co nejvíc. Celkově mám ale dojem, že jde hlavně o nepochopení a nedorozumění. Jako muslim se hodně pohybuji mezi nemuslimy, kteří jsou úžasní a inteligentní. I oni přiznávají, že se v poslední době z nevysvětlitelného důvodu více bojí. Přesto stále zůstávají otevření a já doufám, že naše mešita bude jako místo pro sdílení a vzájemný respekt fungovat.