Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Je těžké se v katalánské otázce orientovat. Člověk neví, čemu věřit, říká český podnikatel

Je těžké se v katalánské otázce orientovat. Člověk neví, čemu věřit, říká český podnikatel

Čech Michal Zolman žije ve Španělsku už tři roky. V Barceloně založil českou pobočku firmy, která provozuje fotobudky na společenských akcích. Přestože katalánskou snahu o nezávislost ze začátku chápal, nyní na ni pohlíží více skepticky. Kvůli aktuální situaci zaznamenal pokles eventů a řadu zrušených akcí ve městě. 

Je situace v Katalánsku něco, co běžně řešíte, když jdete v Barceloně na pivo?

Je to složité téma, teď už se o tom moc nebavíme, maximálně když se něco děje. Většina lidí kolem mě, z české nebo mezinárodní komunity, už je tímto tématem unavená.

Proč?

Už několik měsíců se řeší stále to samé, na sociálních sítích probíhá řada debat a komentářů od obou stran. Když jsem se do debaty zapojil a vyjádřil svůj názor, tak došlo k dost tvrdé konfrontaci a pro diskuzi v podstatě nebyl prostor. Ale já jsem se spíš ptal, co přesně si od nezávislosti slibují, nemyslel jsem to jako kritiku. Často reagovali, že bych to měl jako Čech vzhledem k naší historii chápat. Ale to se nedá srovnávat, v Československu se neoddělovala jedna část od zbytku země, navíc to bylo v souladu se zákony obou zemí. Spíš bych to srovnal s tím, jako kdyby se chtěla odtrhnout Morava nebo Slezsko.

Když jsi před třemi lety přišel do Barcelony, bylo složité se v otázce zorientovat?

Já jsem to tehdy především vnímal, že se stěhuji do Španělska, ne do Katalánska, a tu otázku jsem moc neregistroval. Poprvé jsem si ji začal více uvědomovat po 11. září v roce 2015. To je národní den Katalánska, na který byla uspořádaná demonstrace za účasti téměř dvou milionů lidí. Mezi účastníky bylo hodně rodin s dětmi a celé to probíhalo velice klidně bez žádné známky agrese. To mi bylo spíš sympatické a vlastně jsem jim i docela fandil, proč by nemohli udržovat svoje tradice a kulturu. Ale poslední měsíce se situace vice vyostřila a společnost se rozdělila. To je podle mě velká škoda.

Rozdělení vystupňoval i říjnový policejní zásah při vládou neuznaném referendu, jak jsi vnímal tyto události?

V ulici, kde bydlíme, je škola, kde se mělo volit v referendu, které ovšem centrální vláda neuznala. Několik dní předem se tam konaly koncerty, promítání, bylo to víceméně sousedské setkání, všechno probíhalo poklidně. V den referenda, zásah španělské policie a míra brutality policistů byla naprosto něco nepochopitelného. Slyšeli jsme sirény, po celém městě byla spousta policistů, a to to ještě v Barceloně bylo mírnější než v dalších městech. Jenže pak začala po sociálních sítích kolovat různá videa, je těžké se v tom orientovat, člověk neví, čemu má věřit. Třeba jedna fotka, kde policista drží dítě, se dá interpretovat tak, že mu ubližuje, nebo že mu naopak pomáhá z davu. Je kolem toho spousta manipulace, celkově ta situace je nepřehledná.

Pocítil jsi dopad těchto událostí nějak ty osobně?

Kromě toho, že teď musíte v Barceloně počítat s tím, že čas od času jsou manifestace, takže je omezená doprava a podobně, tak já jsem začal měnit názor hlavně když se události začaly dotýkat mého podnikání. Moje firma se pohybuje v eventovém byznysu a najednou je klienti začali rušit, protože v médiích to vypadalo, že je tu pomalu občanská válka. Je jasné, že někdo za zahraničí nebude riskovat, že si objedná akci a na poslední chvíli ji bude muset stornovat. Radši ji rovnou přesune jinam. I když tu reálně hrozila maximálně dopravní zácpa, ale to nikomu, kdo není na místě, nevysvětlíte.

Znáš víc lidí s takovou zkušeností?

Určitě, všichni kamarádi, co pracují v turismu, to měli podobně. Storna, úbytek klientů. Navíc to pořád trvá, propad byznysu neskončil s koncem manifestací. Na konci února se v Barceloně pravidelně koná jedna z největších akcí podobného typu v Evropě - Mobil World Congress – a agentura, která pořádá řadu oficiálních akcí mi již avizovala, že pro letošní rok zaznamenali velký pokles. Proto začínám mít vůči separatistickému hnutí mnohem větší výhrady, neuvědomují si, jak to může regionu uškodit.

Změnil jsi názor jenom kvůli vlivu na svoje podnikání, nebo máš i další výhrady?

V první řadě vážně nechápu, jak může být v něčím zájmu odliv stovek firem, které se tu budou bát podnikat. Takže jakožto podnikatel, a cizinec navíc, nemám zájem na tom, aby Katalánsko někdo vnímal jako nestabilní oblast, natož aby tu vznikal nový stát, který nemá podporu Evropské unie. Kromě toho moc nerozumím tomu, že se někteří lidé pořád dovolávají demokracie a svobody. Málokde jsem viděl lepší uspořádání než tady. V Barceloně se lidé podle mě cítí svobodně, můžou si dělat a říkat, co chtějí, integrace cizinců tu probíhá dobře a podobně.

Ty mluvíš španělsky, ale katalánsky ne, není to pro byznys překážka?

V Barceloně ne. Webové stránky máme ve španělštině, katalánštině a angličtině, to je normální. Samozřejmě se snažím vyhovět a když chce klient mluvit katalánsky, tak to chápu a převelím ho na kolegu. Ale v Barceloně si vystačíte i s angličtinou. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mě někdo diskriminoval, protože jsem cizinec a nemluvím katalánsky. Možná kdybychom bydleli v Gironě, nebo někde na venkově, tak to problém bude, ale tady ne.

Co myslíš, že se bude dít dál? Dokážeš si představit, že by ses kvůli sporům o nezávislost odstěhoval?

Podle mě je zatím autonomie nereálná, to by s tím musela souhlasit většinová populace Katalánska, ne polovina, jak to většinou vychází. A musel by samozřejmě souhlasit i zbytek Španělska a Evropská unie. Zatím mi to přijde od místních politiků slibování něčeho, co nikdy nemůžou splnit. Měli by se raději soustředit na reálné problémy. Stěhování ale vůbec nezvažuji, tady se vážně žije dobře, lidé jsou fajn, ať už jde o jakoukoliv stranu, takže doufám, že tu ještě chvíli vydržím.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek