Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jeden špatný krok znamená smrt. Vlak, kterým utíkají tisíce migrantů, je jako ruská ruleta

Jeden špatný krok znamená smrt. Vlak, kterým utíkají tisíce migrantů, je jako ruská ruleta

Když Bestie vystrčí hlavu z bujné vegetace a když uslyšíte její pískání, nemůžete si dovolit, aby vás adrenalin rozptyloval. Počítá se každá vteřina a jeden špatný krok může znamenat smrt. Řeč je o vlaku, kterému se přezdívá La Bestia a který je pro migranty jako ruská ruleta.

Musíte se rozeběhnout, ještě než přijede. Běžíte asi 20 metrů, nabíráte rychlost a rychlými pohledy zpět se snažíte zjistit, do kterého vagónu naskočit. Jakmile se ten vagón přiblíží, máte zlomek vteřiny na to, abyste se pevně zachytili a naskočili na kovové schůdky.

„Musíte jí nechat, ať vás chytí, ne naopak," říká Hondurasan Fredy Naun Hernández. Ovládl techniku naskakování do nákladního vlaku známého jako La Bestia, Bestie, který na cestě do USA využívají tisíce migrantů k dopravě přes Mexiko.

Fredy cestuje nalehko. Kromě několika předmětů osobní potřeby má v batohu má místo na teplou bundu a deku, protože „brzy ráno skoro mrzne". Žádné upomínky na rodinu sebou nemá. „Mám je všechny v srdci", říká s úsměvem.

Tohle je Fredyho třetí pokus dostat se z rodného Hondurasu do Spojených států. Při posledním pokusu byl zadržen v Texasu, poté co se dostal přes řeku Rio Bravo. Při naskakování na Bestii jde o „štěstí, je to jako ruská ruleta", řekl Fredy, kterého tentokrát doprovází bratranec Miguel Ángel.

V malém útulku Las Patronas na východě státu Veracruz je nástěnná malba s železničními tratěmi, kudy Bestie v Mexiku jede - jako připomínka toho, že „i sny mohou cestovat". Fredy zde popisuje své další zastávky: Mexiko, San Luis Potosí, Saltillo a Nuevo Laredo, kde se přes hranice dostane do Lareda v Texasu.

V roce 2016 přes Mexiko projíždělo podle Amnesty International zhruba 400.000 migrantů. Mnozí z nich nasednou na nákladní vlak ve městě Tenosique ve státě Tabasco, nebo v Tapachule ve státě Chiapas.

Tito lidé pocházející hlavně z Guatemaly, Hondurasu nebo Salvadoru dorazí na toužebně očekávanou severní hranici na různá místa - podle trasy, kterou si zvolí: tichomořskou trasou se dostanou na západ, centrální trasou nebo cestou přes Mexický záliv dorazí na východ.

Zatímco město Tijuana odděluje od USA zeď, Nogales je zase synonymem pro drsné dny v poušti. Východní trasa znamená překročení řeky Rio Bravo, známé v USA jako Rio Grande.

Cesta podél Mexického zálivu, která končí ve státě Tamaulipas, je sice nejrychlejší, ale také nejnebezpečnější, protože zde působí organizované zločinecké skupiny.

Bestie není jediná možnost, jak se dostat přes Mexiko. I když Fredy je vždy překonával vlakem, podle něj je mnohem bezpečnější jet autobusem. „Kdo by vás okradl v autobuse?" Když si ale kupujete lístek na autobus, potřebujete doklad totožnosti a bez něj riskujete zadržení, dodává.

Migranti, kteří jedou Bestií, tráví celé dny na střeše vlaku nebo v prostorách mezi vagóny a prakticky si neodpočinou. „Spíme vedle železniční trati, rozložíme deku na zem a to je celé. A často spíme i ve vlaku," říká Fredy.

Kromě rizika pádů, které usmrtily nebo zmrzačily mnoho migrantů, spánek spolehlivě zahání nejistota, kdo ještě do vlaku naskočí, a také strach z překvapivé kontroly imigračních úředníků.

Fredy říká, že imigrační agenti někdy provádějí kontroly uprostřed noci. Během poslední z nich z vlaku vypadla mladá dívka a zemřela.

Mexické úřady také posílily ostrahu hranice na základě plánu z roku 2014 nazvaného Frontera Sur. Ve stejném roce ministr vnitra Miguel Ángel Osorio řekl, že vláda podnikne kroky, aby zabránila migrantům cerstovat tímto vlakem. Připomněl řadu rizik, včetně vykolejení vagónů, ke kterému běžně dochází.

I tak ale migranti stále riskují jízdu na Bestii. Před několika lety se spisovatel a aktivista Flaviano Bianchini rozhodl, že se na čas vzdá svého italského pasu a pojede na Bestii. Vydával se za imigranta s fiktivním jménem Aimar Blanco. Svou 21 dní trvající cestu, kterou v roce 2016 popsal v knize El camino de La Bestia (Cesta Bestie), shrnul do jednoduché zásady: „Neusněte a nikomu nedůvěřujte."

Útoky ozbrojených skupin jsou běžné a migranti mohou přijít o všechny úspory ještě dlouho předtím než se dostanou do cílové destinace. Někteří jsou navíc nuceni pracovat pro gangy organizovaného zločinu, aby zaplatili za služby „kojotů", tedy pašeráků.

Pozadu nezůstávají zkorumpovaní policisté, kteří se neštítí obohatit na úkor zranitelných migrantů. „Policie nás dva dny držela jako rukojmí. Nakonec nás nedeportovali ani nezatkli," řekl Flaviano EFE.

„Byli jsme ve vězení dva dny, ale nikdo nám nesdělil žádné obvinění, ani si nepoznamenali naše jména." Migrantům zabavili všechny věci vše skončilo, co se „jim pravděpodobně nepodařilo nás prodat a propustili nás", dodal.

Cestu podnikají různé druhy lidí, od silných mladých mužů až po těhotné ženy, takže je velmi těžké určit recept na úspěch, říká Falviano. „Závisí prostě na všem. Jde o kombinaci fyzické kondice, mentální síly a také štěstí - opravdu potřebujete velkou dávku štěstí," řekl.

A nesmíme samozřejmě zapomenout na peníze. Flaviano zdůraznil, že to je jako z knihy Hlava 22: „Peníze vám cestu usnadní, ale mít peníze také znamená, že patříte mezi ty, kdo tolik nepotřebují se vydat na cestu."

Migranti se na svých cestách také potkávají s „anděly", jako jsou například Las Patronas. Je to skupina asi deseti žen z vesnice Guadalupe v kraji Amatlán de los Reyes. Od roku 1995 tyto ženy dávají potraviny a nápoje lidem cestujícím Bestií.

Později také začaly přijímat ty, kdo na cestě potřebují zastávku. Jejich útulek s růžovými a fialovými stěnami nabízí domácí veselou atmosféru, která je v ostrém protikladu s tragickými příběhy některých migrantů.

Maria Guadalupe Gonzálezová si vzpomíná, jak pamatuje na jednoho z nich, Cristóbala. Byl ve vlaku s přáteli a když vlak projížděl kolem Las Patronas, vyskočil a začal přátelům házet balíčky s jídlem.

Byl tak do toho zabrán, že neslyšel, jak na něj ženy volají, aby se vrátil do vlaku, který začal nabírat rychlost. Cristobal se dvakrát pokusil naskočit, ale nepodařilo se mu to. Při třetím pokusu mu Bestie ujela nohu.

Las Patronas má dobrovolníky, které ženám pomáhají se rychle dostat k Bestii, když se v dálce ozve její supění.

Tlačí kolečka s lahvemi s vodou a s krabicemi červených fazolí, rýží a tuňákovými konzervami.

Někdy soucitný strojvedoucí vlak zpomalí a pomůže tak s předáváním jídla. Ale asi za tři minuty se Bestie znovu vydává na cestu směrem na sever.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek