Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jsme odpovědí na strach, ukazujeme smířlivou tvář islámu, říká zakladatelka liberální mešity

Jsme odpovědí na strach, ukazujeme smířlivou tvář islámu, říká zakladatelka liberální mešity

Židé vedle křesťanů a muslimů, muži vedle žen, bez otázek na sexuální orientaci, národnost, náboženství. I bez překážek a s místem pro modlitbu pro každého. Berlínská mešita, již založila Seyran Atesová, zkrátka šíří liberální pojetí islámu. Atesová žije v Německu skoro půl století a většinu té doby jí kvůli jejím názorům někdo hrozí smrtí. Přesto věří, že její cesta je správná. V rozhovoru pro HlídacíPes.org vysvětluje, jak chce postupně vyhnat z evropy náboženský i jiný extremismus. A proč zatím podobná mešita nebude v Praze.

Jsou to čtyři měsíce, co jste v Berlíně ve čtvrti Moabit otevřela mešitu přístupnou všem bez rozdílu. Jak to zatím funguje?

Dělali jsme takové setkání po sto dnech od otevření. Bylo nás tam asi patnáct, to je takové tvrdé jádro těch, co do mešity chodí. A ohlasy jsou celosvětově velmi dobré, na straně liberálů. Pak je tam i řada kritických reakcí, ale ty nám přesně ukazují, jak je důležité, co děláme, a že jdeme správným směrem.

Pro mě je to úspěšný příběh, kvůli té skupině lidí, která se dala dohromady a spolupracuje. Dostáváme dary, a finančně to ještě není úplně zajištěné. Když mám, tak sama do mešity ráda dávám i svoje peníze. Jsem optimistka, ty každodenní reakce lidí i politiků jsou moc dobré. Denně k nám chodí pět až padesát lidí a je to vždycky velmi mírumilovné. O tom nám šlo, o spiritualitu.

Někdy chodím do mešity denně. Někdy předříkávám i modlitbu. Někdy máme hosty, třeba berlínského primátora.

Život pod kontrolou

Kvůli výhrůžkám ale žijete pod neustálou ochranou. Jak vlastně vypadá váš běžný den?

Nechodím třeba sama nakupovat, to za mě vyřizuje rodina. Za poslední roky jsem si zvykla být hodně doma nebo se zdržovat na bezpečných místech, která znám. Chodím jen do jediné restaurace, kde znám osazenstvo, a mám svoje místo v zadní části. A když potřebuji někam dál od domu, vyzvedne mě přímo před domem auto. Ven chodím ale jen v nejnutnějších případech.

Přesto jste ale skoro každý den v mešitě.

Myslím to tak, že nevycházím ven sama. Ale mešita je moje práce. Stejně jako cestování, i tenhle rozhovor tady v Praze. Nemám pak pocit, že mě něco v životě nějak extrémně omezuje.

Mne ale třeba cestou k vám nikdo nekontroloval. Mám s sebou batoh a v něm by mohlo být cokoli… 

Přijela jsem teď z Vídně a z Kremže z Rakouska a měla jsem tam pár veřejných vystoupení. Tam to bylo samozřejmě jiné, protože v publiku byli i neohlášení lidé. Vy jste se dopředu ohlásil. Ale ta bezpečnostní opatření, která zmiňujete, ta samozřejmě máme. Ale jen v případech, kdy je to nutné.

Zpátky k vaší berlínské mešitě. Máte plán, že podobné liberální mešity budou jednou stát v každé evropské metropoli. Co Praha, má tady taková stavba smysl?

Momentálně ne, protože tu není tolik liberálních muslimů, kteří by si něco podobného přáli. Přihlásila se ke mně třeba jedna Kanaďanka z Ottawy, která by chtěla být součástí našeho hnutí. Pravidelně do mešity jezdí taky jeden student, který by něco podobného rád viděl v Mnichově. Ale Praha zatím není aktuální.

A která evropská města aktuální jsou?

Třeba Londýn a Paříž. Spolupracující mešitu máme i v Dánsku. Má to smysl ve Španělsku, v Itálii. U nás v Berlíně máme jeden pár právě z Itálie, který se chce vzít. Žádný muslimský duchovní je ale neoddá, protože on je konvertita, bývalý křesťan, a ona muslimka. A když se duchovní zeptá toho muže, kdo tě učil islám, odpoví ta žena, že ona. A duchovní řekne, to nejde, protože žena muže učit islám nemůže. A tak je oddáme u nás v mešitě.

Pro boj s extremismem

Do Prahy jste teď přijela představit vaši iniciativu proti extremismu. A tvrdíte, že ani Česko si nemůže být jisté tím, že bude pořád bezpečnou zemí. Na českém území podle vás aktivně působí islamistické hnutí Muslimské bratrstvo. Odkud to víte?

Z dobrých zdrojů, které udělaly kvalitní rešerši. Včetně investigativních novinářů.

Nemyslíte, že podobné informace by už dávno měly české tajné služby?

To je právě to zajímavé, že tajné služby na podobné informace nereagují vždycky okamžitě. Dám vám příklad z vlastní zkušenosti. 25. 9. 1984 mě postřelili. Když se ten případ v Německu projednával, shromáždili jsme spoustu důkazního materiálu, který jsme taky předali policii.

Všechno jasně ukazovalo na „Šedé vlky“ (turecká radikálně nacionalistická organizace, pozn.red.), kteří měli dát k atentátu pokyn. Tajná služba během soudního procesu ale tvrdila, že v Německu neexistuje žádný registrovaný spolek s názvem „Šedí vlci“, a tuhle stopu opustila. Přitom je to organizace, která zabila spoustu lidí.

S Muslimským bratrstvem se mi dnes potvrzuje to, co jsem tenkrát sama zažila. Úřady se to snaží ututlat, protože si myslí, že tím se to vyřeší Nevím, jak pracují české tajné služby. Ale z Německa, Francie nebo Velké Británie vím, že tahle práce neodpovídá vždycky tomu jak si to my představujeme.

(Podle zjištění HlídacíPes.org ale materiály Seyran Atesové aktivní a rizikovou činnost Muslimského bratrstva v ČR nedokazují – viz související text, pozn.red.)

Cílem vaší iniciativy „Stop Extremism“ je i přijetí nové evropské směrnice pro boj s extremismem. Sbíráte pro ni po EU jeden milion podpisů. Znáte situaci v různých evropských zemích. Můžete dát pár příkladů, kde se s extremismem vypořádali dobře?

Každá země má v některém ohledu svoji „best practice“, nějaký dobrý recept. A je špatné, že tyhle dobré nápady nepřesáhnou hranice těch zemí. Dánové, Švédi, Norové, Nizozemci, ti všichni mají spoustu zkušeností s extremismem. Ti taky dlouho žili ve snu o „multi-kulti“ než se probudili. Je ale klíčové, aby se tyhle zkušenosti v Evropě sdílely. My se teď díváme na každou zemi zvlášť, co kde dělají dobře v oblastech migrace a integrace muslimských komunit. A z toho pak chceme vytvořit celoevropský standard.

Jste přesvědčená, že nakonec se celosvětově prosadí právě liberální verze islámu, kterou sama vyznáváte. Kde berete tu jistotu, a jak k ní přispěly vaše zkušenosti s životem v Berlíně? V září ve volbách do spolkového sněmu uspěla protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD)…

V Německu žiju 48 let. Právě proto jsem tak optimistická. My jsme totiž odpovědí na strach, který lidi dohnal k tomu, aby volili AfD. Ukazujeme liberální a smířlivou tvář islámu. Ukazujeme tu „mlčící většinu“ muslimů, po které se pořád všichni ptali, když někde došlo k teroristickému útoku s islamistickým pozadím. A všichni říkali: Kde jsou? Proč se k tomu nevyjádří? Tak se teď ukazujeme, jsme tady, a je k tomu potřeba dost odvahy, protože nám vyhrožují.

Od konzervativních muslimů a fundamentalistů chceme, aby se distancovali od násilí, aby vůči němu zaujali jasný postoj. My totiž na rozdíl od nich neříkáme „jen my máme právo na existenci“. Když půjdeme proti extremismu všichni společně, pak to celé má nějakou šanci.

Text původně vyšel na webu HlídacíPes.org.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek