Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Katarská blokáda: když síla, pokrytectví, a dokonce ani peníze nestačí

Katarská blokáda: když síla, pokrytectví, a dokonce ani peníze nestačí

Blokáda Kataru trvá už třetí týden a podle aktuálního vývoje – nebo spíše nulového posunu v celé situaci – se zdá, že Saúdská Arábie spolu se Spojenými arabskými emiráty, Egyptem a Bahrajnem doufaly, že bude stačit na Katar trochu zadupat a on stáhne ocas mezi nohy a bude znovu skákat tak, jak Rijád píská. Nic z toho se však nestalo. Katar si dál stojí za svým. V posledním prohlášení katarský ministr zahraničí jasně řekl, že jeho země nebude s nikým o ničem jednat, dokud neskončí embargo. Při případných rozhovorech týkajících se záležitostí Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu by měl jako prostředník vystupovat Kuvajt. Do vnitropolitických záležitostí si ale Katar nenechá od nikoho za žádných okolností mluvit.

Deset podmínek, které Rijád stanovil (nicméně oficiálně stále nepřednesl), a které by měli Katařané splnit, aby s nimi vůbec byli Saúdové ochotni jednat, jde přesně proti deklarovanému postoji Kataru – stojí v nich mimo jiné požadavek na formální omluvu vládám zemí Perského zálivu, vypovězení představitelů Hamásu a Muslimských bratří ze země a zavření televizního kanálu al-Džazíra. Vlivná stanice je Saúdské Arábii trnem v oku už od svého vzniku v roce 1996 a podle saúdských (a Saúdům nakloněných) médií vede štvavou kampaň proti svým sousedům, podporuje Muslimské bratry, Írán, Hizballáh a vládu syrského prezidenta Bašára Asada (už chybí jen podíl na globálním oteplování a vyvražďování velryb, dodal by cynik).

Je otázkou, co si pod štvavou kampaní člověk představí. Jistě, svoboda slova vypadá podle našich měřítek docela jinak než ta katarská, ale ta – stejně jako porušování některých základních lidských práv – nikomu z kritizujících zemí v žaludku beztak neleží. Naopak. Právě na stanici al-Džazíra dostal v roce 2002 prostor tehdejší saúdskoarabský velvyslanec, jenž se nejspíš rozhodl, že už v diplomacii nechce pracovat, neboť si dovolil v přímém přenosu otevřeně kritizovat vládnoucí saúdský rod. Tento čin vedl pochopitelně k jeho okamžitému odvolání a přilil olej do ohně. Ostatně prakticky všechna média z „bojkotujícího klubu“ neustále opakují, že Katar nedělá od poloviny 90. let, kdy na trůn nastoupil otec stávajícího emíra Hamad ibn Chalífa Ál as-Sání, nic jiného, než že systematicky své sousedy provokuje, nebo se o to alespoň snaží.

Katar má samozřejmě na hlavě vlastní (nebo nově z Turecka importované) máslo, ale snad žádný režim v regionu na tom není lépe. Těžko brát vážně výroky okolních zemí o boji proti podporovateli terorismu a snaze o jeho vymýcení a stabilizaci oblasti. A už vůbec to nejde v případě Saúdské Arábie, jejíž státní doktrínou je jedna z nejradikálnějších forem sunnitského islámu. Z ideologie fundamentalistického wahhábismu vyšla jak al-Káida, tak samozvaný Islámský stát nebo i syrská an-Nusrá. Je na místě také připomenout, že Muslimské bratrstvo, z jehož podpory Saúdská Arábie Katar viní, vychází ze stejné ideologie požadující návrat ke kořenům islámu, jako wahhábismus. Katarský velvyslanec v USA navíc minulý týden v rozhovoru pro Wall Street Journal připomněl, že OSN eviduje desetkrát víc osob podezřelých z teroristické činnosti a její podpory, kteří pocházejí, případně přímo žijí v bojkotujících státech než v samotném Kataru.

Optimisticky do ídu

Prognózy vývoje se podstatně liší, od těch velmi optimistických, které stále ještě počítají s tím, že blokáda skončí po íd al-fitr, svátku, jenž 25. června ukončuje postní měsíc ramadán, po hlasy, které patovému stavu predikují vleklé, možná až letité trvání. Kuvajtský ministr zahraničí Anwar Karkáš potvrdil tuto vizi dva dny po zahájení blokády v rozhovoru pro televizní stanici France24, kdy mimo jiné vyjádřil naději, že „se Ankara zachová moudře“. To, že se turecký prezident Erdgan přiklonil na katarskou stranu, ale nemohlo nikoho zvlášť překvapit. Už v roce 2014 podepsaly země dohodu, na jejímž základě mohou turecké vojenské jednotky procházet výcvikem na katarském území a v případě potřeby na něm také operovat. O dva roky později začalo Turecko budovat v Kataru vojenskou základnu, jejíž dokončení je plánováno na rok 2018. Stávající situace tak jen nahrála dřívějšímu vyslání vojenských jednotek, které by do země stejně přišly. Navíc Erdogan v posledních letech úspěšně rehabilitoval termín „turecké hospodářství“ v jeho nejhorší podobě a země má čím dál větší problémy si půjčovat na mezinárodních trzích. Naopak Katar má peněz dost. Postoj Turecka je tedy naprosto jasný a pochopitelný.

Mnohem smíšenější signály vysílá tradiční velký spojenec Kataru, USA. Ve stejné době jako turečtí vojáci totiž k Dauhá připluly i dvě americké válečné lodě, jež se mají zúčastnit armádního cvičení. Katar zároveň podepsal s americkou firmou Boeing kontrakt v hodnotě 12 miliard dolarů na stíhačky F-15. Zemi, kterou americký prezident Donald Trump obviňuje z podpory terorismu, tak americká firma (s implicitním souhlasem vlády, protože bez něj to nejde) zároveň pomáhá vyzbrojovat. Do toho navíc Pentagon velmi hlasitě vyjádřil vděčnost za to, že Katařané tolerují na svém území největší vojenskou základnu v oblasti. Tu, mimochodem, pro Američany vybudovali za miliardu dolarů oni sami, když se obě země v roce 1996 dohodly na vojenské spolupráci.

Íránská milenka

Vedle údajné podpory terorismu je jako další z důvodů blokády uváděn údajně příliš blízký vztah Kataru s Íránem. Tak jako manželka, jež svou žárlivostí vžene partnera do náruče případné milenky, udělala blokáda z Íránu největšího a také skutečně nepostradatelného spojence Kataru. Bez letového koridoru ze severu země, který vede přes Írán, by totiž zůstala zemička zcela odříznuta od světa. A měla by opravdu velké problémy.

Součástí opatření je navíc nařízení rozdělující rodiny se smíšenou národností. Vzhledem k tomu, že v těchto dnech vrcholí ramadán, nejdůležitější měsíc muslimského roku, je toto nařízení víc než necitlivé. Muslimové věří, že během posledních deseti dnů ramadánu byly Muhammadovi seslány první verše Koránu a Bůh v těchto dnech určuje osud lidstva na další rok. Copak si asi nachystal pro Katar?

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek