Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kazašský ring uprostřed pustiny. Tady budou diplomaté krotit vášně kolem syrské války

1080p720p480p360p240p

Kazašská Astana se na první stránky novin nedostane každý den. Dnes je tomu jinak. Právě milionová metropole s bizarní siluetou má být dějištěm rozhovorů, které posunou šest let válčení ve vzdálené Sýrii do nové kapitoly, respektive o něco blíž trvalému míru. Volba města uprostřed pustiny jako by dokonale odrážela obtížné úsilí svést všechny strany konfliktu k jednomu stolu na neutrální půdě. Vzájemné rozpory a nedůvěra i tak zůstávají hluboké. Co je dobré o tomto rokování s nejistým výsledkem vědět?

Kdo do Astany dorazil?

Zástupci vlády syrského prezidenta Bašára Asada i povstalecká delegace. Už to je samo o sobě malý úspěch, i když stále není vyloučené, že si obě skupiny budou posílat jen uražené vzkazy na dálku a k jednomu stolu nakonec vůbec nezasednou. Ostatně už fakt, že opoziční delegace zastupuje asi desítku různých skupin, celou věc dostatečně komplikuje.

Publikum ale mají. Rusko pozvalo Spojené státy, které předtím svojí mírovou aktivitou (jejímž výsledkem rozhovory v Astaně jsou) odstavilo na Blízkém východě na druhou kolej. Ihned se ale ozval Írán, který ještě spolu s Tureckem po boku Moskvy do dění v Sýrii promlouvá a kterému se zamýšlená účast Washingtonu nelíbila. Nutno podotknout, že nová vláda USA hledá slova chvály na adresu Teheránu jen obtížně.

Za USA, které jsou kvůli střídání administrativy beztak bez ministra zahraničí, tedy bude celému podniku přihlížet jen velvyslanec. To samé platí pro Británii. A konečně, pozvání dostal i zmocněnec OSN a zástupce EU. Hledat v tomto složení kompromis je skutečně velkou výzvou.

Za zmínku každopádně stojí i kdo nedorazil. Kromě otevřeně teroristických skupin, na které se dosud žádné příměří nevztahovalo, se jedná o Kurdy, kteří mají v syrském konfliktu a v Sýrii samotné nepřehlédnutelnou roli.

Jak nápad jednat v Astaně vznikl?

Rozhovory jsou výsledkem snah Moskvy, která rozhodujícím způsobem zasáhla do bojů v Sýrii, když v závěru loňského roku poskytla Asadovým vojákům podporu potřebnou pro drtivé symbolické vítězství nad povstalci v Aleppu. Rychlé zvraty na bojišti, které předtím zažilo hlavně roky vleklého válčení a utrpení bez viditelných posunů, přinesly podobně rychlé proměny mezinárodních vztahů. USA přestaly do dění promlouvat a Rusko v nově vzniklé alianci s Tureckem a Íránem začalo porcovat Sýrii na nepsané sféry vlivu. S příslibem, že bude garantem míru.

O čem se má vlastně mluvit?

Právě mírová dohoda má být hlavním cílem. Boje po intervenci Ruska a Turecka do velké míry utichly, i když ojedinělé incidenty je narušují i nadále. V optimálním případě má z rozhovorů v Astaně vzejít základ stabilní mírové dohody, která by znamenala skutečnou tečku za krvavým konfliktem. Neméně důležitým tématem je pomoc milionům lidí, kteří v důsledku války trpí po celé Sýrii i za jejími hranicemi.

Na pozadí toho se hrají šachy o globální vliv a v těch Moskva nehodlá prohrát. Bašára Asada svými vojenskými akcemi udržela u moci, a i když i ruským diplomatům je jasné, že v prezidentském paláci nevydrží navěky, nebrání jim to v tom, aby směřování rozvrácené země aktivně ovlivňovali (popravdě, je to pro ně dokonce motivací).

Dění v Sýrii má dalekosáhlé důsledky i za jejími hranicemi a Moskva i Turecko v ní mají vlastní strategické zájmy. V případě Ankary je to boj proti Kurdům na severu země, kterým chce autokrat Erdogan zabránit ve spojení území, které je podle něj živnou půdou pro extremismus. V případě Ruska se to jasně ukazuje na dění posledních dní, kdy Moskva podepsala s Damaškem dohodu o rozšíření a modernizaci své námořní základny v syrském Tartúsu.

Pro Moskvu je přístav jediné zařízení svého druhu mimo území někdejšího Sovětského svazu. Strategický bod si zajistila v podstatě na příštích 75 let. Damašek jí prostor nabídl příznačně zdarma. Přístav nově pojme víc větších plavidel včetně letadlové lodě Admiral Kuzněcov nebo jaderných ponorek a Moskva získá i zázemí pro své letouny na základně v provincii Latakia.

Ve chvíli, kdy Donald Trump mluví o omezení vojenských akcí USA v zahraničí, je dobré být při „porcování kořisti“, která zbude.

Bude to všechno k něčemu?

Teoreticky může dojít k posunu, snaha Ruska je v tomto směru nejambicióznější a nejintenzivnější za dlouhou dobu. Na druhou stranu nedůvěra mezi jednotlivými stranami zůstává mimořádně velká a v minulosti jsme byli svědky odchodů z jednání kvůli malichernostem. Zklidnit emoce se nepodařilo ani Spojeným státům, ani mezinárodnímu společenství pod hlavičkou OSN.

Ačkoli bojující strany po pádu Aleppa dokázaly svoje aktivity omezit, Sýrie stále není místem, kam by si člověk obyčejně přál vyrazit. Střety nárazově pokračují, povstalecké skupiny obviňovaly vládní jednotky z útoků na zdroje vody v okolí Damašku a Rusko pro změnu z toho, že v podobné situaci nezasáhne. I když se toto všechno podaří překročit, doslova slonem v místnosti zůstává budoucnost Bašára Asada. Nejschůdnější kompromis je pro všechny zřejmě přechodná vláda, se kterou Asad dovládne. Jeho okamžitý odchod stejně jako setrvání u moci dosud nebyly průchozí.

„Doufáme, že Trumpova administrativa bude víc nakloněná politickému řešení,“ řekl v Astaně zástupce syrské vlády, vyslanec země při OSN Bašár Džaafarí. Jinými slovy: Doufáme, že USA už nebudou tak moc lpět na rychlém odchodu Bašára Asada. Postoje Washingtonu jsou ale kvůli střídání vlád v tuto chvíli neznámé a to představuje poměrně zásadní chybějící dílek celé skládačky.

Proto nelze čekat zásadní posuny. I upevnění stávajícího stavu relativního klidu zbraní a především aktivní pomoc v oblastech zdevastovaných boji by po šesti letech válčení byly vítaným krokem.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek