Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kolaps západní civilizace se blíží. Nepotřebujeme ničivý asteroid, do zkázy se řítíme sami

Kolaps západní civilizace se blíží. Nepotřebujeme ničivý asteroid, do zkázy se řítíme sami

Dva faktory naši společnost kormidlují přímým kurzem k neodčinitelné, zničující katastrofě. Na jedné straně jsou to ekologické okolnosti. Daleko nebezpečnější je ale směr, kterým se ubírá globální ekonomika. Upozorňuje na to analýza na webu britské televize BBC.

Ničení životního prostředí je celkem srozumitelné. Planeta se otepluje, ubývá života v oceánech, mizí deštné pralesy. Každý člověk tuší, že tudy vede cesta k zániku. Lidstvo dřív nebo později vyčerpá svoje životní zdroje a to bude jeho konec – alespoň v podobě, ve které ho známe dnes. Může se ale stát něco daleko horšího.

Zničující katastrofa na Zemi nedopadne z vesmíru, nezpůsobí ji přírodní vlivy. Nedostaví se žádná megavlna, která spláchne města, jako když člověk rozkopne mraveniště. Zánik naší civilizace způsobí ekonomické faktory. Tvrdí to aspoň tým vědců z marylandské univerzity, vedený systémovým expertem Safou Motesharreiem.

„Kolaps nastane, pokud budou elity i nadále shromažďovat enormní množství bohatství a surovinových zdrojů,” varuje Motesharrei.

Problém jménem robotizace

Vědec upozorňuje, že roli jakéhosi urychlovače může sehrát robotizace. Ta postupně zlikviduje množství pracovních míst, která nyní obsazuje masa lidí s minimálním vzděláním. Právě tito lidé přijdou kvůli robotizaci o práci a tím i o jediný dosažitelný a legální zdroj příjmů. Celkově se jedná zhruba o třetinu světové populace. Zhruba dvě miliardy lidí mohou snadno vytvořit „hordy,” které svět uvrhnou do globální občanské války. Ta přitom může při současném stavu technologického rozvoje být zdrcující, devastující a nenapravitelná.

Na šedém trhu se dnes nachází obrovské množství mimořádně efektivních zbraní. Pokud se dostanou k vykořeněným lidem bez práce, kteří nebudou mít jinou možnost, jak se dostat ke zdrojům, než si je prostě vzít, vznikaly by na celé planetě desítky asymetrických konfliktů. Jedinou možností, jak by autority mohly hordy potlačit, by byla plošná likvidační válka. Potíž je ale v tom, že jakákoliv válka tohoto rozměru by byla ničivá nejen pro poraženého, ale také pro vítěze.

Je možné, že by hordy byly poraženy a vymýceny - cenou by ale byl armageddon. Vítěz by nakonec opanoval spálenou pustinu.

Motesharrei své teorie podkládá zdrcujícími fakty. Deset procent světových průmyslových mogulů způsobuje devadesát procent globálního znečištění a ovládá šedesát procent světového bohatství. A současně s tím každý druhý člověk na světě musí přežít se třemi dolary na den. Taková míra nerovnoměrné distribuce bohatství nemá v lidských dějinách srovnání.

Svět bídy a nouze

Právě extrémně chudá polovina lidstva plní už dnes nedobrovolně roli jakéhosi kanárka v dole. Vysoká míra porodnosti, kterou tyto skupiny obyvatel vykazují, vede v souběhu s dopady klimatické změny k enormnímu nedostatku základních potravin a vody. Na syrském příkladu se můžeme snadno přesvědčit o tom, že statisíce takto postižených lidí, kteří se dají do pohybu, dokáží vyvolat řetězovou reakci, jejíž součástí jsou bojové střety, migrační vlny a nárůst nestability v celých geopolitických regionech.

Sýrie a obecně seveoafrický pobřežní pás kolem Středozemního moře je zmenšenou ukázkou toho, co se může stát i na dalších místech planety. Thomas Homer-Dixon, vědec z vancouverské univerzity, tyto události dává do souvislosti s něčím, pro co se pomalu vžívá označení „nelineárnost.” Za tímto pojmem se skrývá fakt, že ve světě stále častěji dochází k významným destabilizujícím událostem, které odborníci, ekonomové, politici ani vojáci nedokáží v plném rozsahu předvídat. “A co je horší, nedokáží na ně adekvátně reagovat,”podtrhuje Homer-Dixon. Za takové události z poslední doby lze považovat například vzestup Islámského státu, brexit nebo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.

„Svět se stává v jednotlivostech stále nevypočitatelnějším místem,” tvrdí Homer-Dixon. “Víme ale, že pokud se ho nenaučíme objektivněji číst a vykládat, míříme ke globální katastrofě.”

Homer-Dixon dospěl k názoru, že pobrexitovou Velkou Británii kolem roku 2050 čeká rozdělení společnosti na extrémně bohatou menšinu a stejně extrémně chudou a živořící většinu, mezi kterými nutně dojde ke konfliktu. Podobný vývoj očekává kolem všech míst, kde se hromadí bohatství. Lidstvo se okruhem vrátí k několika imperiálním megapolím, obklopeným chudinským venkovem. Tím bude položen základ k obřímu konfliktu, který po sobě zanechá jen spálenou zemi.