Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Izrael nemá v syrském konfliktu přátele. Snad jen Američany, kteří se ale nemíní spálit

KOMENTÁŘ: Izrael nemá v syrském konfliktu přátele. Snad jen Američany, kteří se ale nemíní spálit

Máte léta nepříjemného souseda. Plive vám na rohožku a doma nahlas vyřvává, abyste slyšel přes zeď. Jaký jste darebák. A jak celý dům vaším příchodem trpí. Na společné chodbě se Vám ale vyhýbá. Jednoho dne se odvedle začnou ozývat hádky, přijde rozvod. Vrávorající soused už nemá na nájem ani večírky, proto si do bytu nastěhuje kumpány. První vás nemá rád od pohledu. Druhý se tváří jako milius, proti urážkám nezasáhne, zato dokola opakuje: „Hlavně klid…“ Izrael je teď v podobné situaci.

Syrskému sousedovi Izraele, tedy režimu Bašára Asada, přišli v občanské válce pomoci proti vlastním občanům i všelijakým teroristům jak íránské Revoluční gardy se svými spojenci, tak ruští vojáci.

Teheránští gardisté i libanonští šíité z hnutí Hizballáh brojí proti Izraeli otevřeně. V roce 2006 se židovský stát s šíitskými radikály střetl. Byl jsem tehdy v Libanonu a navzdory všem proklamacím to byl Izrael, kdo jasně zvítězil. Hizballáh se zařekl, že v boji nepřestane, v čemž mu nadále pomáhá Írán – jeho druh, mecenáš i stvořitel. Židovský stát od začátku syrského občanského konfliktu vojensky brání tomu, aby Hizballáh získal sofistikované zbraně od damašské armády. Všichni vědí, co Izrael nikdy nepotvrdil, ale ani nepopřel: hrozilo-li, že šíitská organizace posílí, vzlétly židovské rakety nebo letouny…

Teď se situace změnila. V Sýrii se íránské gardy a jejich přátelé usadily natrvalo. Aby ne, mají tu k dispozici dospělou vojenskou infrastrukturu, navíc v blízkosti izraelského nepřítele. A hlavně volnou – nebo málo kontrolovanou – ruku. Špatná zpráva pro židovská stát: nebezpečí už nehrozí jen z jihu Libanonu od Hizballáhu, ale i od íránských gard a vojáků ze Sýrie.

V sobotu se stalo. Izrael se střetl nejen se Syřany, ale i Íránci.

Média židovského státu připravují obyvatele na válku. Ani komentátoři nehýří optimismem. Za všechny doyen Nahum Barnea pro domovský list Jediot achronot. „Írán a Izraelem proti sobě bojují už roky. Dosud ale platilo pravidlo, podle kterého na sebe rivalové neútočili přímo. Írán zasazoval rány prostřednictvím spojenců, Izrael dával přednost tajným operacím. V sobotu pravidlo padlo. Poprvé. A porušily jej obě strany. Je to zlom.“

Rusko, které je spolu s Íránem hlavním sponzorem, ba protektorem syrské vlády, vyzvalo obě strany ke klidu. Způsobem, který jen ujistil Izrael, že na Moskvu nelze spoléhat, i když nyní s ní nelze nevyjednávat. Rusové jsou v Sýrii na pozvání Asadovy vlády a jejich životy nesmějí být ohroženy, prohlásil Kreml. A vyzval všechny strany – včetně té, které velí – ke klidu, samozřejmě.

A Američané? Ach ano, ta velmoc. Slovy přispěchala Izraeli na pomoc. Jinak je zřejmě, že USA se nechtějí v Sýrii pálit. Tedy prozatím.

Izrael už dávno ví, že v syrském konfliktu nemá spojence. Ani sympatizanta, snad kromě některých Kurdů. Teď se zdá, že na svoji obranu zůstává sám, i když v případě krajní nouze se snad na Západ bude moci spolehnout. Jenže také židovský stát – především jeho nynější pravicový kabinet Benjamina Netanjahua – má mimořádný dar udělat si nepřátele i tam, kde by je mít nemusel. V časech hrozící bitvy s šíitskou osou je máloco zbytečnější než provokovat sunnitské sousedy i spoluobčany (ano, Araby, respektive Palestince) necitlivostí hraničící se zpupností.

Olympiáda v Koreji je v plném proudu. Přehledný program sportů naleznete zde>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek