Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kousek po kousku. Mexické hlavní město se propadá, zabránit tomu nejde

Kousek po kousku. Mexické hlavní město se propadá, zabránit tomu nejde

Když se hovoří o důsledcích globálního oteplování, obvykle zaznívají obavy o obyvatele přímořských oblastí, které ohrožuje růst hladiny světových moří. Pobřeží ale přitom nejsou jediná místa, na kterých se negativně podepisuje celoplanetární růst teplot. Jedno z největších měst světa – Mexico city – leží vysoko v horách, a přesto ho klimatické změny můžou dovést k zániku. 

Historie města sahá hluboko do minulosti. Bylo založeno v roce 1521 na ruinách bývalého hlavního města Aztéků, Tenochtitlánu, které dobyli Španělé v čele s Hernánem Cortésem. Evropská nadvláda přitom neznamenala výraznou změnu jenom pro původní obyvatele, ale také pro město samotné.

Aztékové ho v roce 1325 zakládali na ostrově, který obklopovalo jezero. Postupně plochu města rozšiřovali naváženou půdou a plovoucími políčky, na nichž pěstovali různé plodiny. Španělští dobyvatelé se ale rozhodli vody zbavit a jezero vysušili, čímž městu do budoucna nechtěně zadělali na vážné existenční problémy.

Dnes je Mexico City s více než dvaceti miliony obyvateli jednou z největších aglomerací na světě. Do obřích rozměrů se rozrostlo v průběhu posledních šedesáti let s tím, jak se sem za prací stěhovaly miliony lidí z různých částí země. Kvapný růst sice z města udělal pulzující metropoli světových rozměrů, ale zároveň rapidně zhoršil životní podmínky. Vedle znečištění vzduchu a vody je jedním z nejpalčivějších problémů Mexico City nedostatek pitné vody.

Od 19. století měl do města přivádět vodu zhruba padesát kilometrů dlouhý kanál, který ale od počátku kvůli sesuvům půdy nezvládl naplnit očekávání, která do něj byla vkládána. V současné době pokrývá dle New York Times potřeby města ze 40 % voda ze vzdálených zdrojů, která je do Mexico city přiváděna potrubími.

I tak se ale zhruba dvacet procent rezidentů napojených na rozvodnou síť, nemůže spolehnout na to, že jim z kohoutků poteče voda každý den. Někomu teče jednou za týden, někomu jednou za několik týdnů. Taková situace nastává zejména v chudinských čtvrtích, kde se lidé často skládají na pronajmutí náklaďáku, aby jim tekutinu přivezl. Cena vody je tu tak nesrovnatelně vyšší, než kolik za ní platí obyvatelé bohatších čtvrtí.

Část spotřeby vody pokrývají podzemní zdroje. Rostoucí populace města kladoucí stále vyšší nároky na množství vody takové zásoby vyčerpává a nutí studnaře vrtat stále hlouběji do země. Město ale leží částečně na vulkanické a částečně na jílovité půdě. Zatímco vrty v sopečné půdě jsou bezpečné, protože takové podloží je stabilní, neboť propouští vodu, vrty do jílové půdy způsobují městu problémy. Jednotlivé vrstvy, z nichž se skládá, jsou totiž nepropustné, a když mezi nimi poklesne hladina vody, zlomí se, následkem čehož dojde k poklesu půdy.

Kdyby bylo město vystavěno pouze na jílovém podloží, nepředstavoval by pokles půdy takový problém, protože by k němu docházelo rovnoměrně. Rozdílné podloží ale vytváří výbušnou kombinaci, která vede k tomu, že se části města propadají nerovnoměrně, což do budoucna povede k tomu, že se město doslova propadne do země. Obří trhlina v zemi už se objevila v Iztapalapě, jedné z největších částí metropole a dá se čekat, že se země rozestoupí i v jiných částech Mexico City.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek