Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Krok k rozpadu EU nebo spása? Vícerychlostní Evropa europoslancům nedá spát. „Česko si pohorší,“ varují někteří

Krok k rozpadu EU nebo spása? Vícerychlostní Evropa europoslancům nedá spát. „Česko si pohorší,“ varují někteří

Představitelé Francie, Německa, Španělska a Itálie se v pondělí na společné schůzi ve Versailles shodli na konceptu takzvané vícerychlostní Evropské unie, který umožní některým členským zemím postupovat v určitých otázkách rychleji než ostatním. Evropská čtyřka říká, že se tak chce vyrovnat s dopady brexitu, faktem ale je, že myšlenka samotná se diskutuje už poměrně dlouho. Jak by nový směr ovlivnil fungování EU? A co by jeho zavedení do praxe znamenalo pro Českou republiku? Čeští europoslanci, které server INFO.CZ oslovil, vidí pozitiva i negativa. „Zase bychom byli země druhé a třetí kategorie, jako jsme byli za dob Sovětského svazu,“ varuje třeba lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.

Je to možná cesta pro ty, kdo chtějí jinou míru evropské integrace než Brusel nebo nehodlají čekat, až se na sporných tématech shodne celá evropská osmadvacítka. Pozitiva vidí horliví obhájci společné Evropy i ti, kdo by rádi, aby unijní instituce jednotlivým státům do jejich rozhodnutí tolik nemluvily. A obě skupiny zvažují i možná negativa.

Mezi zastánce vícerychlostní Evropské unie patří například europoslanec za ODS Jan Zahradil, který v tomto konceptu dokonce spatřuje jediný možný směr, kterým se může EU vyvíjet. Proto podle svých slov nesouhlasí s postojem české vlády. „Evropa více rychlostí je jediná možnost, jak se dostat ze slepé institucionální uličky,“ tvrdí.

Zahradil se naopak obává, že pokud bude Evropská unie postupovat stále jednotně a jedním směrem, Českou republiku to časem „vcucne“ do takzvaného tvrdého jádra vedeného Německem – do eurozóny nebo do společné azylové a migrační politiky, s čímž nesouhlasí. „Požadujeme po české vládě, aby v rámci jednání o brexitu, kdy se budou otevírat smlouvy, dojednala pro Českou republiku trvalou výjimku z eurozóny a trvalou výjimku ze společné azylové a migrační politiky podobnou jako má třeba Dánsko,“ říká Zahradil pro INFO.CZ.   

Zcela opačný názor zastává europoslanec za ČSSD Pavel Poc. „Osobně si myslím, že jakákoliv vize vícerychlostní Evropy je předem odsouzená k nezdaru, protože pokud má EU mít nějakou budoucnost, musí jí mít jako sedmadvacítka a ne jako nějaké separované ostrovy nebo koncetricky vrstevnatý útvar, který bude mít různá pravidla pro různé země,“ myslí si.

Podle jeho názoru by se EU měla spíše soustředit na to, co může dělat společně efektivněji jako je například obrana nebo řešení migrace. „Soustřeďme se na to, co víme, že má nějakou společnou přidanou hodnotu. Nechť je těch věcí třeba méně než více, ale nemyslím si, že je racionální cesta konstruovat vrstevnatý projekt,“ zdůrazňuje Poc.

Rozdělovat EU na více skupin nepovažuje za šťastné řešení ani europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. „Myslím si, že je to blbost. Ještě by to zvětšilo euroskepticismus v řadě států střední a východní Evropy, protože by se najednou vidělo, že některé státy mají opravdu větší integraci a některé menší,“ upozorňuje pro INFO.CZ.

Princip vícerychlostní Evropy dle něho po vstupu nových členských států včetně České republiky po roce 2004 de facto provozovali „staří“ členové, kteří některé záležitosti řešili odděleně. Ale to podle Zdechovského nikdy nebyl koncept, který by někdo chtěl postavit jako základ evropské integrace.

„To, co se včera snažily ty čtyři státy péct, je krok zpátky. Namísto toho, aby se Evropa zamyslela, proč z ní chtějí některé státy jako Velká Británie vystoupit, aby se zamyslela nad tím, proč řada států váhá se zavedením eura jako Česká republika, která splňuje podmínky, tak se snaží vytvořit koncept, který nefunguje a nebude fungovat a bude mít za důsledek, že se státy východní Evropy odtrhnou anebo budou hledat nový koncept, kde naopak oni budou víc spolupracovat a Evropa bude ještě víc rozdělená, než je teď,“ varuje Zdechovský.

Pro Česko by vícerychlostní koncept mohl mít obrovské důsledky. „Určitě bychom nebyli u hlavních jednání… Zase bychom byli země druhé a třetí kategorie jako to bylo třeba za dob Sovětského svazu a jeho východního partnerství a jeho vlivových zón, kdy Sovětský svaz upřednostňoval některé své evropské partnery před tehdejším Československem. Mělo by to za následek, že řada lidí v České republice by EU přestala věřit,“ odhaduje europoslanec.

Komunistický europoslanec Jiří Maštálka také vidí spíše výhody ve společném postupu. Vícerychlostní Evropa znamená rozpětí nůžek mezi členskými státy a to nemusí mít dobré konce,“ myslí si. „Umíme si domyslet, že ty státy, které by byly rychlejší a ekonomicky zdatnější, by si diktovaly podmínky vůči slabším státům minimálně v ekonomické sféře,“ dodává.

Zároveň ale upozorňuje, že musíme počkat na konkrétnější obrysy případné vícerychlostní Evropy. „Víme, že někteří chtějí jet vyšší rychlostí, ale nevíme, za jakých podmínek,“ podotýká Maštálka s tím, že rozdělení Evropy na několik rychlostních skupin může být i přínosem. „Například na zaostalejší trhy se mohou rychleji dostávat nové technologie,“ uvádí europoslanec.

Koncept vícerychlostní Evropy je smysluplný

Za smysluplný nedávno označil koncept vícerychlostní Evropy v rozhovoru pro INFO.cz končící státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. „Pro členské státy bude stále obtížnější shodnout se na řešení jakéhokoli problému, a proto Evropa o více rychlostních stupních představuje budoucnost EU a její principy budou postupně stále více využívány,“ myslí si.

Prouza tím reagoval na slova šéfa Evropské komise Junckera, který se předminulý týden postavil za myšlenku vícerychlostní Evropy. „Pryč jsou doby, kdy jsme si představovali, že budeme dělat všechno společně,“ uvedl Juncker. Mnohem větší šanci na úspěch má dle něho Evropská unie, která umožní státům úžeji spolupracovat v oblastech, kde jim to dává smysl, a naopak se držet stranou v politikách, kde se jejich představy rozcházejí.

Podle francouzského prezidenta Françoise Hollandea by některé státy mohly postupovat rychleji například ve společné obraně či ladění daňových a sociálních politik.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek